IV.ÚS 3270/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3270/15 ze dne 1. 3. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Musila mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ireny Pourové, zastoupené JUDr. Gabrielou Polesnou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 843/4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. srpna 2015 č. j. 3 As 253/2014-50 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2014 č. j. 9 A 203/2010-90, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, a JUDr. Tomáše Sirovátka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. listopadu 2015, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatelka, která je vlastníkem domu nacházejícího se v Praze, k. ú. Ruzyně, se před správními orgány domáhala ochrany proti tomu, že vlastník sousedního pozemku začal na tomto pozemku realizovat stavbu bytového domu toliko na základě jejího ohlášení stavebnímu úřadu, které obsahovalo rozporné, nepravdivé a neúplné informace. Podle jejího názoru ovšem předmětná stavba vyžadovala projednání v územním řízení a stavebním řízení, jehož měla být sama účastníkem. 3. Písemný souhlas odboru výstavby Úřadu městské části Praha 6 (dále též "stavební úřad") s provedením ohlášené stavby ze dne 23. března 2009 č. j. MCP6 019207/2009 byl vlastníkovi sousedního pozemku udělen na základě jejího ohlášení, které podal dne 8. září 2008. Stěžovatelka se o tomto souhlasu dozvěděla dne 15. března 2010, kdy jí byla stavebním úřadem poskytnuta jeho kopie. V návaznosti na to podala proti tomuto souhlasu odvolání, které však stavební odbor Magistrátu hlavního města Prahy (dále též "magistrát") neprojednal. Dospěl totiž k závěru, že předmětný písemný souhlas má povahu pouhého sdělení, a tudíž podle § 156 správního řádu spadá jeho případná oprava či zrušení do kompetence orgánu, který je vydal. Tato skutečnost byla sdělena stavebnímu úřadu dopisem ze dne 22. července 2010 č. j. S-MHMP 394251/2010/OST/Ja, jenž byl na vědomí zaslán i stěžovatelce. Usnesením stavebního odboru magistrátu ze dne 23. července 2010 sp. zn. S-MHMP 362408/2010/OST/Hn/Ja pak bylo následně rozhodnuto, že se nevyhovuje návrhu stěžovatelky na přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ve věci zahájení řízení o odstranění stavby a zrušení jeho písemného souhlasu ze dne 23. března 2009. V jeho odůvodnění magistrát sice uznal, že podání vlastníka sousedního pozemku jako stavebníka byla rozporná a vadná a že stavební úřad měl na tyto vady včas upozornit a požadovat jejich odstranění, jakož i to, že stavební úřad zcela nedostatečně posoudil podání stavebníka z hlediska stavebního zákona, přesto ovšem neshledal jeho nečinnost. Kumulací všech těchto pochybení měl v podstatě vzniknout stav, kdy stavebník stavbu domu realizuje podle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem při vydávání předmětných opatření. Souhlas s provedením stavby nastal v souladu s § 106 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. prosince 2012, mlčky (tj. uplynutím lhůty, v níž nebylo stavebníkovi doručeno rozhodnutí). Na této skutečnosti by přitom nic nezměnilo ani zrušení výše uvedeného písemného souhlasu stavebního úřadu. 4. Žalobou podanou k poštovní přepravě dne 3. října 2010 se stěžovatelka domáhala u Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") vydání rozsudku, kterým by tento soud zrušil: - souhlas Úřadu městské části Praha 6 s provedením ohlášené stavby ze dne 23. března 2009 č. j. MCP6 019207/2009, - vrácení odvolání vydané stavebním odborem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 22. července 2010 č. j. S-MHMP 394251/2010/OST/Ja, - usnesení stavebního odboru magistrátu ze dne 23. července 2010 č. j. S-MHMP 362408/2010/OST/Hn/Ja, a - souhlas s provedením ohlášené stavby, získaný mlčky uplynutím lhůty podle § 106 odst. 1 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2012. 5. Městský soud v Praze žalobu stěžovatelky odmítl usnesením ze dne 5. listopadu 2014 č. j. 9 A 203/2010-90. Z jeho odůvodnění vyplývá, že s povahou souhlasů s provedením ohlášené stavby vydávaných stavebním úřadem podle § 106 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2012, se s konečnou platností vypořádal Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. září 2012 č. j. 2 As 86/2010-76, v němž dovodil, že souhlasy vydávané podle stavebního zákona, zejména jeho § 96, § 106, § 122 a § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony podle části čtvrté správního řádu; nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního. Pokud jde o vrácení odvolání, jednalo se jen o průvodní dopis, v němž magistrát popisuje důvody, pro které vrací předložené odvolání bez rozhodnutí o něm zpět stavebnímu úřadu. Důvodem byla skutečnost, že zde neexistovalo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, proti němuž by odvolání mohlo být podáno. Souhlas s provedením ohlášené stavby tuto povahu - z důvodů již uvedených - mít nemohl. Rozhodnutím o odvolání nakonec nebylo ani žalobou napadené usnesení magistrátu, kterým bylo rozhodnuto podle § 80 správního řádu o návrhu žalobkyně na přijetí opatření proti nečinnosti stavebního úřadu ve věci zahájení řízení o odstranění stavby a zrušení souhlasu s provedením ohlášené stavby, a to tak, že tomuto návrhu nebylo vyhověno, neboť tvrzená nečinnost jím nebyla shledána. Podle městského soudu tak bylo možné dospět k závěru, že žaloba stěžovatelky ani v jednom případě nesměřovala proti rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 soudního řádu správního, pročež podle § 70 písm. a) téhož zákona nebylo možné provést soudní přezkum. Povahu rozhodnutí mělo pouze uvedené usnesení magistrátu, které však nezakládalo, neměnilo, nerušilo ani závazně neurčovalo práva nebo povinnosti stěžovatelky. Z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, pro který v řízení nebylo možné pokračovat, nezbylo než žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního odmítnout. 6. Na výsledku řízení by podle městského soudu nic nezměnilo ani její posouzení jako žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. soudního řádu správního, čehož se však stěžovatelka výslovně nedomáhala. Je tomu tak z toho důvodu, že se o souhlasu stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby dozvěděla dne 15. března 2010, kdy jí byla stavebním úřadem poskytnuta kopie souhlasu stavebního úřadu ze dne 23. března 2009 č. j. MCP6 019207/2009. Předmětnou žalobu přitom mohla v souladu s § 84 odst. 1 věta prvá soudního řádu správního podat nejpozději do dvou měsíců od tohoto dne. Je tedy zjevné, že jí podala až po uplynutí stanovené dvouměsíční subjektivní lhůty pro její podání. 7. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 12. srpna 2015 č. j. 3 As 253/2014-50. Podle jeho názoru postupoval městský soud zcela správně, jestliže aplikoval závěry sjednocujícího usnesení rozšířeného senátu při rozhodování o žalobě stěžovatelky. Soudy rozhodující ve správním soudnictví mají totiž povinnost od okamžiku vyhlášení rozhodnutí rozšířeného senátu podle tam zaujatého právního názoru postupovat, a to ve všech probíhajících nebo v budoucnu zahájených řízeních. V daném případě navíc nešlo o změnu (ustálené) rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, nýbrž o sjednocení do té doby zcela rozporné rozhodovací praxe, což je jev vysloveně žádoucí. 8. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že v posuzovaném případě lze okamžik, kdy se stěžovatelka dozvěděla o existenci nezákonného zásahu (souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby) stabilizovat minimálně ke dni 15. března 2010. Od této chvíle si musela být vědoma, že nezákonný zásah v podobě souhlasu stavebního úřadu s provedením ohlášené stavby existuje. Při posouzení její vědomosti o existenci takovéhoto souhlasu není rozhodné, že původní písemný souhlas byl později formálně zrušen ve zkráceném přezkumném řízení a bylo deklarováno, že souhlas byl ve smyslu § 106 odst. 1 stavebního zákona, ve znění účinném do 31. prosince 2012, vydán mlčky již před vydáním písemného souhlasu. Skutkově totiž představuje z pohledu stěžovatelky vydání souhlasu s provedením ohlášené stavby jeden a tentýž nezákonný zásah se stejnými důsledky, ať již byl vydán písemně nebo mlčky. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší