IV.ÚS 3287/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3287/24 ze dne 12. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti EFE cz, s. r. o. "v likvidaci", sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 19/2024-61 ze dne 2. října 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 A 27/2022-68 ze dne 11. prosince 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. 2. Napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl žalobu stěžovatelky na ochranu proti nečinnosti vedlejšího účastníka. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala kasační stížnost a požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. srpna 2024 žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce zamítl, neboť dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatelky o její finanční situaci i o situaci jejího společníka jsou částečně neúplná, částečně rozporuplná a ve svém souhrnu nedůvěryhodná. Současně stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a doložila splnění podmínky zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 soudního řádu správního. Stěžovatelka 23. srpna 2024 požádala o prodloužení lhůty k doložení plné moci. Dne 30. srpna 2024 stěžovatelka zaplatila část soudního poplatku ve výši 600 Kč. V podání ze dne 31. srpna 2024 sdělila, že není schopna celý soudní poplatek v stanovené lhůtě zaplatit, požádala o stanovení nové, náhradní lhůty pro doplacení zbytku soudního poplatku a pro předložení plné moci udělené advokátovi. Uvedla, že hrozí nebezpečí vzniku újmy v případě, že by Nejvyšší správní soud řízení zastavil. 3. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a stěžovatelce vrátil soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 600 Kč (výrok III). Uvedl, že stěžovatelka neuhradila soudní poplatek v plné výši současně s podáním kasační stížnosti ani dodatečně v soudem stanovené propadné lhůtě, přičemž jí soud nepřiznal osvobození do soudních poplatků podle § 36 odst. 3 soudního řádu správního, a nejsou splněny ani podmínky pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neboť stěžovatelka sice tvrdila, že její společník odstraňuje havarijní stav na elektrické stanici, svá tvrzení však ničím nedoložila, jak § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích ukládá. I kdyby stěžovatelka tvrzené okolnosti ohledně odstraňování havarijní události doložila, nelze je považovat za okolnosti představující důvod pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (nejde o nečekanou mimořádnou událost, která by nastala po doručení usnesení, kterým byla stěžovatelce stanovena náhradní lhůta pro zaplacení soudního poplatku). O žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k předložení plné moci již nerozhodoval, neboť zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před případným odmítnutím návrhu pro chybějící zastoupení advokátem. 4. Stěžovatelka se závěry Nejvyššího správního soudu nesouhlasí a tvrdí, že byly v její věci splněny podmínky § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, když osvědčila, že hrozilo nebezpečí z prodlení (odstraňování havarijního stavu, které nemusí vzniknout ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku, ani nemusí jít o nečekanou a mimořádnou událost). Nebezpečí z prodlení doložila písemnými podáními, není v její moci předložit spis policejního orgánu, který událost vyšetřoval. Stěžovatelka sama žádné listiny, které by prokazovaly havarijní stav, k dispozici nemá. Poukazuje na to, že v jiném řízení před městským soudem (sp. zn. 21 C 113/2021) a Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 5 As 88/2024) jí byla k její žádosti založené na stejných důvodech jako v nyní posuzované věci lhůta pro zaplacení soudního poplatku prodloužena. Stěžovatelka také nesouhlasí s tím, že městský soud odmítl její žalobu napadeným usnesením projednat s odůvodněním, že vedlejší účastník nevedl řízení, v němž by mu soud mohl uložit povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. 5. Ústavní stížnost v části směřující proti napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. K přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí městského soudu se Ústavní soud vyslovuje návazně v bodu 14. 6. Ústavní soud předesílá, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu ani přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Ústavní soud ve věci stěžovatelky žádné z takových pochybení neshledal. 7. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zopakoval, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1286/16 ze dne 24. května 2016 nebo sp. zn. II. ÚS 438/18 ze dne 17. dubna 2018). V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/20 ze dne 30. března 2021 (N 65/105 SbNU 198; 193/2021 Sb.) zdůraznil, že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity. Také v nálezu sp. zn. I. ÚS 2535/18 ze dne 21. května 2019 (N 88/94 SbNU 148) posoudil Ústavní soud úpravu § 9 zákona o soudních poplatcích jako ústavně přijatelnou. Výslovně uvedl, že zastavení řízení v případě marného uplynutí soudcovské lhůty v délce alespoň 15 dnů není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. Nadto je možné se negativnímu následku zastavení řízení vyhnout podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, tedy včasným vysvětlením důvodů, pro které poplatník dosud nemohl poplatek zaplatit. 8. Právě na závěru, že stěžovatelka nesplnila podmínky stanovené v § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neboť jednak soudu nedoložila, že bez své viny nemohla poplatek dosud zaplatit, a nadto nešlo o nebezpečí z prodlení, jak je má toto ustanovení na mysli, založil Nejvyšší správní soud odůvodnění napadeného usnesení. 9. Argumentací stěžovatelky, že soud nesprávně hodnotil splnění podmínek § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, když ignoroval odkaz stěžovatelky na spis Policie České republiky sp. zn. KRPT-274657/ČJ-2023-070717, který dokládal a prokazoval stěžovatelkou tvrzené skutečnosti (poskytování neodkladné součinnosti při odstraňování a vyšetřování havarijní události na elektrické stanici na statku v Ostravě-Zábřehu jednatelem stěžovatelky Jaroslavem Špačkem), se zabýval Ústavní soud již dříve v usnesení sp. zn. I. ÚS 3180/24 ze dne 22. ledna 2025. Poukázal na shora citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 9/20 a konstatoval, že stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by nastaly v průběhu dodatečně stanovené lhůty a které by dokládaly, že poplatek bez své viny nemohla zaplatit (např. dlouhodobá hospitalizace jediného společníka). Svou argumentací stěžovatelka naopak znovu hodnotí své majetkové poměry, které ovšem byly relevantní pro původní rozhodování o osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3180/24 dospěl k závěru, že zopakuje-li poplatník pouze důvody, pro které mu již dříve nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, aniž je doloží a osvědčí, nezakládá to důvod pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplat