IV.ÚS 332/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 332/24 ze dne 17. 4. 2024 N 74/123 SbNU 308 Povinnost Nejvyššího soudu řádně odůvodnit usnesení o odmítnutí dovolání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti BROSY spol. s r. o., sídlem Ostravská 953, Frýdek-Místek, zastoupené Mgr. Jiřím Hőlblingem, advokátem, sídlem Zámecké náměstí 24, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 33 Cdo 2365/2023-225, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 6. dubna 2023 č. j. 75 Co 430/2022-188 a výrokům I a III rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2022 č. j. 14 C 85/2022--141, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 33 Cdo 2365/2023-225 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2023 č. j. 33 Cdo 2365/2023-225 se ruší III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu vedeného Okresním soudem v Olomouci (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 14 C 85/2022 Ústavní soud zjistil, že rozhodčím nálezem byla právním předchůdcům stěžovatelky uložena povinnost zaplatit obchodní společnosti SMART Financial s. r. o. (dále jen "vedlejší účastnice") částku v něm specifikovanou s příslušenstvím a smluvní pokutu, a to na základě smlouvy o úvěru. Plnění bylo následně vymoženo v exekuci. Na návrh vedlejší účastnice následně došlo k zastavení exekuce. Stěžovatelka se u okresního soudu domáhala zaplacení 697 522,31 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení v podobě vymoženého, ale po zastavení exekuce nevráceného plnění. Tvrdila, že bylo plněno bez právního důvodu (na podkladě nezákonného rozhodnutí) a nárok nebyl dán ani v hmotněprávní rovině, neboť úvěrová smlouva byla neplatná pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti vedlejší účastnice. Promlčecí lhůta k vydání bezdůvodného obohacení podle stěžovatelky běžela od okamžiku právní moci zrušení rozhodnutí, které toto plnění přiznávalo, v tomto případě právní moci usnesení o zastavení exekuce. Okresní soud napadeným rozhodnutím žalobu co do částky 545 368,31 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 152 154 Kč s příslušenstvím (výrok II) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení (výrok III). Okresní soud dospěl k závěru, že vůči právním předchůdcům stěžovatelky byla vedena exekuce protiprávně, protože rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc (rozhodčí smlouva byla neplatná pro nedostatečné určení rozhodce). Úvěruschopnost právních předchůdců stěžovatelky byla vedlejší účastnicí zkoumána řádně. Soud však dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (pro nepřiměřeně vysokou úrokovou sazbu). Vedlejší účastnice se tedy bezdůvodně obohatila. Jako důvodnou však posoudil okresní soud námitku promlčení vznesenou vedlejší účastnicí, a proto žalobu zčásti zamítl. 3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil (výrok II), řízení o odvolání proti výroku II z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III a výrok IV). Rozhodnutí okresního soudu potvrdil jako správné, byť z jiných důvodů. Krajský soud shodně s okresním soudem vyšel z toho, že vedlejší účastnice zkoumala úvěruschopnost právních předchůdců stěžovatelky. Na rozdíl od něho však neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Vedlejší účastnice se tedy na úkor stěžovatelky bezdůvodně neobohatila. I když byl rozhodčí nález absolutně neplatný, protože rozhodčí doložka sjednaná v úvěrové smlouvě je neplatná, právní důvod plnění spočívá v hmotném právu. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu. Soud se proto již nezabýval tím, zda byl nárok stěžovatelky na vydání bezdůvodného obohacení promlčen a v jakém rozsahu. 4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost. Krajský soud se ve svých závěrech týkajících se zkoumání úvěruschopnosti právních předchůdců stěžovatelky neodchýlil od závěrů dovozených v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Stejně tak se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jestliže v posuzované věci neaplikoval obdobně korektiv dobrých mravů. Přípustnost dovolání není podle Nejvyššího soudu způsobilá založit ani výtka stěžovatelky, že se odvolací soud nevypořádal s její námitkou promlčení pohledávky z úvěrové smlouvy. Úvaha stěžovatelky, že i kdyby byla úvěrová smlouva platná a bylo posléze plněno na promlčené nároky z ní vzniklé, založilo by takové plnění bezdůvodné obohacení, není správná. Okamžikem promlčení nároku se povinnost k plnění přemění v naturální obligaci. Plnění naturální obligace nezakládá bezdůvodné obohacení bez ohledu na vůli toho, kdo plnil. Za situace, kdy krajský soud došel k závěru, že úvěrová smlouva je platná (hmotněprávní nárok existoval), nebylo pro něj z hlediska právního posouzení významné zkoumat, zda nárok byl nebo nebyl promlčen, protože ani v jednom případě by stěžovatelce nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K výtce stěžovatelky, že se odvolací soud nezabýval tím, od jakého okamžiku mohla požadovat bezdůvodné obohacení, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1124/2023. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se soudy dostatečně nezabývaly její argumentací ve vztahu k promlčení nároku vedlejší účastnice. Nejvyšší soud k tomu uvedl, že plnění promlčeného dluhu nedává za vznik bezdůvodnému obohacení. To však podle stěžovatelky neplatí tehdy, pokud byl promlčený dluh plněný nedobrovolně v rámci exekučního řízení. Stěžovatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009 sp. zn. 33 Odo 1368/2006, ze dne 17. 6. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1536/2013, ze dne 4. 4. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3660/2017 a 31. 1. 2022 sp. zn. 30 Cdo 3514/2021 a komentářovou literaturu. Ačkoliv judikatura hovoří o soudních rozhodnutích, lze ji aplikovat i pro rozhodčí nález. Přestože nebyl rozhodčí nález zrušen, zastavení exekuce je třeba chápat obdobně, jako by k jeho zrušení došlo. 6. Právo vedlejší účastnice je promlčené, neboť již v době uzavírání smlouvy musela vědět, že rozhodčí doložka je neplatná. Při následném podávání rozhodčí žaloby a exekučního návrhu si toho rovněž musela být vědoma. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, podle níž se v takových případech nestaví promlčecí lhůta, protože jde o zneužití práva. Nárok by byl promlčen i v případě, že by nedošlo ke zneužití práva vedlejší účastnicí, a to s odkazem na § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Promlčecí lhůta začala běžet vedlejší účastnici dnem, kdy poprvé mohla uplatnit právo u soudu, to je dnem zesplatnění pohledávky ze smlouvy poté, co právní předchůdci stěžovatelky přestali svůj dluh splácet. 7. Stěžovatelka dále argumentuje tím, že její nárok na vydání bezdůvodného obohacení nebyl promlčený, neboť promlčecí lhůta počíná běžet až právní mocí usnesení o zastavení exekuce, protože teprve tehdy se dlužník mohl dozvědět o vzniku bezdůvodného obohacení. Stěžovatelka na podporu svých závěrů odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1124/2023. 8. Odůvodnění soudů jsou nedostatečná. Krajský soud se nevypořádal se stěžovatelkou vznesenou námitkou promlčení nároku vedlejší účastnice. Dovolací soud se k tomu sice již vyjádřil, nicméně opomenul svou rozsáhlou judikaturu a odbornou literaturu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Je přípustná (stěžovatelka neměla k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně