IV.ÚS 326/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 326/24 ze dne 19. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2023 sp. zn. 6 Tdo 436/2023, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2022 sp. zn. 3 To 86/2021 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2021 sp. zn. 52 T 7/2018, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") byl stěžovatel uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a byl mu vyměřen trest v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku. 4. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení vrchního soudu jako zjevně neopodstatněné. 5. Trestná činnost, pro kterou byl stěžovatel odsouzen, spočívala, stručněji shrnuto, v tom, že jako jednatel obchodní společnosti A (dodavatel pil), v součinnosti s J. P., jednatelem obchodní společnosti B (odběratel pil), vylákal v letech 2013 až 2014 finanční prostředky v podobě kupní ceny od obchodních společností Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. (bod I. výroku o vině) a Oberbank Leasing s. r. o. (bod II. výroku o vině), z nichž každá měla financovat dodávku 4 pil. Ve skutečnosti však A vyrobila a dodala z pil financovaných Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. pouze jednu pásovou pilu a dodávku zbývajících tří pil fingovala. U pil financovaných ze strany Oberbank Leasing s. r. o. pak fingoval výrobu a dodávku všech čtyř pil. Obchodní společnost B, pro nedostatek finančních prostředků, o kterém stěžovatel věděl, uhradila obchodní společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., pouze nultou splátku ve výši 2 395 800 Kč a dvě splátky po 184 031 Kč a obchodní společnosti Oberbank Leasing spol. s r. o., pouze 3 běžné splátky ve výši celkem 153 432 Kč. Po vypovězení závazku ze smlouvy o leasingu leasingovými společnostmi byl jediný existující kus pily odvezen na neznámé místo. Uvedeným jednáním způsobil stěžovatel obchodní společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. škodu ve výši 9 583 200 Kč; obchodní společnosti Oberbank Leasing s. r. o. způsobil škodu ve výši 7 786 350 Kč. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel za prvé nesouhlasí se skutkovým zjištěním, že většina financovaných pil nebyla reálně vyrobena a dodána. Tvrdí, že jich bylo dodáno všech 8. Závěry soudů nejsou odůvodněny přesvědčivě. V řízení požadoval, aby znalec z oboru strojírenství a znalec z oboru polygrafie a fotografie posoudili, jaké typy pil jsou na pořízené fotodokumentaci a jejich shodnost. Návrhům na vypracování těchto znaleckých posudků nebylo vyhověno pro nadbytečnost, ač nadbytečné nebyly. 7. Dále pokud by pily nebyly v rozsahu tvrzeném obžalobou vyrobeny, společnosti Oberbank Leasing spol. s r. o. by nevznikla škoda, jelikož by formou nabytí od nevlastníka jakožto dobrověrný nabyvatel nabyla pily původně v majetku Nova Leasing a. s. (její majetek by se snížil o zaplacenou kupní cenu, ale současně by se zvýšil o hodnotu koupených pil). S touto argumentací se soudy nevypořádaly. 8. Dále stěžovatel upozorňuje, že co do výše škody obecné soudy po skutkové stránce dospěly k závěru, že pro Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. byla jedna pila skutečně vyrobena a dodána. Škoda však byla spatřována v celé kupní ceně (byla od ní odečtena jen zaplacená nultá leasingová splátka). Správně cena této skutečně vyrobené pily měla být při stanovení výše škody odečtena. Obecné soudy k této části jeho obhajoby uvedly, že společnost Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. tuto jedinou vyrobenou pilu v dispozici nikdy neměla, byť ji zaplatila, proto je třeba její hodnotu do způsobené škody sčítat. To však není pravdou, neboť tato pila byla vyrobena, dodána do společnosti B, a tam ohledána zástupcem leasingové společnosti včetně pořízení fotodokumentace a protokolárně převzata; další postup společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. spočívající v tom, že tuto skutečně vyrobenou pilu ponechala na místě k užívání leasingovému nájemci B, již na skutečnosti, že si leasingová společnost pilu převzala, ničeho nemění. 9. Rovněž měly být při stanovení výše škody od kupní ceny odečteny všechny leasingové splátky, nikoliv jen nultá splátka, kdy leasingový nájemce B zaplatil také další leasingové splátky v celkové výši 368 062 Kč ve prospěch Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. a v celkové výši 542 784 Kč ve prospěch Oberbank Leasing spol. s r. o. Soudy uvedly, že pro účely výše škody nelze zohledňovat zaplacení leasingových splátek nájemcem, tedy subjektem od stěžovatele odlišným, a navíc až poté, kdy leasingové společnosti zcela uhradily společnosti A kupní cenu předmětu leasingu. Stěžovatel však považuje tuto jejich argumentaci za mimoběžnou a nerozumí jí. 10. Dále při stanovení výše škody se nemělo vycházet z celé kupní ceny po odečtení nulté splátky, když z leasingu vůbec nebyla vyplacena částka 5 000 000 Kč, u které došlo pouze k započtení na pohledávku vůči společnosti A. Pokud pily nebyly dodány, pak zde nebyla pohledávka z kupní ceny, na kterou by mohl být proveden zápočet, zápočet tedy neměl právní účinky a nadále trvaly započítávané pohledávky Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. vůči A z dřívějších závazkových vztahů, a tedy nemohla vzniknout žádná škoda (majetek poškozené se nijak nezmenšil). V zápočtu navíc absentuje nezbytná přesná specifikace toho, která pohledávka směřuje vůči které, v jakém pořadí a v jakém rozsahu jednotlivé vzájemné pohledávky zanikají. Správně tedy při stanovení výše škody nemělo být k zápočtu částky 5 000 000 Kč přihlíženo. I na tuto jeho argumentaci soudy reagovaly jen mimoběžně. 11. Správně se také mělo při stanovení výše škody vycházet z kupní ceny bez DPH, protože ve výši DPH leasingovým společnostem žádná škoda nevznikla. Částka odpovídající DPH leasingovým společnostem zůstala v důsledku toho, že o tuto částku zaplatily méně na své daňové povinnosti. Soudy se s touto jeho argumentací vypořádaly odkazem na judikáty Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 264/2006, 4 Tz 75/2009 nebo 6 Tdo 107/2018, nicméně stěžovatel s touto judikaturou nesouhlasí a nechápe její logiku, když poškozené o zaplacenou DPH a uplatněnou následně na vstupu, snížily svou daňovou povinnost a správci daně odvedly o tuto DPH méně, takže ve svém důsledku o částku odpovídající DPH nepřišly. 12. Podle stěžovatele trestný čin může být spáchán jen za předpokladu, kdyby poskytnutý úvěr, třebaže dlužník od počátku neměl v úmyslu jej splatit, nebyl dostatečně zajištěn. V rozsahu poskytnutí dostatečného majetkového ekvivalentu zajišťujícího úvěr nelze shledat naplnění subjektivní stránky trestného činu a současně je nutno snížit škodu o hodnotu takového zajištění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 460/2010, 6 Tdo 573/2009 nebo 4 Tdo 1543/2015). V daném případě byly závazky vůči společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. zajištěny směnkou vystavenou společností A, kterou osobně avaloval, a směnkou vystavenou společností B, kterou osobně avaloval J. P. Za závazky vůči Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. tedy s J. P. ručili veškerým svým osobním majetkem. Jeho osobní majetek přitom tehdy významně převyšoval celkovou výši závazků vůči společnosti Deutsche Leasing ČR spol. s r. o. a rovněž majetek J. P. byl nezanedbatelný. U Oberbank Leasing spol. s r. o. šlo o zajištění závazkem zpětné koupě. Při nesplnění závazků z leasingového vztahu ze strany společnosti B leasingová společnost mohla po A požadovat, aby pily odkoupila zpět. 13. Soudy dospěly k závěru, že pro poškozené společnosti nebylo reálné domoci se uplatněním takovýchto zajišťovacích institutů uspokojení svých pohledávek v rozumném čase, přičemž poukázaly na zatížení nemo