IV.ÚS 3280/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3280/21 ze dne 18. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ARNOŠT, s. r. o., sídlem Tismice 19, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2021 č. j. 33 Cdo 1325/2021-314, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2020 č. j. 13 Co 207/2020-284 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. října 2019 č. j. 11 C 40/2017-217, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Ing. Kateřiny Rosecké a MUDr. Davida Roseckého, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala po vedlejších účastnících jako žalovaných zaplacení částky 717 018,52 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil ji povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náklady řízení ve výši 178 963,84 Kč (výrok II.). Obvodní soud věc posoudil podle § 631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a dospěl k závěru, že proti neuhrazené ceně díla ve výši 534 192,80 Kč vedlejší účastníci důvodně započetli nárok na smluvní pokutu z důvodu prodlení stěžovatelky (dále i "zhotovitelka"). Dodatkem č. 7 smlouvy bylo ujednáno, že dílo bude dokončeno do 31. 8. 2014, k jeho předání a převzetí však došlo až dne 15. 5. 2016. Vedlejším účastníkům (dále i "objednatelé") tak vznikl nárok na smluvní pokutu, který byl ve smlouvě o díle ujednán. Obvodní soud shledal prodlení u stěžovatelky podle § 517 a násl. občanského zákoníku, a nikoli u vedlejších účastníků, jako objednatelů, kteří podle tvrzení stěžovatelky neposkytli součinnost při provádění díla a vznášeli neustále nové požadavky. Stěžovatelka v řízení neprokázala, jaké povinnosti měli vedlejší účastníci porušit a neprokázala ani prodlení vedlejších účastníků. Obvodní soud poukázal na to, že smlouvu bylo možné podle čl. 16.1. měnit pouze písemnými dodatky, případně její změnou podepsanou oběma smluvními stranami, a proto ke změnám nemohlo docházet zápisy z kontrolních dnů, ani změnovými listy, jak tvrdila stěžovatelka, neboť takový způsob ujednán nebyl. Vznášeli-li by vedlejší účastníci nové požadavky, měly se tyto skutečnosti promítnout v písemném dodatku smlouvy tak, jako se dělo 8 x v minulosti dodatky, na jejichž základě byl také termín provedení a dokončení díla posouván. Po termínu 31. 8. 2014 se tak stěžovatelka dostala do prodlení se zhotovením díla a vedlejší účastníci důvodně započetli svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty podle § 580 občanského zákoníku. Jde-li o částku 182 825,72 Kč, stěžovatelka podle soudu neprokázala, jaké konkrétní práce měly být v tomto případě předmětem fakturace a neunesla tak své povinnosti tvrzení a důkazní. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejším účastníkům náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu, že účastníci uzavřeli smlouvu o díle podle § 631 a násl. občanského zákoníku, přičemž v řízení bylo prokázáno, že termín dokončení díla se několikrát z různých důvodů, ať již na straně zhotovitelky, či objednatelů posouval, konečný termín byl stanoven dodatkem č. 7 ze dne 30. 7. 2014, a to na 31. 8. 2014. V tomto termínu však dílo dokončeno a předáno způsobem předvídaným č. 4 smlouvy o díle, tedy podepsáním protokolu o předání a převzetí díla, nebylo, ale stalo se tak až dne 15. 5. 2016. Z dodatku č. 8 provedeného k důkazu v odvolacím řízení pak městský soud dovodil, že již v době jeho podpisu si byly obě strany smlouvy vědomy, že se zhotovitelka ocitla v prodlení s předáním řádně dokončeného díla, neboť v tomto dodatku je ujednání o možnosti snížení smluvní pokuty, bude-li dílo předáno do 1. 9. 