IV.ÚS 3197/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3197/11 ze dne 20. 2. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 20. února 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Š. M., zastoupeného JUDr. Jaromírem Kaláčem, advokátem, AK se sídlem v Želechovicích nad Dřevnicí, Výpusta 462, proti usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. 8. 2011 čj. 9 E 11/2008-183 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 24. 10. 2011 a doplněným dne 9. a 20. 12. 2011 se Š. M. (dále jen "povinný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Jeseníku (dále též jen "okresní soud") vydané v řízení o vyklizení bytu. II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 28. 1. 2011 Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení okresního soudu o nařízení výkonu rozhodnutí potvrdil v odstavci I. výroku, a to výlučně ve vztahu k povinnému. Dne 19. 8. 2011 okresní soud zamítl návrh povinného na rozhodnutí, že doručení usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2011 povinnému dne 12. 4. 2011 je neúčinné. V odůvodnění okresní soud mj. poukázal na 15 denní lhůtu pro podání návrhu plynoucí z ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že uvedl-li povinný v návrhu, že s usnesením se seznámil již dne 21. 4. 2011, kdy přijel do Vidnavy a usnesení si přečetl, přičemž návrh podal až dnem 29. 7. 2011, musel již z tohoto důvodu návrh zamítnout. III. V ústavní stížnosti postrádající jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci, stejně jako přehledné a jasné vylíčení rozhodujících skutečností, stěžovatel uvedl, že "s výkladem ustanovení § 50d odst. 1 o. s. ř., jak jej uvedl Okresní soud v Jeseníku ve svém usnesení, nelze souhlasit." Tvrdil, že napadeným rozhodnutím okresní soud neposkytl soudní ochranu základním právům a svobodám uvedeným v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že byl porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny. IV. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Vyslovené právní názory a o ně se opírající právní závěry v řízení podle § 50d odst. 1 o. s. ř. rozhodujícího okresního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad procesní spravedlivosti. Maje stěžovatelem naříkané rozhodnutí za ústavně souladné, může Ústavní soud na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění plně odkázat. S ohledem na výše uvedené odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2012 Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu