IV.ÚS 3227/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3227/22 ze dne 11. 4. 2023 N 58/117 SbNU 272 Zásada kontradiktornosti řízení a právo vyjádřit se k (ne)uplatnění moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů JUDr. Josefa Monsporta, advokáta, sídlem Vladislavova 1747/16, Praha 1 - Nové Město, správce konkurzní podstaty úpadkyně obchodní společnosti H-SYSTEM, a. s., a JUDr. Ivy Fialové Ištvánkové, advokátky, sídlem Vladislavova 1747/16, Praha 1 - Nové Město, zvláštní správkyně konkurzní podstaty úpadkyně obchodní společnosti H-SYSTEM, a. s., obou zastoupených Mgr. Janou Mrázovou, advokátkou, sídlem Londýnská 674/55, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2022 č. j. 22 Co 113/2022-937, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní korporace Stavební bytové družstvo Svatopluk, sídlem Velvarská 100, Horoměřice, zastoupené JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou, sídlem Italská 1219/2, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2022 č. j. 22 Co 113/2022-937 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2022 č. j. 22 Co 113/2022-937 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelé domáhají zrušení výroku II v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý (sc. řádný) proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a "právo rovnosti" zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") sp. zn. 16 C 570/2014 se podává, že uvedený soud rozsudkem ze dne 2. 12. 2021 č. j. 16 C 570/2014-859 zamítl žalobu vedlejší účastnice na zaplacení částky 2 592 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil jí povinnost zaplatit žalovaným stěžovatelům podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř."), náhradu nákladů řízení ve výši 755 500 Kč (výrok II). Okresní soud dospěl k závěru, že nárok vedlejší účastnice vůči stěžovateli je promlčen a stěžovatelka není ve sporu pasivně legitimována. Jde-li o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neshledal, že by zde byly důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání nákladů, přičemž upozornil, že na počátku řízení dal najevo právní názor, jak celou záležitost bude posuzovat, a přesto vedlejší účastnice na žalobě setrvala. 3. Vedlejší účastnice napadla rozsudek okresního soudu v plném rozsahu, avšak před zahájením odvolacího jednání před Krajským soudem v Praze (dále jen "krajský soud") vzala odvolání proti výroku I zpět. Stěžovatelé kromě argumentace k meritu věci (výrok I okresního soudu) uvedli k návrhu vedlejší účastnice v odvolání, aby bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. (viz blíže sub 9), že důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o. s. ř. v této věci nejsou dány a že je třeba rozhodovat podle § 142 o. s. ř. Současně se však práva na náhradu nákladů jedné poloviny přiznaných nákladů okresním soudem vzdali, stejně jako nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud napadeným usnesením podle § 207 odst. 2 o. s. ř. řízení o odvolání vedlejší účastnice proti výroku I rozsudku okresního soudu zastavil (výrok I). Odvoláním rovněž napadený výrok II změnil tak, že stěžovatelům náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro postup podle § 150 o. s. ř. Ty podle krajského soudu spočívají jednak v poměrech účastníků, jednak v projednávané věci. Jde-li o první důvod, krajský soud zmínil okolnosti, resp. důvody vzniku vedlejší účastnice a její pozici vůči stěžovatelům, přičemž shledal, že je třeba ji považovat za slabší stranu, jakož i to, že naopak stěžovatelům nepřiznáním náhrady nákladů nevznikne žádná újma, neboť jim přísluší za výkon funkce správce konkurzní podstaty odměna, která zahrnuje i jejich činnost při řešení sporů, a jsou-li oba advokáty, jejich zastoupení advokátkou ze stejné advokátní kanceláře představuje nadbytečné plýtvání. Jde-li o druhý důvod, krajský soud poukázal na legitimní očekávání vedlejší účastnice, že bude uznána investice Jaroslava Sýkory do domu č. p. X v katastrálním území V., který jej s ohledem na nedostatek finančních prostředků nemohl odkoupit, a to na rozdíl od ostatních klientů úpadkyně a členů vedlejší účastnice, kteří domy odkoupili, a proto se také vedlejší účastnice rozhodla nepodávat vylučovací žalobu. II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé v prvé řadě napadají procesní postup krajského soudu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí. Mají za to, že z práva na řádný proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníka řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřil k eventuálnímu uplatnění moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř. a aby v tomto ohledu mohli v odvolacím jednání vznášet tvrzení či důkazní návrhy. Vedlejší účastnice ztotožnila "důvody hodné zvláštního zřetele" s posouzením "účelnosti" vynaložených nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) stěžovateli jako právně vzdělanými osobami, které vykonávají výše uvedené funkce. Posouzení těchto skutečností významných pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. však nelze ztotožňovat, neboť je postaveno na jiných předpokladech, protože § 150 o. s. ř. lze použít až poté, co bude učiněn závěr o tom, že jde o náklady účelně vynaložené k bránění práva. 5. Z průběhu jednání u krajského soudu pak podle stěžovatelů vyplývá, že takový prostor nebyl vytvořen, neboť uvedený soud argumentaci vedlejší účastnice nevyhodnotil jako irelevantní z hlediska § 150 o. s. ř., v důsledku čehož nepřistoupil ani k poučení vedlejší účastnice podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř., natož aby poučil je (tj. stěžovatele). Neměli tak možnost se před vydáním napadeného rozhodnutí seznámit se skutečnostmi, na základě nichž hodlá krajský soud přistoupit k použití § 150 o. s. ř., reagovat na ně svými námitkami, tvrzeními a důkazními návrhy. Nemohli reagovat ani v průběhu odvolacího řízení, neboť vedlejší účastnice vzala ve věci samé, tj. odvolání proti výroku I zpět, setrvala na odvolání proti výroku II rozsudku okresního soudu a okresní soud žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. neshledal. Krajský soud neprovedl ani žádný důkaz, a tudíž neměli důvod reagovat na skutečnosti, které uvedl až v napadeném rozhodnutí. K tomu dodávají, že podle jejich názoru mohl krajský soud vycházet jen ze skutkových a právních závěrů učiněných okresním soudem, což však nedodržel, navíc své úvahy založil na jím selektivně vybraných listinách a výpovědích osob, aniž by hodnotil jiné důkazy, čímž popřel i princip předvídatelnosti rozhodnutí. Důvody použití § 150 o. s. ř. se tak dozvěděli až poté, co bylo ve věci rozhodnuto, a tak své námitky mohou vznášet až v tomto řízení. 6. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé poukazují na chybné skutkové závěry krajského soudu a nesprávnost nebo nesrozumitelnost jeho úvah při použití § 150 o. s. ř. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem podle § 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný takový prostředek již k dispozici neměli. IV. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 8. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejší účastnici řízení. 9. Krajský soud k námitce porušení práva na řádný proces uvedl, že okresní soud se ve svém rozsudku zabýval tím, zda je možné u vedlejší účastnice spatřovat důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o. s. ř. V odvolání vedlejší účastnice namítla, že okresní soud měl