IV.ÚS 3305/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3305/13 ze dne 15. 10. 2014 N 193/75 SbNU 177 Ochrana nejlepšího zájmu dítěte kolizním opatrovníkem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka a Vlasty Formánkové - ze dne 15. října 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13 ve věci ústavní stížnosti 1. F. S., zastoupeného Mgr. Přemyslem Hašlarem, advokátem, se sídlem Táborská 922, Mladá Boleslav, 2. N. S. a 3. V. S., zastoupených JUDr. Danou Musalovou, advokátkou, se sídlem nám. Míru 14, Mladá Boleslav, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 14 C 121/2012-25 ze dne 27. září 2012, kterým byla prohlášena za právně neúčinnou vůči žalobci darovací smlouva uzavřená mezi prvním stěžovatelem a jeho manželkou jako dárci a druhou stěžovatelkou a třetím stěžovatelem jako obdarovanými, proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 2194/2012-33 ze dne 23. ledna 2013 a usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 182/2013-79 ze dne 31. července 2013, jimiž bylo zastaveno řízení o schválení právního úkonu podání žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení za nezletilé stěžovatele 2 a 3, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi jako účastníků řízení a Magistrátu města Mladá Boleslav, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, se sídlem Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav, zastoupeného Mgr. Pavlem Motlem, advokátem, se sídlem Jaselská 1391, Mladá Boleslav, a Pavla Šimánka jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 14 C 121/2012-25 ze dne 27. září 2012 byla porušena základní práva druhé stěžovatelky a třetího stěžovatele garantovaná v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. II. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 182/2013-79 ze dne 31. července 2013 a usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 2194/2012-33 ze dne 23. ledna 2013 bylo porušeno základní právo druhé stěžovatelky a třetího stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Tato rozhodnutí se proto ruší. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 30. října 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva na ochranu obydlí, rodinného a soukromého života a na spravedlivý proces, zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Z přiloženého spisového materiálu se podává, že napadeným rozsudkem č. j. 14 C 121/2012-25 ze dne 27. září 2012 Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále též "okresní soud") vyhověl žalobě Pavla Šimánka vůči druhé stěžovatelce a třetímu stěžovateli a rozhodl, že darovací smlouva ze dne 4. června 2010 uzavřená mezi prvním stěžovatelem a jeho manželkou jako dárci a druhou stěžovatelkou a třetím stěžovatelem jako obdarovanými, kterou byly na obdarované převedeny vymezené nemovitosti, je vůči žalobci právně neúčinná. Okresní soud shledal, že Pavel Šimánek je věřitelem prvního stěžovatele a jeho manželky, jejichž dluh ve výši 1 500 000 Kč vznikl dne 24. února 2010 uzavřením smlouvy o půjčce. Předmětnou darovací smlouvou dárci převedli na své děti, druhou stěžovatelku a třetího stěžovatele, nemovitost určenou k bydlení, kde mají druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel bydliště, s přilehlými pozemky. Zároveň bylo touto smlouvou zřízeno věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí ve prospěch dárců. Uzavření uvedené smlouvy bylo schváleno rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 25 Nc 1565/2010-74 ze dne 16. června 2010. V tomto řízení byli druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel zastoupeni kolizním opatrovníkem - Magistrátem města Mladá Boleslav, orgánem sociálně-právní ochrany dětí (dále též "OSPOD"). V samotném řízení o určení neúčinnosti právního úkonu vedeném před Okresním soudem v Mladé Boleslavi byli žalovaní (druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel) rovněž zastoupeni kolizním opatrovníkem - OSPOD, kterého jim okresní soud ustanovil s ohledem na jejich věk (16 let a 9 let v době rozhodování okresního soudu) a na skutečnost, že podle okresního soudu šlo ve věci o střet zájmů mezi žalovanými a jejich rodiči. Okresní soud v Mladé Boleslavi v daném řízení komunikoval pouze s tímto opatrovníkem jako zástupcem žalovaných, nikoli s žalovanými přímo či jejich zákonnými zástupci. Ve věci proběhlo pouze jedno jednání dne 27. září 2012, k němuž se opatrovník žalovaných bez omluvy nedostavil. Téhož dne okresní soud vyhlásil napadený rozsudek. V jeho odůvodnění poukázal na ustálenou judikaturu, dle níž se může odpůrčí žalobě osoba dlužníkovi blízká ubránit, jen jestliže prokáže, že o úmyslu dlužníka zkrátit odporovaným právním úkonem věřitele nevěděla a ani nemohla vědět, přestože vyvinula náležitou pečlivost k poznání tohoto úmyslu dlužníka, a to s přihlédnutím k okolnostem případu a k obsahu právního úkonu dlužníka. Žalovaní však netvrdili ani neprokazovali zákonem požadované kroky svědčící o náležité pečlivosti a aktivní činnosti jich samých, respektive jejich opatrovníka v řízení o schválení úkonu - darovací smlouvy, směřující k možnosti rozpoznat úmysl povinných zkrátit napadeným právním úkonem žalobce na jeho právech. Soud proto rozhodl, jak shora uvedeno. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi opatrovník žalovaných - OSPOD nepodal odvolání, a ten tak nabyl právní moci dne 24. října 2012. O existenci rozsudku okresního soudu se žalovaní podle vlastních vyjádření dozvěděli až dne 19. listopadu 2012 v souvislosti s doručením usnesení o nařízení exekuce. Následně dne 29. listopadu 2012 podali proto žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení. V nich poukázali na pochybení soudu jednak při výběru opatrovníka, který zvlášť závažným způsobem porušil své povinnosti a zájmy žalovaných nijak nehájil, a dále v postupu samotného soudu, jenž žalované podrobně neinformoval o předmětu řízení, nezajistil výslech žalovaných, a tedy jim neumožnil uplatnit rozhodné skutečnosti a důkazy na svou obranu. Jednáním obecného soudu i jím ustanoveného opatrovníka mělo dojít ke zkrácení procesních práv žalovaných a v důsledku toho ke vzniku značné škody na jejich straně. Okresní soud zahájil z vlastní iniciativy řízení o schválení právního úkonu - podání žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení, které za žalované učinili jejich rodiče, tj. prvý stěžovatel a jeho manželka. Pro toto řízení byl druhé stěžovatelce a třetímu stěžovateli ustanoven opatrovník - advokátka, která je zastupuje i v nynějším řízení před Ústavním soudem. Ta navrhla právní úkon schválit. Oproti tomu opatrovník v původním řízení, OSPOD, oznámil, že se k uvedeným podáním nepřipojuje a nesouhlasí s nimi. Usnesením č. j. 25 Nc 2194/2012-33 ze dne 23. ledna 2013 okresní soud řízení o schválení úkonu zastavil, neboť vůbec neshledal důvody pro jeho zahájení. V řízení vedeném před okresním soudem pod sp. zn. 14 C 121/2012 existoval střet zájmů mezi rodiči a dětmi, a proto rodiče nemohli své děti zastupovat. K podání žaloby na obnovu řízení či žaloby pro zmatečnost byli oprávněni pouze účastníci původního řízení, tedy druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel skrze svého opatrovníka, který však řádný ani mimořádný opravný prostředek nepodal. Usnesením č. j. 25 Co 182/2013-79 ze dne 31. července 2013 Krajský soud v Praze (dále též "krajský soud") rozhodnutí soudu prvního stupně o schválení právního úkonu potvrdil. Uvedl, že OSPOD s žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení nesouhlasil a rodiče je podat nemohli, neboť byli z možnosti zastupovat své děti v daném řízení vyloučeni. Stěžovatelé se v dalším obrátili na Ústavní soud. Dle jejich názoru obecné soudy vedly řízení způsobem, který odporuje jejich právu na spravedlivý proces a v případě druhé stěžovatelky a třetího stěžovatele též právu projevit v řízení, které se jich dotýká, své názory a být v tomto řízení slyšeni. V důsledku napadených rozhodnutí pak bylo nepřípustně zasaženo do soukromého a rodinného života stěžovatelů. Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi stěžovatelé konkrétně vytkli, že se nezabýval tím, zda druhá stěžovatelka a třetí stěžovatel jako žalovaní a současně obdarovaní z darovací smlouvy mohli poznat tvrzený úmysl dárců zkrátit věřitele. Podmínka odporovatelnosti právního úkonu přitom v daném případě splněna nebyla, neboť žalovaní nemohli podobný úmysl dárců rozpoznat jednak pro svůj věk a jednak z toho důvodu, že uzavření darovací smlouvy bylo schváleno soudním rozhodnutí