IV.ÚS 329/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 329/24 ze dne 24. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů A. K. a J. K., zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem, sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. října 2023 č. j. 69 Co 207/2023-187 a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 5. dubna 2023 č. j. 3 C 295/2019-138, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, a města J., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se v ústavní stížnosti domáhají zrušení v záhlaví označených rozsudků Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Jeseníku s tvrzením, že porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozsudků se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se stěžovatelé domáhali po vedlejším účastníkovi zaplacení náhrady bolestného za úraz stěžovatelky způsobený pádem na zledovatělé komunikaci a následnou léčbu zlomeniny pravé nohy vyžadující operaci (celkem ve výši 41 383,50 Kč s příslušenstvím) a současně náhrady nákladů spojených s péčí stěžovatele o stěžovatelku a o její domácnost za dobu, kdy se nebyla schopna postarat o sebe ani o svého psa (celkem ve výši 22 561 Kč s příslušenstvím). 3. Okresní soud v Jeseníku (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem žalobě částečně vyhověl, ve zbývající části žalobu zamítl, rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Soud uzavřel, že stěžovatelce i stěžovateli žalovaná škoda vznikla, a to v důsledku absence zimní údržby na dané komunikaci. Soud shledal odpovědnost vedlejšího účastníka porušením povinnosti podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), neboť v době úrazu ještě nezačal s údržbou spojovací uličky. Současně však soud dovodil spoluzavinění stěžovatelky (ve výši 20 %) spočívající v tom, že zřetelně viděla, že komunikace je zledovatělá a přesto na ní vstoupila, jakkoliv mohla jít přilehlou komunikací, která byla již řádně ošetřena posypem. Výši spoluúčasti stěžovatelky soud aplikoval též na nárok stěžovatele. 4. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, pokud jde o vyhovující výroky, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Ohledně zamítavých výroků rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil stěžovatelům povinnost uhradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, který shledal odpovědnost vedlejšího účastníka za zranění stěžovatelky, a to v důsledku porušení povinnosti provádět řádně zimní údržbu. Vedlejší účastník podle soudu postupoval podle plánu zimní údržby, přičemž stěžovatelka na zledovatělé komunikaci upadla ve chvíli, kdy podle daného plánu nemusela být zajištěna její schůdnost (šlo o komunikaci ve druhém pořadí údržby, vedlejší uličku). Krajský soud uzavřel, že vedlejší účastník neporušil plán zimní údržby a nedovodil ani porušení žádné (jiné) jeho povinnosti. K tomu dodal, že nelze dovodit vadné nastavení plánu zimní údržby (ve smyslu § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o pozemních komunikacích"), tedy že by se vedlejší účastník prostřednictvím plánu údržby vyhýbal své zákonné odpovědnosti. Stěžovatelka měla přitom možnost zvolit jinou cestu, avšak rozhodla se jít po sice kratší, ale neošetřené vedlejší komunikaci. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení shora uvedených ústavně zaručených práv, přičemž své námitky postupně rozvádí v několika ucelených okruzích (pozn.: není přitom možné přehlédnout, že podstatná část argumentace stěžovatelů je téměř totožná s námitkami uplatňovanými týmž advokátem v jiných řízeních vedených před Ústavním soudem, a to v ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. III. ÚS 343/23 a IV. ÚS 2378/21). 6. Stěžovatelé nesouhlasí s tím, jak krajský soud posuzoval provádění zimní údržby dané komunikace vedlejším účastníkem. Při zpracování předmětného plánu zimní údržby mělo dojít ke krácení jejich práv, jelikož je nesprávně nastaven. Nadto v důsledku zakotvení neúměrně dlouhých lhůt stanovených k provádění zimní údržby (zde 12 hodin) došlo k účelovému vyhýbání se odpovědnosti. Krajský soud dále podle stěžovatelů nezkoumal význam sporné komunikace a mechanicky uzavřel, že zimní údržba byla provedena v souladu s daným plánem. Dále se stěžovatelé věnují námitkám zaměřeným na řádnou a dostatečnou zimní údržbu pozemní komunikace a bezpečný pohyb chodců. V této souvislosti vytýkají oběma obecným soudům důraz na podmínku předvídatelnosti závady. Odkazují přitom na nález Ústavního soudu ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. I. ÚS 2315/15 (N 64/81 SbNU 99). Stěžovatelka v daném případě využila obvyklou vysoce frekventovanou cestu a měla obutou vhodnou zimní obuv, tudíž učinila vše proto, aby k pádu nedošlo, avšak vzhledem k intenzitě závady ve schůdnosti nedokázala svému pádu zabránit. Zejména krajský soud při rozhodování navíc nerespektoval judikaturu Ústavního soudu, zejména - právě nález I. ÚS 2315/15 či nález ze dne 1. 12. 2021 sp. zn. II. ÚS 1991/20. 7. Stěžovatelé nesouhlasí rovněž s tím, jak okresní soud posoudil míru spoluzavinění poškozené stěžovatelky na vzniku újmy. Podle stěžovatelů soud učinil bez dostatečně zjištěného skutkového stavu a bez opory v dokazování závěr, že stěžovatelka, když viděla, že kratší pozemní komunikace je zledovatělá, měla zvolit alternativní ošetřenou pozemní komunikaci. 8. Poslední okruh námitek stěžovatelů směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. Zdůrazňují, že vedlejší účastník má mít k právnímu řešení obdobných záležitostí příslušný aparát a zastoupení advokátem není nutné (nejde o účelně vynaložené náklady). Uvedené opírají zejména o nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09 (N 137/66 SbNU 115), ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 (N 45/68 SbNU 449) či opět o nález sp. zn. I. ÚS 2315/15. Argumentují též předvídatelností soudního rozhodnutí a uvádí, že pokud by měli vědomost o tom, že krajský soud přizná vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení, předložili by soudu své námitky proti tomuto postupu (zejména důvody pro použití § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, či výše uvedenou judikaturu). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání částečně příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 10. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 11. Stěžovatelé však ústavní stížností brojí nejen proti rozsudku krajského soudu, ale rovněž proti rozsudku okresního soudu, a to v celém jeho rozsahu. Stěžovatelé přitom nijak nerozlišují jednotlivé výroky z pohledu úspěchu ve věci, přičemž z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že směřuje proti rozhodnutí okresního soudu jako celku. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům I. a III. rozsudku okresního soudu, které byly změněny rozsudkem krajského soudu; ústavní stížnost je v daném rozsahu podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto ve prospěch stěžovatelů. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); tato i všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. 13. Ústavní stížnost stěžovatelů směřuje proti rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jejich žalobě na náhradu nemajetkové újmy způsobené úrazem na zledovatělé pozemní komunikaci ve vlastnictví vedlejšího účastníka. Ústavní soud se posuzované problematice odpovědnosti za závady ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích věnoval velmi podrobně ve své předešlé judikatuře, která se postupně vyvíjela, a to i v reakc