IV.ÚS 3238/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3238/21 ze dne 19. 7. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Bohumila Dlouhého, zastoupeného JUDr. Jiřím Horníkem, advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2021 č. j. 25 Cdo 1327/2021-679, výroku I v části týkající se stěžovatele a výroků II a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2021 č. j. 18 Co 225/2020-654 a výroku I v části týkající se stěžovatele a výroků II a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. listopadu 2019 č. j. 5 C 223/2013-573, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Techniker Krankenkasse, sídlem Bramfelder Strasse 140, Hamburg, Spolková republika Německo, obchodní společnosti SPARROW flight services, s. r. o., sídlem Beranových 65, Praha 18 - Letňany, a obchodní společnosti EVEKTOR-AEROTECHNIK a. s., sídlem Okružní 234, Bradlec, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená a mezinárodněprávně zaručená práva, a to právo na spravedlivý (sc. řádný) proces ve smyslu čl. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 5 C 223/2013 se podává, že obvodní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele a první vedlejší účastnice (dále jen "žalobkyně"), aby druhé a třetí vedlejší účastnici (dále jen "první a druhá žalovaná" nebo "žalované") bylo uloženo zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně částky 1 344 420 Kč s příslušenstvím a 57 484,05 eur s příslušenstvím a žalobkyni částku 47 108,84 eur s příslušenstvím (výrok I), stěžovateli uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení první žalované částku 770 457,82 Kč (výrok II) a druhé žalované částku 769 804 Kč (výrok IV), žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení první žalované částku 373 481,02 Kč (výrok III) a druhé žalované částku 399 868,70 Kč (výrok V). Požadovaná peněžní plnění měla představovat náhradu škody, která stěžovateli vznikla v důsledku nehody jím pilotovaného ultralehkého letadla typu EV-96 Eurostar (dále jen "letadlo"), které si zapůjčil od první žalované a jehož výrobcem byla druhá žalovaná. K nehodě došlo tak, že se za letu otevřel kryt kabiny, stěžovatel se ho pokusil uzavřít, což se mu nezdařilo a následně se mu nezdařilo ani s letadlem s otevřenou kabinou bezpečně přistát. Okresní soud však dospěl k závěru, že důvody odpovědnosti žalovaných nejdou dány, neboť letadlo netrpělo žádnou konstrukční vadou a stěžovatel se ho zmocnil neoprávněně, když postupoval v přímém rozporu s pokynem zaměstnance první žalobkyně, a ve spěchu, pročež "zjevně" nestihl vykonat kompletní předletovou přípravu a řádně zkontrolovat uzavření (zajištění) krytu kabiny. 3. K odvolání stěžovatele i žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku I (výrok I), ve výrocích II a IV ho změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit první žalované 288 611,62 Kč a druhé žalované 292 372,30 Kč (výrok II), ve výrocích III a IV ho změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované 358 210,82 Kč a druhé žalované 384 235,50 Kč (výrok III), a dále uložil stěžovateli zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení každé ze žalovaných 48 400 Kč (výrok IV) a žalobkyni uložil zaplatit každé ze žalovaných částku 32 812,20 Kč (výrok V). Městský soud konstatoval, že i u odpovědnosti podle § 427 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), připadá v úvahu zavinění poškozeného (§ 441 o. z.), přičemž jeho výlučné zavinění může vést k zamítnutí žaloby jen za situace, kdy škoda nebyla způsobena okolnostmi, které by měly původ v provozu (§ 428 o. z.). Ztotožnil se přitom s názorem obvodního soudu "vysloveným i ve smyslu § 427 o. z.", že bylo prokázáno výlučné zavinění stěžovatele, což má odpovídat "právní normě upravující vyvinění provozovatele z odpovědnosti podle § 441 o. z.", a konstatoval, že spoluodpovědnost jiné (třetí) osoby, jak plyne z § 430 odst. 1 o. z., zde nepřipadá v úvahu. 4. Napadeným rozsudkem Nejvyšší soud jako nedůvodné podle § 243d odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zamítl stěžovatelovo dovolání proti části výroku I rozsudku městského soudu, kterou bylo rozhodnuto o jeho nároku proti žalovaným, a dále jako nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. odmítl stěžovatelovo dovolání proti výrokům II a IV rozsudku městského soudu, a také rozhodl, že žádný z účastníků ve vztahu mezi stěžovatelem a žalovanými nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelův poukaz na § 428 o. z. jako nepřiléhavý s odůvodněním, že městský soud uzavřel, že odpovědným podle § 427 o. z. (včetně případné liberace podle § 428 o. z.) je namísto první žalované stěžovatel (§ 430 odst. 1 věty první o. z.). Vznikla-li škoda jen stěžovateli, a to výlučně jeho zaviněním, nese ji podle Nejvyššího soudu jen on sám, a to s ohledem na § 441 větu za středníkem o. z. K námitce stěžovatele, že letadlo mělo konstrukční vadu, za kterou měla odpovídat druhá žalovaná podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 59/1998 Sb."), Nejvyšší soud konstatoval, že soud se zabýval posouzením, zda škoda vznikla vadou zámku krytu kabiny, a po rozsáhlém dokazování s negativním výsledkem správně uzavřel, že pro neexistenci vady výrobku není daný nárok důvodný. II. Stěžovatelova argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že obecné soudy dospěly k závěru, že škoda nebyla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu letadla, resp. že letadlo netrpělo vadou, jakož i k závěru, že se letadla zmocnil neoprávněně a neprovedl řádně předletovou přípravu. Tyto závěry podle jeho názoru učinily proto, že pominuly celou řadu důkazů, z nichž vyplynulo, že letecká příručka neobsahovala postup pro přistání letadla s otevřeným krytem, ačkoliv již v roce 2004, tj. 6 let před nehodou, bylo žalovaným známo, že tento postup musí být odlišný od postupu popsaného v této příručce a že byl do příručky doplněn až Bulletinem č. EV-97-018 ze dne 2. 4. 2012. Nevypořádaly se ani s tím, že úprava zámku neodpovídala výrobní dokumentaci. Dále se nevypořádaly se skutečností, že po nehodě byla páka zavírání krytu v poloze "zavřeno". 6. K závěru o neoprávněném se zmocnění letadla stěžovatel namítá, že soudy byl opomenut předávací protokol podepsaný zástupcem první žalované. Oporu ve spise nemá ani závěr o obvyklém bydlišti, který je rozhodný pro aplikaci správného hmotného práva. Soudy nepřihlédly k tomu, že mezi ním a první žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku. Další námitka spočívá v tom, že hodnocení důkazů bylo nezákonné, neboť obvodní soud se s řadou předložených důkazů vypořádal pouhým konstatováním, že byl prokázán opak, aniž by svůj myšlenkový pochod vysvětlil. 7. K porušení práva na řádný proces mělo dojít tzv. extrémním nesouladem závěrů obvodního soudu se skutkovými zjištěními. Z nich vyplývá, že hlavní a zásadní příčinou vzniku škody byla ztráta vztlaku letadla a jeho pád, které nebyly způsobeny neprovedením předletové prohlídky, a to zejména ne v situaci, kdy bylo při přistání postupováno v souladu s letovou příručkou. K tomu doplňuje, že důvod otevření překrytu nebyl prokázán a že bylo prokázáno, že otevření překrytu samo o sobě nemůže způsobit pád letadla. Naopak nebylo prokázáno, že by neprovedl kontrolu překrytu před vzletem, přičemž soudy pominuly provedené důkazy svědčící o tom, že převzetí letadla nebylo neoprávněné. Obvodní soud navíc ve shrnutí podání zamlčel některá jeho tvrzení, především o vadě letadla ve formě vadné letecké příručky, a že vyšel z toho, že (stěžovatel) odpovědnost za škodu dovozuje z § 415 a 420 o. z., ačkoliv uplatňoval odpovědnost za porušení smluvní povinnosti a za škodu způsobenou vadou výrobku. V rozporu s obsahem spisu postupoval i městský soud, když přes prokázané uzavření smlouvy o nájmu dopravního prostředku posuzoval otázku rozhodného práva aplikovatelného na vztahy mezi ním a první žalovanou pod