IV.ÚS 3313/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3313/24 ze dne 25. 2. 2025 Délka závazku obviněného zdržet se určité činnosti při podmíněném zastavení trestního stíhání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele S. C., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 222/2024 ze dne 19. září 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. 37 T 70/2024-71 ze dne 28. srpna 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Úvod 1. Ústavní soud v tomto nálezu řeší situaci, kdy soud podmíněně zastavil trestní stíhání stěžovatele, zkušební dobu stanovil na šestnáct měsíců a na tutéž dobu přijal stěžovatelem převzatý závazek zdržet se řízení motorových vozidel (dále též podle okolností jen "závazek"). Stěžovatel dobu trvání závazku považuje za nepřiměřeně dlouhou. 2. Ústavní soud se vzhledem k okolnostem, za jakých obviněný závazek převzal, zprvu zabývá otázkou, zda soud vůbec směl přijmout závazek obviněného na dobu šestnácti měsíců. V této souvislosti Ústavní soud nejprve obecně řeší, zda může státní zástupce či soud v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání stanovit dobu trvání závazku obviněného ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) trestního řádu, tj. závazku zdržet se určité činnosti, delší, než jak ji omezil sám obviněný. Dospívá k závěru, že takový postup možný není, neboť by ve svém důsledku zasahoval do ústavně zaručených práv obviněného. V návaznosti na to Ústavní soud vzhledem k okolnostem posuzované věci dále řeší otázku, zda obviněný při přebírání závazku musí omezit dobu, na jakou se zavazuje, nebo zda státní zástupci a soudy smí vycházet z toho, že pokud obviněný dobu neomezí, zavazuje se ke zdržení se dané činnosti až na celou délku určené zkušební doby, tedy limitně až na dobu pěti let (§ 307 odst. 4 trestního řádu), a fakticky tak ponechává na státním zástupci či soudu, na jakou dobu závazek přijmou s tím, že tato doba nesmí překročit určenou zkušební dobu a zkušební doba nesmí překročit pět let. 3. S ohledem na výsledky obecných úvah Ústavní soud následně posuzoval, jak bylo v dané věci možno vykládat stěžovatelovy projevy vůle učiněné v souvislosti s převzetím závazku. Dospěl k závěru, že i přes určitá pochybení obvodního soudu nebyl šestnáctiměsíční závazek zdržet se řízení motorových vozidel stěžovateli vnucen, tedy že napadená usnesení nekolidují s tím, jakým způsobem stěžovatel uvedený závazek učinil. Stěžovatel totiž jednoznačně projevil vůli závazek převzít, ale již takto jednoznačně nespecifikoval nejzazší dobu, na kterou je ochoten být zavázán. Hovořil-li o nějaké době, formuloval ji jen jako své přání (aby byla "co nejkratší"), popř. jen jako návrh ("deset až dvanáct měsíců", či "deset měsíců, pokud by to bylo možné"), nikdy o takové době nehovořil ve vazbě na zákonem vymezenou zkušební dobu. 4. V závěru se pak Ústavní soud vyslovuje k otázce, zda se soudy postihem stěžovatele na dobu šestnácti měsíců nedopustily ústavně právního excesu a dospívá k závěru, že nikoliv. II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí 5. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) trestního řádu rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání stěžovatele, které bylo vedeno pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Přečinu se měl dopustit - ve stručnosti - tím, že 15. června 2024 v ulici Spořická na Praze 8 řídil motorové vozidlo, byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky a opakovaně podroben zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu s výsledkem 1,52 a 1,61 promile, což je hladina, při které není žádný řidič schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo v silničním provozu. Napadeným usnesením byla stanovena zkušební doba v trvání šestnácti měsíců, ve výroku III bylo konstatováno, že "se obžalovaný zavazuje zdržet se řízení motorových vozidel všeho druhu po dobu 16 (šestnácti) měsíců", a ve výroku IV, že stěžovatel na účet soudu složil peněžitou částku 30 000 Kč určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. 7. Proti usnesení obvodního soudu podal právně zastoupený stěžovatel stížnost, ve které se domáhal, aby závazek zdržet se řízení motorových vozidel "mu byl uložen" v kratším trvání. Městský soud v Praze napadeným usnesením stížnost zamítl jako nedůvodnou. III. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze stručně uvedl, že nezpochybňuje spáchání činu, pro který byl stíhán, ale že "má pochybnosti o jemu uloženém trestu". Konkrétně považuje za nepřiměřeně dlouhý "uložený závazek" zdržet se řízení motorových vozidel, a to s ohledem na svou osobu a okolnosti věci. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 10. Ústavní soud si od obvodního soudu vyžádal jím vedený spis sp. zn. 37 T 70/2024, vyzval ho, stejně jako městský soud a Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 a Městské státní zastupitelství v Praze, k vyjádření se k ústavní stížnosti. Obdržená podání pak zaslal stěžovateli na vědomí a k případné replice. 11. Městský soud sdělil, že při rozhodování byla dodržena všechna zákonná ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, jakož i práva obžalovaného, a to jak v řízení nalézacím, tak v řízení před stížnostním soudem. Z tohoto důvodu navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. 12. Obvodní soud v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, nad jeho rozsah považoval za nadbytečné reagovat na argumentaci stěžovatele. 13. Městské státní zastupitelství ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. Stěžovatel ani nevymezil, jak svůj závazek neřídit motorové vozidlo formuloval a zda ho nějak časově omezil. Pokud se zavázal neřídit během zkušební doby podmíněného odsouzení (míněno podle všeho zastavení), jen těžko může namítat, že závazek byl následně vymezen tak, že tuto zkušební dobu kopíruje. Vznesená námitka je pak ve své podstatě námitkou proti délce zkušební doby. Ta ale nebyla vyměřena ani přísně, natož pak excesivně, a to ani ve vztahu k trvání závazku. Jiné by to bylo, pokud by se stěžovatel zavázal na dobu kratší, než posléze stanovil obvodní soud. Avšak stěžovatel nic takového netvrdí. Pokud stěžovatel dobu závazku konkrétně neomezil, fakticky přenesl určení doby trvání závazku na soud (v souvislosti s určením zkušební doby). Městské státní zastupitelství si klade otázku, zda je vůbec možné převzetí závazku obecně "na zkušební dobu", jejíž délku obviněný ještě nezná. Na tuto otázku nenabízí odpověď, každopádně pokud jde o dobu trvání závazku v konkrétním případě, považuje ji za přiměřenou. 14. Obvodní státní zastupitelství se k ústavní stížnosti nevyjádřilo, a v souladu s poučením, kterého se mu spolu s výzvou k vyjádření dostalo, se tak vzdalo postavení vedlejšího účastníka (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 15. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel možnosti repliky nevyužil. VI. Zjištění z trestního spisu 16. Z trestního spisu Ústavní soud zjistil následující pro věc významné skutečnosti. V průběhu hlavního líčení konaného 21. srpna 2024 stěžovatel nejprve vyjádřil zájem o vyřízení svého trestního stíhání odklonem v podobě podmíněného zastavení trestního stíhání. K dotazu samosoudce, zda by byl ochoten zdržet se po dobu zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání řízení motorových vozidel a případně na jak dlouho, odpověděl: "Určitě jsem schopen se zdržet řízení a rád bych, aby ta doba byla co ne