IV.ÚS 3225/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3225/09 ze dne 14. 12. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti příkazu k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 vydanému Okresním soudem v Chrudimi a proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství Východočeského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování v Chrudimi, při provádění domovní prohlídky, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 14. 12. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení příkazu k domovní prohlídce č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 vydaného Okresním soudem v Chrudimi (dále jen "okresní soud"), a to z důvodu jeho rozporu s čl. 10, čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel dále požadoval, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství východočeského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování v Chrudimi (dále jen "Policie ČR), který pokračoval v domovní prohlídce v domě stěžovatele, ačkoli předtím zjistil, že stěžovatel nemá přidělenu IP adresu uvedenou v příkazu k domovní prohlídce, byl porušen čl. 12 Listiny, a aby uložil Policii ČR, aby následky svého zásahu odstranila, tzn. zejména aby stěžovateli vrátila veškeré movité věci, zabavené při domovní prohlídce, a to do tří dnů od právní moci nálezu Ústavního soudu. Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že příkazem okresního soudu č. j. 0 Nt 462/2009-4 ze dne 12. 10. 2009 bylo nařízeno provedení domovní prohlídky v rodinném domě stěžovatele, v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu šíření dětské pornografie podle § 205 odst. 2 a 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") a trestného činu přechovávání dětské pornografie dle § 205a trestního zákona. Policejní orgán po provedení předběžného výslechu zahájil domovní prohlídku, při níž bylo stěžovateli odňato několik počítačů a řada nosičů dat. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že domovní prohlídka u něj byla provedena dne 14. 10. 2009 v 5.00 hodin ráno, přičemž při jejím provádění vyšlo najevo, že IP adresa uvedená v příkazu k provedení domovní prohlídky (XX.XX.XXX.XX) byla přidělena subjektu na stěžovateli zcela nezávislém. Stěžovatel policejnímu orgánu sdělil, že jeho domácí IP adresa je YY.YY.YYY.YY, že je poskytovatelem připojení k internetu na území města Ch., že jeho síť má přidělenu IP adresu ZZ.ZZ.ZZZ.Z (k níž dle policejního orgánu provedení domovní prohlídky rovněž směřovalo, přestože v příkazu k domovní prohlídce uvedena nebyla) a že tato adresa identifikuje cca 1 000 uživatelů. Jediným spojením mezi trestnou činností, k jejímuž rozkrytí bylo provedení domovní prohlídky nařízeno, a stěžovatelem tak byla skutečnost, že jeho počítač mohl být použit jako připojovací místo. Stěžovatel vnímal provedení domovní prohlídky jako zvláště intenzivní zásah do svých osobnostních práv, neboť zásah policie vzbudil pozornost sousedů, přičemž v hromadných sdělovacích prostředcích byla uveřejněna informace, že proběhla celostátní policejní akce Vilma, jejímž cílem bylo postižení trestné činnosti vážící se k dětské pornografii. Stěžovatel podal na postup policejního orgánu stížnost, na níž reagoval státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi tak, že se omluvil za písařskou chybu, spočívající v uvedení nesprávné IP adresy, samotnou prohlídku však považoval za nařízenou a provedenou správně. Stěžovatel měl naopak za to, že napadený příkaz k domovní prohlídce nedostál požadavkům nastoleným judikaturou Ústavního soudu, a to zejména z toho důvodu, že nebyl odůvodněn jako úkon neodkladný či neopakovatelný ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu ve spojení s § 160 odst. 4 trestního řádu. