IV.ÚS 33/94 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 33/94 ze dne 7. 6. 1994   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   IV. ÚS 33/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. I. D., D. Z., G., N. a Ing. D. S., všichni zastoupeni advokátem JUDr. P. K., proti "postupu Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky a Vlády České republiky při posuzování otázky, zda dostavět T., a při rozhodnutí o tom", za účasti Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, zastoupeného advokátem JUDr. M. M., a vlády České republiky zastoupené advokátem JUDr. PhDr. F. H., t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelé podali Ústavnímu soudu ČR stížnost dne 2. 3. 1994, směřující proti postupu Ministerstva průmyslu a obchodu a Vlády ČR při posuzování otázky, zda dostavět T., a při rozhodnutí o tom. V odůvodnění své ústavní stížnosti v podstatě uvedli, že Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR mělo prokazatelně v době přípravy podkladů k rozhodnutí Vlády ČR o dalším postupu v případě rozestavěné T. informace o tom, že je zadána studie ekonomických souvislostí dostavby této elektrárny firmě T., a že součástí této studie, dohotovené právě v době vládního rozhodování, jsou rovněž kapitoly 6 a 7, kde jsou zvažovány možnosti úspor energie v ČR a SR v době do roku 2010. Tyto části studie ukazují rozsah úspor několikanásobně vyšší, než kolik úřední místa běžně přiznávala, přitom náklady na uskutečnění těchto úspor jsou nižší než náklady na výrobu elektřiny jakýmkoliv způsobem, včetně dostavby a provozování T. a z ekonomických důvodů by proto měly být podle studie uskutečněny nejdříve. O těchto skutečnostech, ve studii uvedených, neměly ostatní vládní úřady ani další ústavní činitelé zjevně před rozhodnutím o dostavbě T. žádné informace, o čemž svědčí například dopis ministra P. L. ze dne 21. 1. 1993 i iniciativní materiál ministra F. B., předložený vládě 12. 2. 1993. Vláda předmětnou záležitost projednala dne 10. 3. 1993 a rozhodla svým usnesením č. 109 tak, že vydala souhlas s dostavbou T. a své rozhodnutí mimo jiné zdůvodnila konstatováním, že prognóza poptávky po elektřině a analýza jejího pokrytí prokazuje, že při souběhu ekologického programu a realizace útlumu uhelných elektráren je nutné zajistit nový zdroj o výkonu zhruba 2NWe a provedené analýzy potvrzují z hledisek technických, ekonomických a ekologických dostavbu T. jako nejvýhodnější variantu náhrady dožívajících a vyřazovaných uhelných zdrojů z provozu. Takové konstatování podle stěžovatelů bylo možno učinit pouze tehdy, nebyla-li vzata v úvahu studie T. ve svém celku. Rovněž obsah materiálu, který byl podkladem pro projednání a rozhodnutí předmětné otázky ve vládě, závěry této studie zcela pomíjí. Tímto postupem označených orgánů, těmito jejich opatřeními a jejími zásahy bylo způsobeno, že podstatné skutečnosti a souvislosti nebyly vzaty v úvahu jako podklad pro rozhodnutí o dostavbě T., rozhodnutí tedy nebylo učiněno po náležitém uvážení věci. Rovněž veřejnost nebyla o podstatných skutečnostech a souvislostech informována a byla tak uvedena v omyl. Tím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelů, jejich členů a dalších občanů ČR a bylo tím porušeno jejich právo na informace podle čl. 17 odst. 4 Listiny, právo na poskytování informace o činnosti státních orgánů podle čl. 17 odst. 5 Listiny, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů ve smyslu čl. 35 odst. 2 Listiny, rovné postavení podle čl. 1 Listiny a dále byl porušen čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, a proto stěžovatelé navrhli, aby ÚS vydal nález jímž by: 1. vyslovil, že došlo k porušení čl. 17 odstavec 1, 4 a 5, čl. 35 odstavec 2, čl. 1 Listiny a dále čl. 2 odstavec 3 a čl. 69 odstavec 2 Ústavy a dále 2. aby oběma označeným orgánům bylo zakázáno, aby v porušování uvedených práv a svobod pokračovali a bylo jim přikázáno obnovit stav před těmito porušeními ústavních zákonů, tedy nové projednání a rozhodnutí ve věci dostavby T. Zároveň stěžovatelé navrhli vydání předběžného opatření, jímž by oběma označeným orgánům a rovněž Č., a.s., v zájmu odvrácení hrozících vážných škod a újmy na životním prostřední jihočeského regionu i širšího území, hrozících v důsledku usnesení vlády z 10. 3. 1993, nebylo před novým projednáním a rozhodnutím věci dále pokračováno v dostavbě T. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve svém písemném vyjádření vyhovělo žádosti Ústavního soudu a sdělilo údaje týkající se zadání a předložení studie firmy T., na kterou se ústavní stížnost odvolává. Z uvedeného sdělení v podstatě vyplývá, že na žádost vlády ČSFR schválila komise Evropských společenství v červenci 1991 zařazení "studie nejmenších nákladů v energetice" do programu Phare - Energy 1991 pro ČSFR. Cílem studie bylo stanovit varianty možného rozvoje výrobní a přenosové soustavy elektroenergetiky v ČSFR do roku 2010 a provést jejich ekonomické zhodnocení. V říjnu 1991 vyzvala komise Evropských společenství 6 konzultačních firem k předložení návrhů na řešení předmětné problematiky. Ve výběrovém řízení mezi těmito firmami, jehož se jako hodnotitelé zúčastnili vedle zástupců federálního ministerstva hospodářství, ministerstev ČR a SR, Č. a S. podniků i zástupci komise Evropských společenství, byla jako zpracovatel studie vybrána firma T. Zpracování studie bylo zahájeno v březnu 1992, v červenci 1992 byla schválena reorientace studie na problémy rozvoje elektroenergetiky samostatně v ČR a SR. Dílčí podstatné výstupy studie byly v pracovním pořádku předávány koordinátorovi studie a jeho prostřednictvím i Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR od konce měsíce prosince 1992. Tyto byly brány v úvahu při přípravě zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR pro Vládu ČR k problematice dostavby T., posléze předložené dne 4. 3. 1993 k projednání Vládě ČR. Dokončená úplná studie firmy T. byla Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR předána dne 26. 2. 1993. Podstatné výstupy studie, včetně části, týkající se řízení strany poptávky po elektřině, byly Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR brány v úvahu jako jeden z podkladů zprávy pro Vládu ČR a údaje o realistickém potencionálu úspor elektřiny do roku 2010, uvedené v části 6 studie, byly v předložené zprávě pro jednání Vlády ČR výslovně uvedeny. K samotné ústavní stížnosti pak Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve svém písemném vyjádření uvádí, že podle jeho názoru je jejím skutečným předmětem prakticky samotné usnesení Vlády ČR ze dne 10. 3. 1993. S odkazem na čl. 87 odstavec 1 písmeno a) a d) Ústavy a §§ 72, odstavec 1 písmeno a) a 76 odstavec 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zdůrazňuje, že ústavní stížnost může směřovat jen proti zásahu do ústavně zaručených základních subjektivních práv a svobod stěžovatele, přitom účastníky řízení jsou stěžovatelé a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu stížnost směřuje. Je třeba proto posoudit otázku, zda, kým - kterým orgánem veřejné moci a do kterého ústavně zaručeného základního práva nebo svobody, kterých konkrétních subjektů bylo Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR nebo Vládou ČR zasaženo s tím důsledkem, že došlo k porušení základních práv nebo svobod. Dále se tento účastník řízení vyjadřuje k pojmům "zásah orgánu veřejné moci" a "veřejná moc" a zároveň uvádí, že bude nutno v řízení specifikovat, v jakých směrech je přičítáno údajné zasahování do ústavně zaručených základních práv a svobod Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a v jakých směrech Vládě ČR s důsledky pro jejich postavení jako účastníku řízení. Pokud pak jde o Vládu ČR, poukazuje na formy jejího rozhodování, v této souvislosti odkazuje také na usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 6 A 111/92-6, ze dne 7. 5. 1993, dovozuje pak, že usnesení vlády by bylo možno jen zcela výjimečně považovat, avšak jen v závislosti na jeho konkrétním obsahu z hlediska zasahování do ústavně zaručených práv a svobod, za tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odstavec 1 písmeno d) Ústavy, proti kterému je ústavní stížnost přípustná. Takovou povahu však usnesení vlády ČR, ze dne 10. 3. 1993, č. 109, podle názoru tohoto účastníka nemá, protože do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů ve smyslu jejich porušení nijak nezasáhlo. Pokud jde o samotnou zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR pro Vládu ČR ve věci dostavby T., pak tento účastník řízení uvádí, že příprava této zprávy a její podání Vládě ČR byly plně legitimním činem, vyplývajícím z postavení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, jako ústředního orgánu státní správy pro energetiku - s odkazem na ustanovení §§ 13, 22 a 27 zákona č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Funkcí projednání této zprávy ve vládě bylo posouzení dostavby T. ze všech v úvahu přicházejících hledisek a posléze stanovení úkolů a směrnic ministrům vlády pro jejich další činnost související s dostavbou T. V této souvislosti pak také zdůrazňuje, že je věcí ministerstev i vlády, na základě jakýc