IV.ÚS 3188/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3188/21 ze dne 4. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Tomáše Pelikána, sídlem Máchova 838/18, Praha 2 - Vinohrady, insolvenčního správce dlužníka obchodní korporace Pražské stavební bytové družstvo, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5 - Jinonice, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021 č. j. 27 Cdo 647/2020-1038, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2019 č. j. 6 Cmo 216/2018-1001 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2018 č. j. 22 Cm 41/2011-931, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a a) Ing. Michala Lurieho, b) Ing. Otakara Vrbíka, c) Pavla Wollmana, d) Valdemara Meci a e) Ing. Vladimíra Stehlíka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o zaplacení částky 7 467 278,11 Kč (výrok I) a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi a) na náhradu nákladů řízení 500 240 Kč (výrok II) a ostatním vedlejším účastníkům ve výši 7 594 226,20 Kč (výrok III), České republice pak náklady na znalečné ve výši 48 944,50 Kč (výrok IV). Stěžovatel se v daném řízení domáhal náhrady škody, která měla být dlužníkovi Pražskému stavebnímu bytovému družstvu způsobena vedlejšími účastníky jako členy jeho statutárního orgánu a jejíž výši vyčíslil jako zůstatek na fondu oprav dlužníka s tím, že mu aktiva odpovídající tomuto (pasivnímu) účtu nebyla vydána, městský soud však dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by dlužníkovi vznikla na majetku škoda v uplatněném rozsahu. 3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu ve výrocích I, II a IV potvrdil, ve výroku III ho změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejším účastníkům b) až e) na náhradu nákladů řízení 6 520 114,04 Kč, a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení vedlejšímu účastníkovi a) částku 96 050 Kč a ostatním vedlejším účastníkům částku 370 308,40 Kč. Vrchní soud se se závěry městského soudu ztotožnil, když tvrzenou škodu rovněž považoval za neprokázanou, pouze jde-li o náhradu nákladů řízení, dospěl k závěru, že tato byla stanovena v nesprávné výši. 4. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), s tím, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné, a dále jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce důkazního břemene, ke skutečnostem, z nichž stěžovatel vyvozoval vznik škody, jakož i k údajnému porušení povinnosti vést účetnictví dlužníka a předat je stěžovateli, a dospěl k tomu, že právní závěry vrchního soudu odpovídají jeho ustálené judikatuře. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel tvrdí, že žalovaná částka představuje rozdíl (manko) mezi účetním stavem na fondu oprav dlužníka a prostředky mu reálně předanými po prohlášení konkursu. Nejvyššímu soudu pak vytýká, že se k jeho námitkám vyjádřil neobvykle stručně, čímž porušil povinnost řádně své rozhodnutí odůvodnit, a také že nevzal v úvahu specifické okolnosti případu, konkrétně že vedlejší účastníci měli povinnost řádně vést účetnictví a předat mu je, což záměrně neučinili, nespolupracovali s ním, jde-li o vyjasnění, jaká je správná výše tzv. fondu oprav, a že mu nepředali (ani neoznačili) aktiva, která měla sloužit ke krytí zůstatku na uvedeném pasivním účtu fondu oprav. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci nezodpověděli, jak s částkou 7 467 278,11 Kč naložili, či jaká byla správná výše tzv. fondu oprav, případně jaká byla výše nezaúčtovaných nedoplatků a pohledávek (aby je mohl po dlužnících vymáhat), o jaké nezaúčtované faktury šlo, v jaké výši byly uhrazeny a proč nebyly zaúčtovány, nezbylo než vyjít z toho, že ke dni prohlášení konkursu dlužník s touto částkou disponoval a že vedlejší účastníci porušili svou povinnost tuto částku mu vydat. Takto vznikla škoda v uvedené výši. 6. Podle stěžovatele obecné soudy nesprávně interpretovaly povinnosti vedlejších účastníků plynoucí ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně vrchní soud pominul, že i když je účet fondu oprav účtem pasivním, ke každému pasivu musí existovat odpovídající aktivum. Z předaného účetnictví není patrné, jakými aktivy byl tento pasivní účet kryt, a ani nebylo v řízení prokázáno, že by odpovídající aktiva vedlejší účastníci předali. Při absenci skutkových zjištění, či alespoň hodnověrného vysvětlení, nutno vycházet z toho, že příslušná aktiva nepředali, a tím způsobili dlužníkovi škodu. 7. Podle stěžovatele došlo i k nesprávnému procesně právnímu posouzení věci, a tím k porušení jeho práva na spravedlivý (sc. řádný) proces, neboť v daném případě byly splněny judikaturní předpoklady pro obrácení důkazního břemene tak, že bylo povinností vedlejších účastníků prokázat nebo alespoň vysvětlit, že účetnictví a jimi předaná částka je správná nebo že účetnictví nebylo vedeno správně. Podle judikatury k obrácení důkazního břemene může dojít i v důsledku zaviněného zmaření důkazu protistranou, neboť nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Odpovědnost za řádné vedení účetnictví a jeho předání spočívala na vedlejších účastnících a tito nyní profitují ze stavu, kdy tyto povinnosti porušili a přivedli dlužníka do konkursu. Podle stěžovatele jde o podobnou situaci jako v medicínských sporech, neboť i on je závislý na podkladech dodaných mu vedlejšími účastníky, což je jen účetní torzo, když nejméně od roku 2004 nebylo prováděno vyúčtování služeb a nezákonně byly vyváděny prostředky do Sdružení ANUITA. Porušení daných povinností způsobilo zásadní problémy se zjištěním fondu oprav (sc. prostředků na něm) a jeho přiřazení jednotlivým jednotkám (domům), přičemž nelze zjistit, zda osoby užívající jednotky mají na službách nedoplatky či přeplatky. Jedině vedlejší účastníci vědí, jak se s prostředky dlužníka nakládalo. Nepřenesením důkazního břemene jej obecné soudy vehnaly do situace, kdy je nucen snášet další a další důkazy, avšak těmito nedisponuje z důvodu porušení povinností vedlejších účastníků. 8. Zásah do práva vlastnit majetek dlužníka stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy desinterpretovaly závěry znaleckého posudku, který byl přes rozsáhlé dokazování považován za stěžejní a v podstatě jediný důkaz, a nesprávně vyložily pojem škoda. Částku na účtu fondu oprav nesprávně považovaly za "virtuální", bez vypovídací hodnoty. S poukazem na § 6 až 8 zákona o účetnictví argumentuje tím, že účetnictví není pomocná evidence, do níž lze zapisovat smyšlené údaje (naopak musí dávat spolehlivý přehled o majetkových poměrech účetního subjektu), a že není směrodatné jen pro účely daňové, ale i při dalších postupech veřejnoprávního i soukromoprávního dohledu nad jeho hospodařením. Připomíná, že netvrdil, že částka 7 467 278,11 Kč je v držení vedlejších účastníků ve formě "peněžních prostředků", nicméně má vypovídací hodnotu, neboť ke každému pasivu musí existovat odpovídající aktivum, kdy fond oprav je fondem účelově vázaným a lze z něj čerpat jen za účelem oprav domu a také odpovídá nároku družstevníků na vydání jeho nespotřebované části po vzniku společenství vlastníků jednotek, přičemž aktiva musí být ve formě peněžních prostředků nebo v obdobné likvidní formě. Přitom není jasné, jakými aktivy je příslušný účet kryt, a ani nebylo prokázáno, že by mu tato aktiva vedlejší účastnící předali. A nemá-li k dispozici kompletní účetnictví (protože nebylo řádně vedeno či předáno), a z tohoto důvodu se ocitl v důkazní nouzi, pak tato byla způsobena vedlejšími účastníky. V této souvislosti stěžovatel znovu upozorňuje, že vedlejší účastníci správnost zůstatku nezpochybnili ani neuvedli, jaká má být jeho správná výše, a tudíž mělo dojít k obrácení procesních břemen. Odmítá, že by tvrdil, že by daný