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 536/06, II. ÚS 362/06 a IV. ÚS 1780/07. Kromě toho dle stěžovatele nesplňoval předmětný příkaz k domovní prohlídce jako celek požadavek dostatečného a zřetelného vyložení důvodů, které soud k jeho vydání vedly; jednalo se v podstatě o doslovný přepis návrhu státního zástupce. Kdyby okresní soud předložené podklady kriticky zkoumal, nemohlo by dojít k tomu, že příkaz k domovní prohlídce bude opřen o jinou IP adresu, než byla stěžovateli přidělena. Okresní soud neuvedl, z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel, takže korektnost jeho úvah nebylo možno vůbec přezkoumat. Orgány činné v trestním řízení si před provedením domovní prohlídky zjevně neopatřily potřebné doklady a dospěly tak k nepodloženému závěru, že podezřelým ze spáchání trestné činnosti je stěžovatel. Za situace, kdy do určité e-mailové schránky bylo přistoupeno z některého počítače, připojeného k internetu v rámci podnikatelské služby poskytované stěžovatelem, se provedení domovní prohlídky u stěžovatele v 5 hodin ráno jevilo jako neproporcionální, zejména když ze spisového materiálu nevyplývalo nic, co by svědčilo o nezbytnosti takový úkon vůbec činit. Pokud jde o samotné provedení domovní prohlídky, stěžovatel vytýkal policejnímu orgánu, že prohlídku neukončil, když zjistil, že stěžovatel není uživatelem IP adresy uvedené v příkazu k domovní prohlídce. Policejní orgán nicméně dospěl na základě spisového materiálu k závěru, že IP adresa stěžovatele je na seznamu též, proto v provádění domovní prohlídky pokračoval. Od domovní prohlídky nebylo upuštěno ani přesto, že stěžovatel s policejním orgánem spolupracoval a nabídl, že požadované movité věci vydá. Policejní orgán přesto prohledal celý dům stěžovatele, včetně pokoje jeho nezletilé dcery, a zabavil stěžovateli počítače a datové nosiče, které v příkazu k provedení domovní prohlídky nebyly vůbec zmíněny. Policejní orgán tak postupoval v rozporu s § 84 trestního řádu, neboť provedení domovní prohlídky je možné pouze tehdy, byly-li vyčerpány všechny ostatní možnosti, jak dosáhnout stanovaného cíle. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, jak uvedeno výše. Stěžovatel následně doplnil svou ústavní stížnost přípisem ze dne 16. 12. 2009, v němž uvedl, že mu bylo odepřeno nahlédnutí do soudního spisu s odůvodněním, že soud není schopen posoudit, zda jsou či nejsou dány závažné důvody ve smyslu § 65 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Zásah do práv stěžovatele tím byl dále prohlouben, neboť mu nebylo umožněno seznámit se s podklady, které měl soud pro nařízení domovní prohlídky k dispozici. II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možné přistoupit k jejímu věcnému projednání. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření Policie ČR a okresního soudu. Policie ČR ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že provádí šetření pro podezření ze spáchání trestných činů šíření a přechovávání dětské pornografie, z něhož je podezřelý neznámý pachatel, přistupující do emailové adresy XXXXXX@XXXX.cz z přístupového bodu IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, odkud odeslal dvě zprávy a přijal osm zpráv, zobrazujících či jinak zneužívajících dítě. Z údajů poskytnutých společností ECOMP s. r. o. bylo zjištěno, že předmětná IP adresa byla registrována na jméno R. H., Ch., přičemž ze sdělení jmenované společnosti nijak nevyplývalo, že by stěžovatel nebyl koncovým uživatelem a tuto IP adresu dále poskytoval jiným uživatelům. Z tohoto důvodu byla okresním soudem na výše uvedené adrese nařízena domovní prohlídka, která byla následně dne 14. 10. 2009 provedena. Chybného číselného uvedení IP adresy si policejní komisař nevšiml, nicméně ze spisového materiálu, s nímž byl seznámen, věděl, že R. H. byl označen jako koncový uživatel IP adresy, z níž bylo do schránky XXXXXX@XXXX.cz přistupováno. Stěžovatel při předběžném výslechu uvedl, že není koncovým uživatelem IP adresy ZZ.ZZ.ZZZ.Z, nýbrž tuto poskytuje zhruba dalšímu tisíci uživatelů, nicméně Policie ČR není počítačovým expertem a nemohla tedy na základě této informace o ukončení domovní prohlídky sama rozhodnout. Vzhledem k tomu, že jednotlivé mailové schránky mezi sebou komunikovaly, bylo třeba provést všechny domovní prohlídky ve stejnou dobu; jiným způsobem nemohl být důkazní materiál zajištěn. Sdělení stěžovatele, že v místě bydliště má i jinou IP adresu, než