IV.ÚS 3207/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3207/21 ze dne 5. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 29. září 2021 č. j. 54 Co 212/2021-17, a o návrhu téhož navrhovatele, aby mu byla umožněna eutanázie, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Návrh, aby navrhovateli byla umožněna eutanázie, se odmítá. Odůvodnění Dne 2. 12. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno výše uvedené podání. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tento návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a zda jsou tak dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že tyto požadavky splněny nejsou, neboť kromě jiných vad navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se navrhovatel opakovaně obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a je opakovaně na tyto nedostatky upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě bude důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, II. ÚS 292/16 II. ÚS 293/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, III. ÚS 1057/17, III. ÚS 3709/17 či III. ÚS 3721/17). Navrhovatel i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech navrhovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Jde-li o návrh, aby byla navrhovateli umožněna eutanázie, Ústavní soud připomíná, že je jako každý orgán veřejné moci limitován čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle kterých lze státní moc vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ani Ústavní soud nesmí překročit rámec předpisů, které vymezují jeho pravomoc. Pravomoci Ústavního soudu jsou dány jednak čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy (vymezujícím jednotlivé druhy řízení), jednak jeho dílčími oprávněními vázanými k jednotlivým typům řízení a specifikovanými v zákoně o Ústavním soudu. Vyslovení, že se navrhovateli umožňuje eutanázie, mezi pravomoci Ústavního soudu ovšem nepatří. Tento návrh tedy Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2022 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka