IV.ÚS 3208/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3208/16 ze dne 21. 3. 2017 N 47/84 SbNU 549 Test proporcionality - kolize práva na informace a ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 21. března 2017 sp. zn. IV. ÚS 3208/16 ve věci ústavní stížnosti Zuzany Candiglioty, zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 As 159/2015-32, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina kasační stížnost, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015 č. j. 11 A 6/2011-84, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba ve věci odmítnutí žádosti o poskytnutí informace ze strany Ministerstva zdravotnictví, za účasti 1. Nejvyššího správního soudu, 2. Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a a) Ministerstva zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, b) Advokátní kanceláře Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, jako vedlejších účastníků řízení. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 As 159/2015-32 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2015 č. j. 11 A 6/2011-84 se ruší, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. Vymezení věci a podání účastníků 1. Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 9. 6. 2015 č. j. 11 A 6/2011-84 žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 1. 12. 2010 č. j. 58804/2010-7/PRO, jímž byl zamítnut rozklad stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví (dále též jen "ministerstvo") ze dne 13. 10. 2010 č. j. 58804/2010-3/PRO ve věci odmítnutí žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o svobodném přístupu k informacím") - právní analýzy, kterou pro ministerstvo zpracovala Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., (dále též "advokátní kancelář"), týkající se právní odpovědnosti rodičů za újmu způsobenou dítěti v souvislosti s plánovaným domácím porodem. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 7. 2016 č. j. 3 As 159/2015-32 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu. 2. Obecné soudy dospěly k závěru, že právní analýza se vztahuje k působnosti ministerstva jako povinného subjektu, jejímu poskytnutí ovšem brání ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého nelze informaci podat, pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu autorského práva. Soudy vyšly z toho, že předmětem sporu je poskytnutí právní analýzy, kterou povinný subjekt nechal zpracovat externí advokátní kanceláří a hradil ji z veřejných prostředků; dovodily, že jde o autorské dílo jako individualizovaný výsledek tvůrčí činnosti, jedinečný projev (výtvor), k němuž autor dospěl za použití literárních, vědeckých a jiných postupů - jeho jedinečnost je dána osobitým vnosem projevujícím se např. v celkovém uspořádání, sledu myšlenek a dedukcí, v postojích, názorech a právních závěrech autora. 3. Správní soudy zohlednily, že analýza (trestně) právních aspektů domácích porodů byla zpracována na základě smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 26. 3. 2008, která neobsahuje licenční ujednání ve smyslu § 61 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "autorský zákon"), a proto je ministerstvo oprávněno užít ji výhradně pro sebe a svoji vnitřní potřebu. Vyhovění žádosti nebylo podle obecných soudů možné opřít ani o § 30 odst. 1 a 2 upravující volné užití pro osobní potřebu, ani o § 34 autorského zákona zakotvující úřední licenci. Soudy uzavřely, že je namístě omezit právo na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve prospěch ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti podle čl. 34 odst. 1 Listiny, neboť by bylo v rozporu se smyslem a účelem zákona, aby výsledky dlouhodobé, náročné a složité tvůrčí činnosti autora byly bez dalšího poskytnuty třetím osobám s prostým odkazem na jejich právo na informace. 4. Proti rozsudkům obecných soudů se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 26. 9. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na informace podle čl. 17 Listiny, který spatřuje v tom, že správní soudy neprovedly test proporcionality, nevypořádaly se s přiměřeností zásahu do práva na informace, potažmo veřejného zájmu na kontrole činnosti veřejné správy. Má-li být informace poskytnuta při plnění povinností podle zákona, nemůže se již proto jednat o protiprávní postup; ochraně autorským zákonem by podléhalo teprve následné nakládání s dílem. Poskytování v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím je podle stěžovatelky implicitní součástí účelu díla hrazeného z veřejných prostředků. Analýza se navíc týká citlivého tématu kriminalizace osob v souvislosti s domácími porody a přijatý výklad může napomáhat k obcházení zákona či omezení kontroly nakládání s veřejnými prostředky. 5. Nejvyšší správní soud navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta či zamítnuta; je přesvědčen, že stěžovatelka nebyla nijak zkrácena v právu na informace, neboť rozsah poskytování je v intencích čl. 17 odst. 5 Listiny limitován zákonem, povinný subjekt jej respektoval a správní soudy jeho postup aprobovaly. Nejvyšší správní soud uvedl, že advokátní kancelář i v rámci řízení před správními soudy nesouhlasila s poskytnutím analýzy třetím osobám. Městský soud v Praze ve vyjádření toliko odkazuje na odůvodnění rozsudku. 6. Ministerstvo zdravotnictví navrhlo, aby byla ústavní stížnost odmítnuta nebo zamítnuta; ztotožňuje se s právním názorem obecných soudů, deklarované omezení práva na informace je předvídáno čl. 17 odst. 4 Listiny a respektuje ústavní garanci práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti podle čl. 34 odst. 1 Listiny. Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s. r. o., ve vyjádření doručeném dne 24. 11. 2016 navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti, neboť napadené rozsudky jsou podle ní v souladu s požadavky zákona i ústavního pořádku. Z čl. 17 odst. 4 a 5 Listiny stěžovatelka dovozuje, že právo na informace se neuplatní, pokud zákon jejich poskytnutí vylučuje. Ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského je silnější než zájem na zveřejnění. Právní analýza byla zpracována výhradně pro vnitřní potřebu ministerstva a její poskytnutí bez smluvního ujednání by vedlo k zásahu do majetkových práv autora. II. Posouzení ústavní stížnosti 7. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace práva náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán jedině tehdy, došlo-li by k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění, nýbrž pouze dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti. 8. Ústavní soud připojil soudní spisy vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 As 159/2015 a Městským soudem v Praze pod sp. zn. 11 A 6/2011 a dále správní spis vedený Ministerstvem zdravotnictví pod sp. zn. MZDR 58804/2010/PRO; o ústavní stížnosti rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť neprováděl dokazování ani od něj v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu nebylo možno očekávat další objasnění věci. 9. Ústavní stížnost je důvodná. II. 1. Kolize práva na informace a ochrany autorských práv 10. Ústavní soud vyšel z § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, který vymezuje subjekty povinné poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti - jsou jimi státní orgány, územní samosprávné celky, jejich orgány a veřejné instituce. Mezi povinné subjekty nepochybně patří i Ministerstvo zdravotnictví jako ústřední orgán státní správy ve smyslu § 1 bodu 6 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podání informace bylo odepřeno na základě § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož povinný subjekt informaci neposkytne, pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorskéh