IV.ÚS 3268/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3268/21 ze dne 8. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. Ř., zastoupeného Mgr. Martinem Kunickým, advokátem, sídlem 28. října 184, Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2021 č. j. 101 Co 174/2021-540 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. dubna 2021 č. j. 11 Nc 6005/2020-301, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, nezletilé K. Ř. a A. Ř., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 a čl. 96 Ústavy, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud"), v záhlaví uvedeným rozsudkem svěřil první vedlejší účastnici, nezletilou (dále jen "nezletilá"), za trvání manželství do péče druhé vedlejší účastnice, matky (dále jen "matka") [výrok I.]. Stěžovateli jako otci (dále též jen "otec") uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé od 4. 3. 2020 částkou 5 000 Kč měsíčně a rozhodl, že otci za dobu od 4. 3. 2020 do 30. 4. 2021 dluh na běžném výživném nevznikl [výroky II., III.]. Dále rozhodl, že nezletilá se od právní moci výroku o rozvodu manželství svěřuje do střídavé péče rodičů, která byla v rozsudku podrobně upravena [výrok IV.]. Výrokem V. soud upravil střídavou péči o vánočních a velikonočních prázdninách. Výrokem VI. okresní soud určil, že každý z rodičů si nezletilou do své péče převezme vždy v místě bydliště druhého rodiče. Výroky VII. a VIII. soud rozhodl o výživném tak, že stanovil matce povinnost přispívat na výživu nezletilé od právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství částkou 1 600 Kč měsíčně a otci povinnost přispívat na výživu nezletilé od právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství částkou 2 000 Kč měsíčně. Výrokem IX. okresní soud zamítl návrh matky na udělení souhlasu soudu za otce s poskytováním zdravotnické péče nezletilé MUDr. R. P., pediatričkou. Výrokem X. zamítl návrh matky na udělení souhlasu soudu za otce s uzavřením smluvního vztahu o umístění nezletilé do Hlídacího centra X. Výrokem XI. okresní soud rozhodl o nákladech řízení ve věci samé i o nákladech spojených s návrhy rodičů na nařízení předběžných opatření. 3. Proti výrokům I., IV., V., VI., VII., VIII., IX. a X. rozsudku okresního soudu podala matka odvolání a proti výrokům I., II., IV., V. a VII. rozsudku okresního soudu podal otec odvolání. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") bylo rozhodnuto, že rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že nezletilá se pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřuje do péče matky [výrok I.]. Výrokem II. byl rozsudek okresního soudu ve výrocích II., VII. a VIII. změněn tak, že otec je s účinností od 4. 3. 2020 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 6 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Výrokem III. byl rozsudek okresního soudu ve výroku III. změněn tak, že nedoplatek na vyměřeném výživném za dobu od 4. 3. 2020 do 31. 8. 2021 ve výši 18 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek okresního soudu byl ve výrocích V. a VI. změněn tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v každém sudém týdnu v kalendářním roce od čtvrtka od 12.30 hodin do pondělí lichého týdne v kalendářním roce do 8.30 hodin s tím, že otec si nezletilou ke styku převezme a po skončení styku ji předá v předškolním zařízení navštěvovaném nezletilou, v případě, že nezletilá nebude přítomna v předškolním zařízení, je místem předání a převzetí místo bydliště matky, a dále byl upraven styk otce s nezletilou o velikonočních svátcích, letních prázdninách a vánočních prázdninách (výroky IV. a V.). Rozsudek okresního soudu byl ve výroku I., IX. a X. potvrzen (výrok VI.). Výrokem VII. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před okresním soudem a krajským soudem. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že rozsudek okresního soudu byl vydán nezákonným soudcem, když u JUDr. Josefa Pelcnera již od samotného počátku řízení byly důvodné a objektivní okolnosti pro jeho vyloučení, a to vzhledem k dřívějšímu pracovnímu poměru matky nezletilé, která na tomto okresním soudu pracovala jako asistentka soudce. Stěžovatel proto vznesl námitku podjatosti, o které rozhodl krajský soud usnesením ze dne 7. 9. 2020 č. j. 31 Nc 1290/2020-49 tak, že soudci JUDr. Josef Pelcner, JUDr. Lenka Melmuková, JUDr. Zuzana Masnerová a JUDr. Vlasta Cízlová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u okresního soudu. Stěžovatel poukazuje i na to, že podle platného rozvrhu práce ke dni 4. 3. 2020 měl věc u okresního soudu projednávat soudce JUDr. Štěpán Slavík, nikoli JUDr. Josef Pelcner. 5. Stěžovatel také namítá, že krajský soud při dokazování porušil § 132 a § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), když uvedl, že stěžovatel se měl dopustit přestupkového jednání a provedl k tomu důkaz spisem přestupkové komise města P., ačkoli jej stěžovatel upozornil, že takové rozhodnutí nebylo vydáno řádně, a tudíž nemohlo nikdy nabýt právní moci. Stěžovatel nebyl za žádné jednání přestupkovou komisí města P. pravomocně potrestán a nebylo mu ani uloženo, aby hradil náklady přestupkového řízení. 6. Stěžovatel rovněž namítá, že krajský soud převzal tvrzení matky, aniž by si k nim opatřil důkazy. Tvrzeními stěžovatele se krajský soud nezabýval, ani k nim neprováděl žádné dokazování. Krajský soud tak neprovedl stěžovatelem navrhované listinné důkazy (doklady, které prokazovaly, že stěžovatel má pro nezletilou zajištěny lepší podmínky a má i lepší výchovné předpoklady), a bez odůvodnění odmítl stěžovatelem navrhovaný důkaz znaleckým vyšetřením obou rodičů na výchovné předpoklady. Krajský soud vycházel z tvrzení, která v řízení před soudem nebyla prokázána. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že krajský soud hodnotil "tendenčně" jednotlivé účastníky předkládané důkazy. 7. Stěžovatel dále namítá, že ho krajský soud diskriminoval na základě jeho pohlaví, když řádně neodůvodnil, jak jsou (lépe) naplňována následující kritéria pro výlučnou péči matky, a to 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a 4) přání dítěte [srov. nález ze dne 30. 5 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) a ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. I. ÚS 823/16 (N 233/83 SbNU 637), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Krajský soud rovněž stěžovateli neumožnil, aby prokázal, že prostředí u něj je stabilnějším a lepším zázemím pro výchovu a vyrůstání nezletilé. 8. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že s ohledem na útlý věk nezletilé, konfliktní vztahy mezi rodiči (kdy otec se snaží převážně prosadit svůj zájem), je v zájmu nezletilé, aby byla svěřena do péče matky, a to pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, z toho důvodu, aby měla jedno stabilní výchovné zázemí. Takovéto odůvodnění neodpovídá nejlepšímu zájmu nezletilé, naopak z tohoto odůvodnění plyne, že "lepším zájmem nezletilé je být ve výchovně horším prostředí než být ve výchovném prostředí u stěžovatele". 9. V této souvislosti namítá, že mu krajský soud uložil, aby vyzvedával nezletilou v předškolním zařízení a také ji do tohoto zařízení navracel. Došlo tak výraznému odchýlení od posledně vydaného usnesení krajského soudu, které dopravu rovnoměrně rozdělilo, právě s ohledem na rovnoměrné vyvážení překážek spojených s realizací styku dítěte s nerezidentním rodičem, aby tyto byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž dítě bylo svěřeno do péče [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. I. ÚS 955/15, ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 2996/17 (N 104/89 SbNU 529) a ze dne 2. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 4156/19]. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ús