IV.ÚS 3274/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3274/22 ze dne 15. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Ondříčkova 2167/16, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2022 č. j. 100 Co 121/2022-868 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 2. března 2022 č. j. 42 P 146/2018-755, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a R. S. a S. a Š. S., jakožto vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 3. 2022 č. j. 42 P 146/2018-755 byly nezletilé svěřeny do střídavé péče rodičů (výrok I.), speciálně byl upraven styk v době jarních, velikonočních, letních, podzimních a vánočních prázdnin (výroky II. až VI.), dále bylo upraveno místo předání nezletilých (výrok VII.), konstatována přednost speciální úpravy péče před úpravou běžného režimu péče (výrok VIII.), stanovena povinnost připravit nezletilé na péči druhého rodiče (výrok IX.), upravena povinnost platit výživné, povinnost k úhradě dluhu na výživném (výroky X. až XX.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení spojených se znaleckým posudkem (výrok XXI.), jakož i o náhradě nákladů řízení (výrok XXIII.). Výrokem XXII. bylo konstatováno, že tímto rozhodnutím došlo ke změně rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2020 č. j. 42 P 146/2018-469 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020 č. j. 100 Co 98/2020-614. Okresní soud dospěl k závěru, že asymetrická střídavá péče po proběhlé rodinné terapii funguje, děti si postupně zvykly na nový režim a navykly si na péči otce. Nic tak nebránilo stanovení střídavé péče symetrické, když měl za prokázané, že tato péče je v zájmu nezletilých. 3. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 14. 7. 2022 č. j. 100 Co 121/2022-868 byl rozsudek okresního soudu ve výrocích I. až IX. změněn tak, že se návrhy matky a otce na změnu péče zamítají (výrok I.). Ohledně výživného a dlužného výživného byly výroky XIV., XV., XVI., XVII., XVIII., XIX., XX. rozsudku okresního soudu změněny (výroky II. až VII.) a výroky X. a XI. rozsudku okresního soudu potvrzeny (výrok VIII.). Dále bylo deklarováno, že napadeným rozsudkem se mění rozsudek okresního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. 14 Nc 3714/2017-177 (výrok IX.). Stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši 16 118 Kč (výrok X.) a náklady řízení vedlejšímu účastníkovi ve výši 35 000 Kč (výrok XI.). Konečně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok XII.). Krajský soud považoval skutkový stav zjištěný okresním soudem za v zásadě dostatečný a správný. Dokazování doplnil primárně o zjištění aktuálních poměrů účastníků (důkazy prokazující finanční poměry rodičů, pohovor nezletilých s opatrovníkem, zpráva terapeutického centra Palma). Následně dospěl oproti okresnímu soudu k závěru, že v mezidobí od rozhodnutí o svěření nezletilých do asymetrické střídavé péče (rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2020 č. j. 42 P 146/2018-469 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020 č. j. 100 Co 98/2020-614), nenastaly v poměrech účastníků takové změny, které by odůvodňovaly jak rozšíření péče otce a nastolení rovnoměrné střídavé péče rodičů, tak ani jakékoli omezování péče otce. Pokud jde o výživné, ani zde, ve shodě s okresním soudem, neshledal návrhy stěžovatelky (na zvýšení výživného) a vedlejšího účastníka (na snížení výživného po dobu jeho nezaměstnanosti) důvodnými. Výroky okresního soudu, týkající se výživného, jakož i dlužného výživného, však doznaly změny, zejména s ohledem na vývoj aktuálních poměrů účastníků. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka, po rekapitulaci řízení před nalézacími soudy, brojí proti tomu, že obecné soudy nezletilé dcery (v době rozhodování krajského soudu ve věku 14 a 16 let), za účelem zjištění jejich názoru nevyslechly. Krajskému soudu navíc vytýká, že se nevypořádal s návrhem na jejich výslech a ani nikterak neodůvodnil, proč nebylo třeba znát názor nezletilých. Při vědomí toho, že názor nezletilých na úpravu poměrů není jediným kritériem rozhodování soudu, má za to, že jedná-li se o takto specifický případ rozhodování o poměrech nezletilých v tak "pokročilém" věku, musí být rozhodnutí rozporné s přáním nezletilých obzvláště pečlivě odůvodněno jinými okolnostmi. Rozhodnutí obecných soudů považuje za signál dcerám, že názor mladého člověka na uspořádání jeho vlastního života nemá pro orgány veřejné moci váhu. Ke zjišťování názoru nezletilého poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. II. ÚS 1626/22 a ze dne 17. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1737/16, N 124/86 SbNU 109 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 5. Krajskému soudu též vytýká, že měl-li pochybnosti o stěžovatelkou uváděném psychickém stavu nezletilé Š. a jeho projevech, měl, veden nejlepším zájmem dítěte, učinit vše, aby tvrzení stěžovatelky byla potvrzena či vyvrácena. Namísto toho vyšel pouze ze svých dojmů, čímž založil deficit nabývající ústavněprávní dimenze. 6. Poukazuje na to, že je v důsledku napadených rozhodnutí konfrontována se situací, kdy má povinnost předat dcery do péče otce i přesto, že ony odmítají. I při vědomí judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 3462/14, N 184/79 SbNU 91) se nelze spolehnout na to, že nalézací soudy k této judikatuře v případě případného rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí přihlédnou. 7. Absurdní situaci vidí i v tom, že za situace, kdy dcery péči otce odmítají a nejezdí k němu, je stěžovatelka povinna hradit k jeho rukám výživné pro dcery, které v jeho péči fakticky nejsou a výživné tak nespotřebovávají. 8. Za pochybení krajského soudu považuje také výrok ukládající stěžovatelce nést náklady na znalecký posudek zcela ze svého, oproti rozhodnutí okresního soudu, který uložil nést náklady na znalce rovnoměrně otci i matce. Podle stěžovatelky znalecký posudek nijak nevyjadřuje míru procesního úspěchu/neúspěchu stěžovatelky, neboť rozhodnutí krajského soudu o střídavé péči ze dne 23. 11. 2020 č. j. 100 Co 98/2020-614 nevycházelo z doporučení znalkyň, ale bylo výsledkem úvahy krajského soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky. 11. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Tento přístup se týká i rozhodování obecných soudů ve věcech opatrovnických, kde Ústavní soud zastává spíše zdrženlivý postoj. Jde o velmi citlivé vztahy mezi rodiči a dětmi, do nichž by státní orgány měly zasahovat co nejméně a v co nejvyšší možné míře podpořit či zprostředkovat společnou dohodu, vedenou nejlepším zájmem nezletilých dětí. Do rozhodování obecných soudů v těchto věcech Ústavní soud zakročí toliko v případě porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, či extrémního nesouladu právních závěrů obecných soudů se skutkovými zjištěními, nebo pokud by výklad práva provedený obecnými soudy postrádal ústavní konformitu, resp. byl aktem libovůle. Úlohou Ústavního soudu je rovněž posouzení, zda