IV.ÚS 3250/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016 N 123/82 SbNU 25 K úhradě nákladů exekuce, které nebyly soudním exekutorem přihlášeny do insolvenčního řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Sládečka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 1. července 2016 sp. zn. IV. ÚS 3250/14 ve věci ústavní stížnosti Františka Strnada, zastoupeného Mgr. Michalem Přibilem, advokátem, se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 9. 2014 č. j. 53 Nc 6026/2007-23, kterým byly zamítnuty stěžovatelovy námitky proti příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce, a příkazu k úhradě nákladů exekuce JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora, ze dne 17. 3. 2014 č. j. 103 Ex 04983/08-31. I. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 9. 2014 č. j. 53 Nc 6026/2007-23 a příkazem k úhradě nákladů exekuce JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora, ze dne 17. 3. 2014 č. j. 103 Ex 04983/08-31 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na ochranu majetku zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 10. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny. II. 2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh, spisového materiálu vedeného Okresním soudem v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 6026/2007, spisového materiálu vedeného původně JUDr. Tomášem Vránou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Přerov, (nyní vedeného JUDr. Tomášem Jíchou, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Přerov) pod sp. zn. 103 Ex 04983/08, jakož i spisového materiálu vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 2507/2008 následující skutečnosti. 3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 2. 2008 č. j. 53 Nc 6026/2007-8 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatele k vymožení pohledávky společnosti CETELEM ČR, a. s., jakož i nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I). Provedením exekuce byl pověřen JUDr. Tomáš Vrána, soudní exekutor, Exekutorský úřad Přerov, (výrok II). 4. Dne 26. 6. 2008 podal stěžovatel soudu návrh na zahájení insolvenčního řízení, který spojil s návrhem na povolení oddlužení. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2008 sp. zn. KSOS 22 INS 2507/2008, jímž byl zjištěn úpadek stěžovatele a povoleno jeho oddlužení. Insolvenční soud tímto usnesením zároveň vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení. Tentýž soud vzal svým usnesením ze dne 25. 11. 2013 č. j. KSOS 22 INS 2507/2008-B-48 na vědomí, že stěžovatel splnil oddlužení (výrok I), a zároveň rozhodl o tom, že se stěžovatel osvobozuje od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahovalo též na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli (výrok IV). 5. Stěžovatel v lednu 2014 informoval soudního exekutora o skončení insolvenčního řízení, v jehož rámci došlo též k uspokojení pohledávky oprávněného (obchodní společnosti CETELEM ČR, a. s.), přičemž tato pohledávka byla v insolvenčním řízení uspokojena z 96,56 % a ve zbývajícím rozsahu byl stěžovatel od jejího placení insolvenčním soudem osvobozen. Stěžovatel proto navrhl, aby exekuce byla zastavena. 6. Dne 17. 3. 2014 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 103 Ex 04983/08-31, v němž tyto, s přihlédnutím ke skutečnosti, že v rámci exekučního řízení nebylo vymoženo ničeho, stanovil v minimální výši, tj. ve výši 7 865 Kč (odměna exekutora ve výši 3 000 Kč a náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč, to vše + 21 % DPH). Tato částka byla soudním exekutorem postižena na bankovním účtu stěžovatele. 7. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky k Okresnímu soudu v Novém Jičíně, v jejichž rámci vyjádřil přesvědčení, že jelikož soudní exekutor svou pohledávku nepřihlásil včas, tj. v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, není po jeho skončení oprávněn tuto pohledávku nadále uplatňovat, neboť stěžovatel byl od placení pohledávek věřitelů, kteří svou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, Krajským soudem v Ostravě osvobozen. 8. Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 19. 9. 2014 č. j. 53 Nc 6062/2007-23 námitky stěžovatele zamítl s odůvodněním, že náklady exekuce nejsou příslušenstvím vymáhané pohledávky, přičemž k jejich úhradě je povinen povinný (stěžovatel). Rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození stěžovatele od placení pohledávek proto na jeho povinnost k úhradě nákladů exekuce nemá dle názoru exekučního soudu vliv. III. 9. Rozhodnutí exekučního soudu, jímž byly zamítnuty námitky stěžovatele proti příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce, jakož i tento příkaz samotný stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní zrekapituloval argumentaci, kterou uplatnil již v rámci svých námitek proti příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce. Uvedl, že lze sice souhlasit s názorem exekučního soudu, že náklady exekuce nepředstavují příslušenství pohledávky oprávněného vymáhané v exekučním řízení, avšak tento argument nelze považovat za určující pro závěr, že osvobození od placení pohledávek, jehož stěžovatel v rámci insolvenčního řízení dosáhl, se nevztahuje i na náklady exekutora. Stěžovatel naopak vyjádřil přesvědčení, že exekutor byl povinen svou pohledávku spočívající v nákladech exekučního řízení přihlásit do insolvenčního řízení, neboť opačný závěr by byl proti smyslu a účelu institutu oddlužení. Dle názoru stěžovatele si totiž lze jednoduše představit situaci, kdy dlužník, na jehož majetek bylo před zahájením insolvenčního řízení vedeno několik exekucí, úspěšně projde oddlužením, avšak exekutoři po jeho skončení vydají příkazy k úhradě nákladů exekuce, jimiž dlužníka zavážou k povinnosti jim tyto náklady uhradit, v důsledku čehož se dlužník opětovně ocitne v úpadku, neboť nebude mít prostředky k jejich úhradě. Takový výklad dle názoru stěžovatele však nelze akceptovat. IV. 10. K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil exekuční soud i soudní exekutor. Exekuční soud ve svém vyjádření toliko uvedl, že setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění v podrobnostech odkázal. Soudní exekutor pak pouze zrekapituloval průběh exekučního řízení a vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost není důvodná, neboť k porušení práv stěžovatele nedošlo. V. 11. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soudní soustavy, a nepřísluší mu proto ani právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. o výklad zákona, případně jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti [viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94 ze dne 26. 6. 1995 (N 39/3 SbNU 281)]. Ústavní soud však na druhé straně opakovaně připustil, že výklad a následná aplikace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, jakož i z principů ovládajících demokratický právní stát, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Ke stejnému závěru Ústavní soud dospěl i v nyní posuzovaném případě, a to z následujících důvodů. 13. Pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti v nynější věci je podstatné, jakou interpretaci níže specifikované relevantní právní úpravy lze považovat za ústavně konformní. 14. Podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění, tj. ve znění účinném do 31. 10. 2009, (dále jen "exekuční řád") soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem sta