IV.ÚS 3204/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3204/24 ze dne 5. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného Mgr. Miroslavem Kyprým, advokátem, sídlem Kameníčkova 1114/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2024 č. j. 4 To 158/2024-106 a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. července 2024 č. j. 1 Nt 30002/2023-92, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Břeclavi (dále jen "okresní soud") v původním řízení rozsudkem ze dne 29. 6. 2020 sp. zn. 3 T 146/2019 stěžovatele uznal vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a za tyto trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jenž mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků, a rovněž rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody. Uvedených trestných činů se stěžovatel podle závěrů, které učinil okresní soud, dopustil (ve stručnosti vymezeno) tím, že dne 17. 2. 2018 v době kolem 00:10 hodin před konkretizovaným klubem, za přítomnosti většího počtu osob, nejméně však před třemi osobami, poté, co zde vznikl konflikt mezi hosty diskotéky a byl sám fyzicky napaden neznámou osobou, napadl poškozeného tak, že ho udeřil zezadu do hlavy cihlou, v důsledku čehož poškozený upadl na zem, čímž mu způsobil popsaná poranění, pro jejichž léčení byl hospitalizován od 17. 2. 2018 do 27. 2. 2018. Poškozený utrpěl vážnou poruchu zdraví, neboť došlo k poranění mozku jako důležitého orgánu, a byl citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu přibližně čtyř až šesti týdnů. 3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 15. 9. 2020 sp. zn. 8 To 291/2020 odvolání stěžovatele podané proti rozsudku okresního soudu podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodné zamítl. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2021 č. j. 8 Tdo 563/2021-252 dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podané mimo zákonem vymezené důvody odmítl. 5. Okresní soud napadeným usnesením podle § 283 písm. d) trestního řádu za použití § 278 odst. 1 trestního řádu zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení, které pravomocně skončilo výše specifikovanými rozhodnutími okresního soudu a krajského soudu. Okresní soud dospěl k závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení dány nejsou, jelikož skutečnosti a důkazy, které podle stěžovatele možnost obnovy řízení zakládají, nemohou samy o sobě nebo ve spojení s jinými skutečnostmi a důkazy již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. 6. Krajský soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením instanční stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení okresního soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl; přisvědčil přitom k jeho odůvodnění a v jednotlivostech je dále rozvedl. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel soudům vytýká, že nevěnovaly adekvátní pozornost "novosti" skutečností a důkazů, které předložil, a nesouhlasí s jejich závěry. Namítá, že zjistil nové skutečnosti a opatřil další důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá, že je namístě nařídit obnovu řízení a věc znovu projednat. Tyto skutečnosti a důkazy rozděluje do čtyř okruhů. Zaprvé poukazuje, že se v procesním spisu v původním řízení nenacházely fotografie z místa, odkud měl "korunní" svědek P. B. podle své výpovědi sledovat stěžovatele páchajícího trestné činy, proto obhájce pořídil fotografie přesně z tohoto místa dne 26. 2. 2024 v 00:08 hodin (inkriminovaný skutek byl spáchán dne 17. 2. 2018 v 00:10 hod.), a to (oproti policejnímu orgánu) bez blesku, což odpovídá vlastnostem lidského zraku. Zadruhé, ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi svědka P. B. předložil vyjádření Všeobecné fakultní nemocnice v Praze sepsané MUDr. Veronikou Urbanovou, podle kterého za daných podmínek poznat útočníka nebylo možné. Zatřetí, stěžovatel obecným soudům předložil bakalářskou práci zabývající se adaptací lidského oka na tmu, ze které se podává, že při přechodu ze světla do tmy je obraz oka nebarevný, není ostrý, dochází k výpadku zorného pole a vizus oka se snižuje až na hodnotu 1/60, což je klasifikováno jako těžce slabý zrak. Začtvrté, soudy rozhodující o návrhu na povolení obnovy řízení měly k dispozici též e-mail doc. MUDr. Šárky Skorkovské, CSc. potvrzující tzv. noční krátkozrakost. 8. Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení o obnově předloženými důkazy prokázal, že svědek P. B. nemohl průběh incidentu vidět tak, jak jej popsal v původním řízení. Okresní soud v napadeném usnesení odkázal na fotodokumentaci opatřenou policejním orgánem, z níž údajně vyplývá, že výhledové možnosti byly daleko lepší, než zachytil obhájce, nicméně opomenul, že tyto snímky policejní technik pořídil v odlišnou denní dobu, s bleskem a z míst odlišných od těch, která označil zmíněný svědek. Stěžovatel zdůrazňuje, že na tyto nesprávnosti poukazoval ve své stížnosti (a jejím doplnění), nicméně krajský soud se omezil na konstatování, že nejde o nic jiného než snahu domoci se jiného hodnocení důkazů již provedených. 9. Závěrem stěžovatel rekapituluje judikaturu Ústavního soudu, jmenovitě nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193) a ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343). Dovozuje, že obecné soudy tyto nálezy nerespektovaly, neboť ignorovaly či bagatelizovaly důkazy, které v návrhu na povolení obnovy označil, aby jimi zpochybnil usvědčující důkazy provedené v původním řízení. III. Procesní předpoklady projednání návrhu 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 12. Obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém, trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. stěžovatelem zmíněný nález sp. zn. II. ÚS 2445/08, dále kupř. nález ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 (N 168/78 SbNU 513)]. 13. Obecně k obnově trestního řízení Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že jeho úlohou není