IV.ÚS 3290/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3290/22 ze dne 26. 4. 2023 N 72/117 SbNU 387 Náležitosti příkazu k zatčení a evropského zatýkacího rozkazu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti příkazu k zatčení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2022 č. j. 48 T 8/2020-1691 a evropskému zatýkacímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2022 č. j. 48 T 8/2020-1692, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: I. Příkazem k zatčení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2022 č. j. 48 T 8/2020-1691 a evropským zatýkacím rozkazem Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2022 č. j. 48 T 8/2020-1692 byla porušena osobní svoboda stěžovatele zaručená v čl. 8 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod. II. Příkaz k zatčení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2022 č. j. 48 T 8/2020-1691 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 12. 2022 a doplněna podáními ze dnů 7. 12. 2022, 20. 12. 2022 a 24. 4. 2023, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho osobní svobody zaručené v čl. 8 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhl, aby byla po dobu řízení před Ústavním soudem odložena vykonatelnost napadeného příkazu k zatčení. II. Shrnutí napadených rozhodnutí 2. Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 86/2015 Sb., spáchaný dílem samostatně, dílem formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a v řízení před Krajským soudem v Brně (dále též jen "krajský soud") vedeném pod sp. zn. 48 T 8/2020 má postavení obžalovaného. Obžaloba byla podána dne 27. 7. 2020 a první hlavní líčení ve věci bylo zahájeno dne 24. 5. 2021, před skončením dokazování však došlo ke změně ve složení senátu (u přísedících) a dokazování muselo být opakováno. Poté, co nebyla uzavřena dohoda o vině a trestu, se konalo několik hlavních líčení. I když se konala v nepřítomnosti obžalovaných, vždy byli přítomni jejich právní zástupci. Hlavní líčení konané dne 5. 10. 2022, z něhož se stěžovatel také omluvil, bylo přerušeno za účelem porady senátu a vyhlášení rozhodnutí do 10. 10. 2022. 3. Dne 6. 10. 2022 vydal krajský soud podle § 69 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, příkaz k zatčení stěžovatele č. j. 48 T 8/2020-1691. Způsob, jakým byl příkaz formulován, vycházel ze vzoru. Skutek, pro který je stěžovatel stíhán, byl v tomto příkazu stručně popsán slovy "padělání bankovek, vylákání peněz z poškozených", bylo uvedeno, že stíhání je vedeno pro trestný čin "§ 209/1, 5a) tr. zákoníku, padělání a pozměnění peněz § 233/2 tr. zákoníku" a vydání příkazu bylo odůvodněno slovy "§ 67 písm. b), c) tr. řádu - jak vyplynulo z probíhajícího trestního řízení, pokračuje i se spoluobžalovanými v páchání trestné činnosti, ovlivňuje poškozené". V návaznosti na tento příkaz byl téhož dne podle § 193 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, vydán také evropský zatýkací rozkaz č. j. 48 T 8/2020-1692. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 10. 10. 2022 č. j. 48 T 8/2020-1707, který z důvodu podání odvolání nenabyl právní moci, uznal stěžovatele vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a odsoudil jej k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. Také bylo rozhodnuto o uložení trestu propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí a stěžovateli byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let. 4. Stěžovatel byl dne 20. 10. 2022 na základě evropského zatýkacího rozkazu zadržen v Bratislavě ve Slovenské republice, bylo rozhodnuto o jeho předběžné vazbě a posléze byl předán do České republiky. Krajský soud rozhodl na vazebním zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o propuštění stěžovatele ze zatčení na svobodu, neboť nezjistil důvody pro jeho vzetí do vazby. Podle protokolu o vazebním zasedání krajský soud vydal příkaz k zatčení z důvodu indicií, že stěžovatel kontaktuje poškozené J. J. a V. N. Poškození se navíc vymlouvali a nedostavovali se k soudu. Bylo třeba si vyjasnit, zda je J. J. v kontaktu s obžalovanými a zda si půjčuje peníze kvůli dalším obchodům s nimi. Krajskému soudu bylo doručeno také podání od M. N., v němž bylo vysloveno důvodné podezření, že se oba obžalovaní dopustili trestného činu. Vzhledem k tomu, že obžalovaní nereagovali na příkaz k zatčení, byl realizován evropský zatýkací rozkaz. Na vazebním jednání pak krajský soud podle § 197 odst. 1 písm. c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném do 31. 