2015. Ani v této lhůtě však k předání a převzetí díla nedošlo. K odkazům stěžovatelky na zvyklosti stran, které v průběhu stavby podepisovaly zápisy z kontrolních dnů, čímž se podle jejího názoru prodlužoval termín předání a převzetí díla městský soud uzavřel, že v řízení bylo naopak prokázáno, že smluvní strany vždy prováděly změny smlouvy způsobem předvídaným čl. 16. smlouvy, podle kterého bylo možné měnit, zpřesňovat nebo doplňovat smlouvu pouze písemně, a to dodatky nebo "změnou stavby" projednanou a podepsanou oběma stranami. Vznášeli-li vedlejší účastníci jako objednatelé podle tvrzení stěžovatelky v průběhu provádění další požadavky, nic nebránilo uzavřít další dodatek a termín dokončení díla změnit, jak se tomu dělo v minulosti, když dodatků bylo uzavřeno celkem 7 se změnou termínu dokončení díla. To se však nestalo, a proto městský soud uzavřel, že se v prodlení s předáním a převzetím díla oproti ujednanému termínu dostala stěžovatelka a smluvní pokuta podle čl. 8 smlouvy o dílo ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení byla vedlejšími účastníky započtena důvodně. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 544 občanského zákoníku, její výše není nepřiměřená. Městský soud shledal správnými i závěry obvodního soudu směřující k zamítnutí žaloby na zaplacení částky 182 825,72 Kč s tím, že nenastaly podmínky pro zaplacení této částky předvídané protokolem o předání a převzetí díla, tedy že stěžovatelka nejpozději do 21 dnů ode dne podpisu předávacího protokolu doloží, že vedlejší účastníci neuhradili částku 182 825,72 Kč a předmětná část díla byla řádně provedena, a potom jsou vedlejší účastníci povinni tuto částku do 21 dnů od doložení uhradit. Městský soud se proto ztotožnil závěry obvodního soudu, že stěžovatelka v průběhu sporu ani přes poučení soudu nespecifikovala, jaké konkrétní práce měly být provedeny a fakturovány. Žaloba tak podle městského soudu byla správně zamítnuta pro nedostatek tvrzení a neunesení břemene tvrzení ve sporu. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání. V záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu bylo podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), dovolání, které "není přípustné a současně trpí vadou bránící v dovolacím řízení pokračovat", odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že výtkou, že smluvní strany zavedly v průběhu stavby praxi, podle které zápisy z kontrolních dnů, v nichž vedlejší účastníci požadovali změny rozsahu a kvality díla, byly považovány za ujednané změny předmětu plnění spojené s posunutím termínu dokončení díla, aniž by musely být postupem podle čl. 16. 1. uzavřeny dodatky smlouvy, neuplatnila stěžovatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení, nýbrž zpochybnila správnost skutkového zjištění, z něhož městský soud vyšel. Právní námitku, že požadované změny spojené s prodlužováním termínů dokončení díla lze ztotožnit s neposkytnutím součinnosti vedlejších účastníků při plnění závazku zhotovitelky, stěžovatelka založila na skutkové verzi. Nejvyšší soud proto uzavřel, že stěžovatelka ve svém dovolání sice uvedla, že městský soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, otázku, kterou městský soud podle jejího názoru posoudil nesprávně, však neformulovala. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že rozhodnutí městského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí tohoto soudu. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem obecných soudů, že se dostala do prodlení s předáním a převzetím díla oproti ujednanému termínu a že smluvní pokuta podle čl. 8 smlouvy o dílo ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení byla vedlejšími účastníky započtena důvodně. Uvedené závěry stěžovatelka považuje za rozporné s provedenými důkazy a dovozuje, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. 6. Stěžovatelka namítá, že předmětné dílo nebylo možné dokončit v původním ujednaném termínu, neboť vedlejší účastníci uplatňovali neustále nové požadavky na změnu v provedení díla oproti původním ujednáním ve smlouvě o dílo. Stěžovatelka proto nemůže odpovídat za prodlení s dokončením díla z důvodů na straně vedlejších účastníků. 7. St