IV.ÚS 3216/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 N 218/79 SbNU 503 Zastavení exekuce z důvodu zneužití práva na soudní ochranu (šikanózní exekuční návrh)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Jaromíry Jirsy - ze dne 17. prosince 2015 sp. zn. IV. ÚS 3216/14 ve věci ústavní stížnosti Věry Votavové, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Pisakem, advokátem, se sídlem Dobronická 1257, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 46 EXE 5927/2011-99 ze dne 18. března 2013, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 1094/2013-115 ze dne 20. srpna 2013, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na odklad a zastavení exekuce, a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2023/2014-146 ze dne 16. července 2014, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, za účasti Okresního soudu v Děčíně, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Jana Krejčího, zastoupeného Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou, se sídlem Thomayerova 25/3, Děčín, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Okresního soudu v Děčíně č. j. 46 EXE 5927/2011-99 ze dne 18. března 2013, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 1094/2013-115 ze dne 20. srpna 2013 a usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2023/2014-146 ze dne 16. července 2014 bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces, garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. 46 EXE 5927/2011-99 ze dne 18. března 2013, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 9 Co 1094/2013-115 ze dne 20. srpna 2013 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2023/2014-146 ze dne 16. července 2014 se proto zrušují. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 5. října 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím stěžovatelka usilovala o zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Z přiloženého spisového materiálu se podává, že Okresní soud v Děčíně (dále též jen "okresní soud") usnesením č. j. Nd 179/2004-122, 35 D 569/2004 ze dne 1. února 2011 uložil stěžovatelce povinnost uhradit Janu Krejčímu a Martině Bartúnkové, každému samostatně, na vypořádání dědického podílu částku ve výši 183 761 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí (tj. do 1. srpna 2011). Jelikož předmětná pohledávka nebyla ve stanoveném termínu uhrazena, nařídil okresní soud na základě návrhu Jana Krejčího (dále jen "vedlejší účastník") usnesením č. j. 46 EXE 5927/2011-12 ze dne 5. října 2011 exekuci na majetek stěžovatelky. Ta se v podstatě od počátku domáhala jejího zastavení, případně odkladu s odůvodněním, že se stala terčem šikany ze strany vedlejšího účastníka, který záměrně zmařil splnění dluhu. Konkrétně v návrhu ze dne 31. ledna 2013 uváděla, že si za účelem uhrazení závazku vyřídila dne 4. července 2011 hypoteční úvěr a prostřednictvím své finanční poradkyně požádala vedlejšího účastníka o sdělení čísla bankovního účtu, kam budou zaslány finanční prostředky, a to ve formě čestného prohlášení. Dne 7. července 2011 finanční poradkyně odpověděla vedlejšímu účastníkovi na jeho výtky týkající se vhodnosti výběru pobočky úvěrující banky a opět jej požádala o spolupráci ohledně čestného prohlášení. Vedlejší účastník si nato vymínil předložení čestného prohlášení na hlavičkovém papíru banky, čemuž finanční poradkyně vyhověla a dne 14. července 2011 mu čestné prohlášení v požadované podobě zaslala. Na výslovné přání vedlejšího účastníka bylo na tomto čestném prohlášení zaznačeno, že k převodu finančních prostředků dojde nejpozději do 31. července 2011, a nikoliv do 31. srpna 2011, jak žádala stěžovatelka, finanční poradkyně i banka. Dne 22. července 2011 stěžovatelka uzavřela úvěrovou smlouvu a dne 25. července 2011 doručila příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad zástavního práva. V důsledku pochybení pracovnice, která ověřovala podpisy na smlouvě, bylo však nutné návrh opravit a znovu jej podat, což stěžovatelka učinila dne 28. července 2011. Protože za daných okolností nebylo možno stihnout výplatu peněžních prostředků do data uvedeného v čestném prohlášení, byl vedlejší účastník požádán o zaslání nového čestného prohlášení, v němž by vyslovil souhlas s převodem peněžních prostředků nejpozději do 7. srpna 2011. Na tuto výzvu, ani na následné opakované výzvy, vedlejší účastník nereagoval a dne 16. srpna 2011 podal návrh na nařízení exekuce. Dle názoru stěžovatelky se vedlejší účastník nacházel v důsledku neposkytnutí součinnosti v prodlení, což znamenalo, že stěžovatelka v prodlení být nemohla, a exekuce je tedy vedena neoprávněně. Stěžovatelka dále zdůraznila, že již déle než rok za poplatek prodlužuje možnost čerpání hypotečního úvěru, aby banka mohla vedlejšímu účastníkovi finanční prostředky převést ihned, jakmile poskytne potřebnou součinnost. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k návrhu stěžovatelky připustil, že po něm bylo požadováno, aby podepsal čestné prohlášení obsahující údaj, že souhlasí s vyplacením předmětné částky nejpozději do 31. srpna 2011. Jsa proti odložení termínu splatnosti, zaslal dne 18. července 2011 bance čestné prohlášení, v němž uvedl své číslo účtu s tím, že finanční prostředky na něj mají být zaslány nejpozději do 31. července 2011. Dne 28. července 2011 vedlejší účastník obdržel e-mail od pracovnice banky, v němž mu tato sdělovala, že z důvodu administrativní chyby není možné stihnout termín do 31. července 2011, a žádala jej, aby souhlasil s výplatou částky ve lhůtě do 7. srpna 2011. Vedlejší účastník se ovšem v době, kdy mu byl e-mail doručen, nenacházel na území České republiky a navíc s prodloužením termínu splatnosti zásadně nesouhlasil. Dle mínění vedlejšího účastníka poskytl stěžovatelce ke splnění dluhu maximální možnou součinnost navzdory tomu, že nepatřilo k jeho povinnostem sdělovat číslo účtu či podepisovat čestné prohlášení pro úvěrující banku. Doba šesti měsíců plně dostačovala k tomu, aby si stěžovatelka mohla zařídit úvěr řádně a včas; vedlejšímu účastníkovi nelze přičítat k tíži, že stěžovatelka v tomto směru začala vyvíjet aktivitu až počátkem července 2011 a úvěrovou smlouvu uzavřela 22. července 2011, tedy "na poslední chvíli", deset dní před splatností dluhu. Usnesením č. j. 46 EXE 5927/2011-99 ze dne 18. března 2013 okresní soud návrh stěžovatelky na odklad a zastavení exekuce zamítl. Své rozhodnutí opřel o zjištění, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o jiné splatnosti dluhu, než která je stanovena v exekučním titulu, a tedy není dán stěžovatelkou uplatňovaný důvod k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Okresní soud se ztotožnil s názorem vedlejšího účastníka, že stěžovatelka mohla usilovat o získání finančních prostředků dříve, a to již v době, kdy obdržela exekuční titul. Námitku, že vedlejší účastník neposkytl stěžovatelce potřebnou součinnost ve smyslu § 520 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, nepovažoval okresní soud za relevantní. V tomto ohledu odkázal na právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený mj. v usnesení sp. zn. 20 Cdo 689/2003 ze dne 25. března 2004, dle něhož se § 520 občanského zákoníku vztahuje na součinnost poskytovanou v době stanovené ke splnění, nikoliv v době, kdy je splatná pohledávka přisouzena a kdy je prováděna exekuce. Stěžovatelka napadla usnesení okresního soudu odvoláním, v němž uvedla, že částka, kterou měla vyplatit vedlejšímu účastníkovi, pro ni představovala natolik velkou sumu peněz, že byla nucena si zajistit financování prostřednictvím hypotečního úvěru. Proces sjednávání úvěru přitom zahájila několik měsíců před termínem splatnosti pohledávky a teprve, když bylo vše připraveno, požádala o součinnost vedlejšího účastníka, jenž měl toliko poskytnout čestné prohlášení pro úvěrující banku, kterýžto úkon pro něj nepředstavoval žádnou velkou zátěž. Stěžovatelka vyřizovala hypoteční úvěr poprvé a neznala požadavky banky, nepředpokládala též odmítavý postoj vedlejšího účastníka ani vznik takového zdržení. Úvěrová smlouva byla podepsána až deset dnů před koncem splatnosti z důvodu pozdního doložení čestného prohlášení ze strany vedlejšího účastníka, které jí bylo doručeno až dne 22. července 2011. Nadto, je-li dlužníkovi vymezena určitá doba ke splnění dluhu, nemůže mu jít k tíži, že neplnil ihned na jejím počátku. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení,