IV.ÚS 3247/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3247/13 ze dne 5. 5. 2015 N 86/77 SbNU 259 K povinnosti státu nahradit škodu způsobenou zásahem do práva na ochranu majetku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka - ze dne 5. května 2015 sp. zn. IV. ÚS 3247/13 ve věci ústavní stížnosti GRANDHOTEL PUPP Karlovy Vary, akciová společnost, se sídlem Mírové náměstí 2, 360 01 Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Ondřejem Burešem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 22, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013 č. j. 25 Cdo 2680/2012-230 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011 č. j. 13 Co 402/2011-201, kterým byl potvrzen prvostupňový rozsudek o zamítnutí stěžovatelčiny žaloby na náhradu škody vůči státu za majetek vydaný v rámci restitucí, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště v hl. m. Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, jako vedlejšího účastníka řízení. Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Dne 24. 10. 2013 obdržel Ústavní soud včas podanou ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná čl. 1 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu napadených rozhodnutí a příslušeného spisového materiálu Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. 3. Rozhodnutím ministryně obchodu a cestovního ruchu České republiky č. 65822/1990 ze dne 20. 12. 1990, vydaným podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, byl ke dni 31. 12. 1990 zrušen bez likvidace státní podnik Grandhotel PUPP Karlovy Vary a jeho hmotný majetek byl dnem 1. 1. 1991 vložen do akciové společnosti s obchodním názvem GRANHOTEL PUPP Karlovy Vary, akciová společnost, (dále jen "stěžovatelka"). Jak plyne z výpisu z katastru nemovitostí přiloženého ve spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 15 C 335/98 na č. l. X a Y, předmětné rozhodnutí bylo též nabývacím titulem k vlastnictví stavby č. p. Z s parcelou č. XX v k. ú. Karlovy Vary (dále jen "hotel Atlantic"). 4. Dnem 1. 4. 1991 nabyly účinnosti zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, (dále též jen "zákon o velké privatizaci") 5. Výzvou ze dne 22. 9. 1991, doručenou dne 25. 9. 1991, vyzvala paní Lisl Klein stěžovatelku podle zákona č. 87/1991 Sb. k vydání hotelu Atlantic. 6. Dne 20. 3. 1992 (č. j. 50/FD/235/92) schválilo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky (dále jen "Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci") privatizační projekt stěžovatelky č. 2920. Předmětem privatizace byla účast státu na podnikání stěžovatelky (srov. § 9 zákona č. 92/1991 Sb.), tedy její akcie ve vlastnictví státu. V seznamu majetku akciové společnosti, jenž byl součástí privatizačního projektu, je uveden i hotel Central s depandancí Atlantic s poznámkou, že byla podána výzva k jeho vydání, která se zatím jeví jako neoprávněná. V rámci údajů o tom, jakým způsobem stát majetek akciové společnosti nabyl, je u hotelu Atlantic uvedeno: "v roce 1946 zavedena národní správa podle zák. č. 5/1945 Sb." a dále: "v roce 1950 podle zák. č. 125/1948 Sb. ve spojení s vyhl. min. zdravotnictví č. 1656/1950 Ú. l. vloženo vlastnické právo pro Čs. stát - podnik Československé státní lázně a zřídla v Praze". 7. Ještě v průběhu níže popsaného soudního řízení převedla stěžovatelka kupní smlouvou ze dne 27. 12. 1995 hotel Atlantic na společnost ATLAS IMMOBILIA, s. r. o., se sídlem Ječná 518/32, Praha 2, zapsanou do obchodního rejstříku dne 18. 12. 1995, za kupní cenu 20 500 000 Kč. Vklad vlastnického práva byl povolen Katastrálním úřadem v Karlových Varech s právními účinky ke dni 29. 12. 1995. 8. Žalobou podanou dne 31. 3. 1992 uplatnila paní Lisl Klein svůj restituční nárok u soudu. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy bránila s poukazem na skutečnost, že hotel Atlantic nelze vydat z důvodu překážky formulované v ustanovení čl. II odst. 2 zákona č. 116/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Dle tohoto ustanovení věc nebylo možné vydat, "byla-li po 1. říjnu 1991 nabyta do vlastnictví jiné osoby než státu nebo byl-li schválen ohledně takové věci privatizační projekt nebo vydáno rozhodnutí o její privatizaci". Stěžovatelka měla za to, že výzva paní Lisl Klein ze dne 22. 9. 1991 nemohla mít až do účinnosti zákona č. 116/1994 Sb. žádné účinky, neboť paní Lisl Klein se mohla stát osobou oprávněnou až podle tohoto zákona (tedy od 1. 7. 1994), který rozšířil předmět restitučních zákonů i o tzv. židovský majetek. Proto v době schválení privatizačního projektu neexistovala překážka ve smyslu blokačního ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. a naopak vydání nemovitosti v roce 1994 již bránila překážka platně schváleného privatizačního projektu. 9. Po opakované kasaci ve věci vydaných rozhodnutí daly soudy za pravdu paní Lisl Klein, když byla rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 9. 2000 sp. zn. 15 C 335/1998 stěžovatelce uložena povinnost uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 2000 č. j. 10 Co 1045/2000-400. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 97/01 ze dne 26. 4. 2001 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz) byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelky proti těmto rozhodnutím. Odmítnuto bylo i současně podané dovolání stěžovatelky, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2001 sp. zn. 28 Cdo 1074/2001. 10. Obecné soudy dospěly k závěru, že na danou věc lze aplikovat zákon č. 87/1991 Sb., ve spojení se zákonem č. 116/1994 Sb., přičemž zohlednily závěry Ústavního soudu ohledně účinků podání výzvy k vydání věci oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., vyjádřené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 310/98 ze dne 12. 10. 1998 (N 121/12 SbNU 181). Paní Lisl Klein tedy uplatnila svůj nárok ve lhůtě a před schválením privatizačního projektu. Argumentaci čl. II odst. 2 zákona č. 116/1994 Sb. obecné soudy odmítly s poukazem na skutečnost, že tam uvedená překážka vydání se neuplatní, neboť předmětný majetek nemohl být v tomto případě platně privatizován z důvodu uvedeného v ustanovení § 3 zákona č. 92/1991 Sb. Ze strany stěžovatelky došlo k porušení zákona č. 92/1991 Sb., když nerespektovala jeho blokační ustanovení § 3 a majetek, na nějž byl vznesen restituční nárok, zařadila do soupisu jejího majetku, který byl následně privatizován. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. je stejného charakteru jako § 9 zákona č. 87/1991 Sb., jednalo se o neplatné právní úkony související s privatizací, a je proto na žalované společnosti, aby nemovitost vydala. Neplatným byl i následný převod nemovitosti na společnost ATLAS IMMOBILIA, s. r. o. V návaznosti na tato rozhodnutí byla mezi stěžovatelkou a paní Lisl Klein dne 21. 11. 2001 uzavřena dohoda o vydání hotelu Atlantic podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. 11. Stěžovatelka se žalobou podanou dne 20. 3. 2002 domáhala proti České republice - Ministerstvu financí (dále jen "vedlejší účastník") zaplacení částky 20 500 000 Kč se 7% úrokem z prodlení z titulu náhrady škody dle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Tvrdila, že nesprávným postupem Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci byl do privatizace zahrnut i majetek zatížený restitučními nároky, jenž musel být následně vydán restituentce, v důsledku čehož došlo ke snížení hodnoty jí vlastněného majetku. Zároveň jí byla způsobena škoda ve výši 20 500 000 Kč, jež odpovídala částce, kterou stěžovatelka nemohla získat prodejem hotelu Atlantic (resp. kterou musela vrátit). 12. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 20. 4. 2011 č. j. 21 C 33/2002-175 žalobu stěžovatelky zamítl. Nejdříve zrekapituloval závěry obecných soudů rozhodujících ve věci restitučního nároku. Dále odmítl tvrzení stěžovatelky, že hotel Atlantic byl do privatizace zahrnut v důsledku pochybení Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Uvedl, že dle § 7 zákona č. 92/1991 Sb. za vypracování návrhu privatizačního projektu odpovídá zakladatel, potažmo i stěžovatelka, která projekt vypracovávala. Stěžovatelka tudíž neměla předmětný majetek zahrnout do privatizačního projektu. Dle soudu se jí nepodařilo prokázat předpokl