IV.ÚS 33/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 33/22 ze dne 30. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., zastoupeného opatrovnicí V. V., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Koskou, advokátem, sídlem Perštýnská 40, Pardubice, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. října 2012 sp. zn. 12 To 62/2012, sp. zn. 12 To 67/2012, sp. zn. 12 To 71/2012 a sp. zn. 12 To 72/2012 a ze dne 20. října 2021 sp. zn. 5 To 62/2021, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2021 č. j. 48 T 7/2020-104503, usnesením Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura Plzeň, 1. oddělení, o zajištění peněžitých prostředků ze dne 16. srpna 2012 č. j. OKFK-197-762/TČ-2010-252101, č. j. OKFK-197-787/TČ-2010-252101, č. j. OKFK-197-789/TČ-2010-252101, č. j. OKFK-197-793/TČ-2010-252101 a č. j. OKFK- 97-794/ TČ-2010-252101 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, o zajištění nemovitosti ze dne 30. května 2017 č. j. NCOZ-327-4024/TČ-2016-417303, za účasti Vrchního soudu v Praze, Městského soudu v Praze a Policie České republiky, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadenými usneseními Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Plzeň, jakož i Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen "policie") ve spojení s napadenými usneseními Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") došlo v trestním řízení k zajištění v nich blíže specifikovaných majetkových hodnot. 3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla podle §79g odst. 1 ve spojení s § 79f odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a contrario zamítnuta žádost stěžovatele o zrušení zajištění nemovitostí a peněžních prostředků na účtech, které byly zajištěny výše zmiňovanými rozhodnutími policie. 4. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021 sp. zn. 5 To 62/2021 byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení městského soudu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel za prvé uvádí, že byl obviněným v řízení vedeném pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 6 písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, avšak usnesením městského soudu ze dne 12. 3. 2021 sp. zn. 48 T 7/2020 bylo dle § 231 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. g) trestního řádu jeho trestní stíhání zastaveno, neboť bylo vedeno proti osobě, které duševní choroba, která nastala až po spáchání činu, trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. Podle znaleckého posudku MUDr. Michala Hrona nelze očekávat zlepšení tohoto stavu. Přesto městský soud v odůvodnění svého usnesení uvádí, že kdyby došlo ke zlepšení zdravotního stavu stěžovatele, je možné nařídit obnovu řízení podle § 278 odst. 2 trestního řádu a v jeho trestním stíhání pokračovat. Městský soud se tak ujal funkce psychiatra a dovodil, že může v budoucnu dojít ke zlepšení zdravotního stavu stěžovatele, ačkoliv ze znaleckého posudku plyne přesný opak. Tento závěr následně nekriticky převzal i vrchní soud. Obě soudní rozhodnutí jsou tak svévolná. 6. Stěžovatel se také domnívá, že k zajištění není žádný legitimní důvod. 7. Dále stěžovatel spatřuje problém v délce trvání zajištění, které dosáhlo již devíti let. Upozorňuje, že je třeba se zabývat tím, zda se důvodnost zajištění jeví být potvrzována v trestním řízení, nebo naopak. Je nutno důsledně poměřovat, zda je takový zásah v průběhu času i nadále ospravedlnitelný a přiměřený. V projednávané věci lze připustit, že rozsah stíhané trestné činnosti je mimořádný a stejně tak je mimořádný i rozsah spisového materiálu. Na druhou stranu stěžovatel sám trestní řízení neprotahuje. 8. Je přitom na místě zabývat se i tím, jak intenzivní zásah pro stěžovatele dané zajištění individuálně představuje. Stěžovatel je omezen ve schopnosti plnit své závazky, když pobírá pouze invalidní důchod a jen drobně si přivydělává prací v chráněné dílně. Z těchto finančních prostředků stěžovatel uhradí prakticky pouze výživné na své dvě nezletilé děti. Je přitom zatížen exekucí k vymožení jistiny ve výši 600 000 Kč. Kvůli nemožnosti dluh splatit ze zajištěného majetku mu vzniká škoda v podobě nabíhajících úroků. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. 10. Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví lhůty k podání ústavní stížnosti. Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez ústního jednání odmítne. 11. Co se týče napadených usnesení policie a usnesení vrchního soudu z roku 2012, z dat vydání těchto rozhodnutí je zjevné, že musela být stěžovateli doručena podstatně dříve, než aby mohlo dojít k dodržení předepsané dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti. Ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti opak ani netvrdí a k včasnosti ústavní stížnosti se nijak nevyjadřuje. Za této situace nemohl Ústavní soud ústavní stížnost v této části považovat za včasnou. 12. Ke zbývající části návrhu, totiž té, která nebyla shledána opožděnou, Ústavní soud konstatuje, že posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 13. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 14. Městský soud sdělil, že mu nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by bylo na místě ústavní stížnost považovat za důvodnou. Dále sdělil, že předmětný spisový materiál je obsáhlý, když v době nápadu obžaloby k městskému soudu čítal 101 479 stran kmenového spisového materiálu a více než 172 svazků přílohového materiálu. Ve věci byl městským soudem dne 7. 3. 2022 vydán rozsudek pod sp. zn. 48 T 7/2020, který dosud nenabyl právní moci. 15. Vrchní soud vyjádřil názor, že postupem orgánů činných v trestním řízení nedošlo k porušení práv stěžovatele. Dále rekapituloval, že proti stěžovateli a skupině dalších pěti fyzických osob a šestnácti právnických osob bylo vedeno trestní řízení pro trestný čin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 a 6 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. V přípravném řízení bylo rozhodnuto o zajištění majetkových hodnot mimo jiné i u stěžovatele, jelikož jeho jednáním jako statutárního orgánu v části společností uvedených v rozhodnutí o zajištění mělo dojít k neoprávněnému čerpání příspěvků na zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve výši 204 288 276 Kč, když nejméně polovina těchto prostředků byla využita v rozporu s účelem poskytnutého příspěvku. Následně bylo trestní stíhání stěžovatele podle § 231 odst. 1 trestního řádu ve spojení s § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu podle § 11 odst. 1 písm. g) trestního řádu zastaveno, neboť u něho nastala po spáchání činu duševní choroba, která mu trvale znemožňuje chápat smysl trestního stíhání. Rozsudkem městského soudu ze dne 7. 3. 2022 č. j. 48 T 7/2020-106166 byly obžalované fyzické a právnické osoby uznány vinnými trestnou činností, kvalifikovanou zejména jako zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 ods