IV.ÚS 3199/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3199/21 ze dne 25. 1. 2022 N 10/110 SbNU 100 Vyjádření účastníka řízení k úmyslu soudu využít moderačního práva dle § 150 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Jitky Čépeové, zastoupené JUDr. Hanou Hučkovou, advokátkou, sídlem Věšínova 2877/7a, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2021 č. j. 69 Co 222/2021-161, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníka řízení a Viktorie Theimerové, zastoupené JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem, sídlem Dr. E. Beneše 1497/21, Bruntál, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2021 č. j. 69 Co 222/2021-161 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. září 2021 č. j. 69 Co 222/2021-161 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného soudního spisu se podává, že usnesením Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 7. 2021 č. j. 18 C 121/2020-118 bylo zastaveno řízení ve věci žaloby vedlejší účastnice proti stěžovatelce o náhradu újmy (výrok I), bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že se stěžovatelce vrací soudní poplatek v částce 250 Kč po právní moci tohoto usnesení (výrok III). 3. K odvolání stěžovatelky proti výroku II usnesení okresního soudu Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výroku II tak, že uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 11 616 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud shledal, že v době rozhodování okresního soudu o zastavení řízení dne 13. 7. 2021 neměl okresní soud k dispozici podání stěžovatelky doručené až 15. 7. 2021, konkrétně její vyjádření k žalobě učiněné na základě výzvy soudu a výkaz plné moci, v důsledku kterých je nutno závěry okresního soudu o tom, že žádné náklady podle obsahu spisu stěžovatelce nevznikly, revidovat. Účelně vynaložené náklady stěžovatelce vznikly, neboť plnila výzvu soudu a podala vyjádření k žalobě v době, kdy nevěděla o tom, že žaloba byla vzata zpět, a to konkrétně ve výši 23 232 Kč, tj. ve výši odměny, jejíhož přiznání se stěžovatelka ve svém odvolání domáhala. Krajský soud při rozhodování o nákladech řízení v projednávané věci však spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), které jsou dány jednak tím, že vedlejší účastnice brala žalobu zpět v okamžiku, kdy žádnému z účastníků řízení náklady ještě nevznikly, a dále s ohledem na majetkové poměry vedlejší účastnice, které vedly krajský soud v tomto řízení k částečnému přiznání osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %. Krajský soud proto zavázal vedlejší účastnici, která zavinila zastavení řízení, podle § 143 odst. 2 o. s. ř. k úhradě nákladů řízení stěžovatelky v rozsahu 50 %, tj. částkou 11 616 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka popsala procesní situaci v dané věci, kdy se domnívá, že vedlejší účastnice je, co se týče uplatňování jejích domnělých nároků, velice aktivní, a to i přesto, že je nemajetná, přičemž vyvolává zbytečné soudní spory s tím, že automaticky očekává od soudů osvobození od placení soudních poplatků a pravidelně navrhuje, aby soud s ohledem na její nemajetnost postupoval při rozhodování o nákladech řízení podle § 146 o. s. ř., což dokládá konkrétními okolnostmi posuzované věci. Stěžovatelce se jeví být jako nepřiměřené a nespravedlivé, aby nesla náhradu nákladů řízení, které byla nucena vynaložit ze svého proto, aby bránila svá práva a své oprávněné zájmy, když naproti tomu od vedlejší účastnice šlo o zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Krajský soud podle názoru stěžovatelky nevyhodnotil a neposoudil veškeré okolnosti tohoto případu v celém jejich souhrnu, a odepřel tak stěžovatelce právo na soudní ochranu. III. Vyjádření účastníků řízení 5. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici. 6. Krajský soud ve svém vyjádření toliko odkázal na obsah napadeného usnesení. 7. Vedlejší účastnice s odkazy na nálezovou judikaturu Ústavního soudu uvedla, že napadené usnesení není ve zřejmém nesouladu s principy spravedlnosti, proto by měla být ústavní stížnost odmítnuta. 8. Vyjádření účastníků byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice, ta však svého práva nevyužila. IV. Procesní předpoklady projednání návrhu 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně jejích práv. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 11. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně uznávanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů [viz k tomu např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 12. Ústavní soud proto přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející a po seznámení se s vyžádaným soudním spisem dospěl k následujícím závěrům. 13. Ústavní soud se k rozhodování ve věcech nákladů řízení staví zdrženlivě a podrobuje je toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ačkoliv i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody. Nicméně rozhodování o nákladech řízení je součástí řízení jako celku, a i na něj proto dopadají požadavky řádně vedeného soudního řízení, k nimž náleží i požadavek na vytvoření prostoru pro to, aby účastníci řízení mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty způsobilé ovlivnit rozhodování soudu, s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (zásada kontradiktorního řízení a tzv. rovnosti zbraní).