12. 2022, odvolal napadený evropský zatýkací rozkaz. Také odvolal napadený příkaz. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zpochybňuje důvody k vydání napadeného příkazu k zatčení i evropského zatýkacího rozkazu. Podle jeho názoru zatčení nebylo nezbytné k zajištění jeho přítomnosti u výslechu, což je podmínka podle § 69 odst. 1 trestního řádu. Sám byl totiž v průběhu řízení ve věci slyšen a jeho výpověď byla na jednání konaném dne 14. 4. 2022 čtena. Později již nebyl předvolán k výslechu. Písemnosti si přebíral a měl také zvoleného obhájce, jehož prostřednictvím s krajským soudem komunikoval. 6. Příkaz k zatčení měl být v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu [nález ze dne 23. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 3700/16 (N 87/85 SbNU 489); všechna v tomto nálezu odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] odůvodněn pouze odkazem na § 67 písm. b) a c) trestního řádu, ačkoli správně měl vedle tohoto odkazu obsahovat i přesný popis důvodů, pro které se vydává. Konstatování pokračování v páchání trestné činnosti a ovlivňování poškozených žádným odůvodněním není. Stěžovateli není jasné, jak měl se spoluobžalovaným takto jednat, když navíc v době vydání příkazu k zatčení již dokazování bylo v hlavním líčení ukončeno. Vzhledem k opakování hlavního líčení byli svědkové slyšeni dokonce opakovaně. Za této situace tak k žádnému ovlivňování svědků či poškozených nemohlo dojít. V příkazu k zatčení absentují jakékoli úvahy o tom, zda krajský soud zvažoval použití mírnějších prostředků. Povinnost tyto úvahy uvést přitom vyplývá z nálezu ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. III. ÚS 609/22 (N 66/112 SbNU 94). Není zřejmé, čeho chtěl krajský soud zatčením vlastně dosáhnout. 7. V závěrečné části napadeného příkazu k zatčení je uvedena instrukce ve znění "dodání do vazby budiž neprodleně oznámeno Krajskému soudu v Brně k č. j. 48 T 8/2020". V příkazu je tak podle stěžovatele zcela nepřípustně předvídáno, že bude umístěn do vazby, o čemž však ještě jen bude rozhodováno. Tato skutečnost svědčí o zaujatosti soudce, který vydal příkaz k zatčení. Stěžovatel upozorňuje také na to, že obratem po vydání příkazu k zatčení byl vydán evropský zatýkací rozkaz, který je ve smyslu § 193 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních standardně vydáván až po uplynutí 6 měsíců od vydání vnitrostátního příkazu k zatčení. 8. Ústavní stížnost stěžovatel doplnil o podání popisující jeho vzetí do předběžné vazby ve Slovenské republice. Navzdory tomu, že byl zbaven osobní svobody již dne 20. 10. 2022, do podání ústavní stížnosti nebylo krajským soudem rozhodnuto o tom, zda má nebo nemá být vzat do vazby. Sám musel urgovat také doručení rozsudku. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 9. Ústavnímu soudu byly k žádosti soudce zpravodaje zaslány některé části spisu vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 48 T 8/2020. Krajský soud a Krajské státní zastupitelství v Brně (dále jen "krajské státní zastupitelství") byly vyzvány k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2023 stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení. Ve věci sice bylo provedeno obsáhlé dokazování, před jeho skončením však došlo ke změně ve složení senátu (u přísedících). Dokazování se tak muselo opakovat, přičemž obžalovaní nesouhlasili s přečtením podstatného obsahu protokolu o hlavním líčení. Provedení důkazů bránil i jejich zájem na uzavření dohody o vině a trestu, byť nakonec uzavřena nebyla. Při dalším hlavním líčení konaném dne 20. 6. 2022, na němž byl sdělen výsledek jednání o uvedené dohodě, krajský soud sdělil stěžovateli i dalšímu obžalovanému, že jejich přítomnost je nutná a trvá na tom, aby se k hlavnímu líčení dostavovali. Obžalovaní se ale vždy omluvili a nedostavili, což se týkalo i hlavního líčení konaného dne 5. 10. 2022. 11. Možné vazební důvody měly podle krajského soudu spočívat v tom, že informace o další tr