IV.ÚS 3334/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3334/17 ze dne 2. 1. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti S. A. Z., t. č. Vazební věznice Brno, P. O. BOX 99, Brno, zastoupeného Mgr. Davidem Záhumenským, advokátem se sídlem Krkoškova 28, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. října 2017 č. j. 4 To 73/2017-455, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. srpna 2017 sp. zn. 9 To 313/2017, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2017 sp. zn. 9 To 313/2017 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. července 2017 sp. zn. 70 Nt 4220/2017, za účasti 1. Městského soudu v Brně, 2. Krajského soudu v Brně a 3. Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení a za účasti A. Městského státního zastupitelství v Brně, B. Krajského státního zastupitelství v Brně a C. Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočka Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. S. A. Z. (dále rovněž "stěžovatel" nebo "obviněný") v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2017, navrhuje zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí obecných soudů, která podle jeho názoru porušila jeho ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 1 odst. 2, čl. 10, čl. 10a a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 1, odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1, odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1, odst. 3, odst. 4, čl. 6 odst. 1, odst. 2, odst. 3, čl. 14, jakož i čl. 5 odst. 1, odst. 3, odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu napadených rozhodnutí se zjišťuje: U Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 46 T 5/2015 a u Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") pod sp. zn. 5 To 63/2015 je proti obviněnému a proti dalším 14 spoluobviněným osobám vedeno trestní stíhání pro rozsáhlou trestnou činnost, v případě stěžovatele právně kvalifikovanou jako (zvlášť závažný) zločin zkrácení dané, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odstavce 1, odstavce 2 písmene a), odstavce 3 trestního zákona, spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odstavce 1 trestního zákona a jako (zvlášť závažný) zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odstavce l trestního zákona. Trestná činnost má po skutkové stránce spočívat v tom, že (stručně řečeno) obvinění v období od března 2012 do konce června 2013 ke škodě Českého státu krátili daňové povinnosti tím, že vytvořili řetězec obchodních společnosti, které se zabývaly fiktivními a nezákonnými obchody s pohonnými hmotami za účelem získání neoprávněného vrácení daně z přidané hodnoty za obchodované pohonné hmoty. Obvinění se tak měli nezákonně obohatit o cca 2,5 miliardy Kč. Je třeba konstatovat, že trestní stíhání probíhá mimořádně komplikovaně a dodnes není meritorně skončeno. Z elektronického informačního systému, provozovaného na internetu (viz http://infosoud.justice.cz), lze zjistit, že další jednání u krajského soudu je plánováno na měsíc únor až červen 2019. Mimořádná délka trestního řízení je ovlivněna m. j. i rozhodováním o námitkách podjatosti, opakovaně stěžovatelem vznášených proti orgánům činným v trestním řízení. Z trestního spisu krajského soudu sp. zn. 9 To 313/2017 se dále zjišťuje, že proti obviněnému a dalším pěti osobám je vedeno ještě další trestní stíhání pro zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) trestního zákona, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákona, pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 trestního zákona, přečin nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákona spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákona a dále pro přečin podplácení podle § 332 odst. 1 trestního zákona. Dále se zjišťuje, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2016 sp. zn. 70 Nt 3635/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 541/2016, z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) trestního řádu. Poté byl stěžovatel propuštěn na svobodu usnesením městského soudu ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. 70 Nt 1910/2017 a vazba byla nahrazena podle § 73 trestního řádu písemným slibem stěžovatele, vyslovením dohledu probačního úředníka nad stěžovatelem a přijetím nabídky záruky za další chování stěžovatele učiněného jeho manželkou, přičemž nabídka převzetí záruky za další chování stěžovatele učiněná Spolkem na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun nebyla přijata. Posledně citované rozhodnutí městského soudu bylo následně z podnětu stížnosti státního zástupce usnesením krajského soudu ze dne 25. 5. 2017 sp. zn. 9 To 171/2017 zrušeno a bylo rozhodnuto o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě, neboť bylo shledáno, že i nadále trvají důvody vazby podle ustanovení § 67 písm. a), písm. c) trestního řádu. Nabízené záruky nebyly přijaty, resp. byly odmítnuty pro jejich nedostatečnost. Pro úplnost je možno dodat, že v průběhu trestních stíhání podal stěžovatel (i další osoby zúčastněné na trestním řízení) proti rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení 19 ústavních stížností, které byly vesměs odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Nynější ústavní stížnost se týká těchto soudních rozhodnutí: Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 19. 7. 2017 sp. zn. 70 Nt 4220/17 rozhodl ve vazebním zasedání o žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu tak, že žádost obviněného zamítl podle ustanovení § 71a trestního řádu a podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijal písemný slib obviněného; podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu nepřijal nabídku převzetí záruky za další chování obviněného dané manželkou J. Z. a Spolkem na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun. O stížnosti obviněného proti výše označenému usnesení městského soudu rozhodl krajský soud usnesením ze dne 10. srpna 2017 č. j. 9 To 313/2017-442 tak, že stížnost podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Krajský soud konstatoval, že vazební důvody, zejména vazební důvod ve smyslu ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu, jsou natolik silné, že je nelze ničím nahradit též s ohledem na to, že obviněný páchal trestnou činnost znovu; rovněž vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu trvá i nadále, a to s ohledem na neměnnou osobní situaci obviněného, která od doby posledního rozhodování nedoznala změn. Dále krajský soud usnesením ze dne 24. 8. 2017 č. j. 9 To 313/2017-455 rozhodl podle § 31 odst. 1 trestního řádu z důvodu uvedeného v § 30 odst. 1 trestního řádu o námitce obviněného o podjatosti senátu krajského soudu 9 To tak, že senát Krajského soudu v Brně 9 To ve složení: předseda senátu Miroslav Dlouhý a soudci JUDr. Miroslav Novák a JUDr. Dana Kancírová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného, vedené pod sp. zn. 9 To 313/2017. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 10. 2017 č. j. 4 To 73/2017-455 podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl stížnost obviněného proti shora uvedenému usnesení krajského soudu ze dne 10. 8. 2017 č. j. 9 To 313/2017-442. III. Stěžovatel v obsáhle odůvodněné ústavní stížnosti (čítající 115 stran a doplněné dalším šestistránkovým podáním ze dne 5. 2. 2018 a dalšími přílohami, založenými v šanonu obsahujícím několik set stran textu) po rekapitulaci řízení, v němž byl stěžovatel vzat do vazby a okolnosti, které tomu předcházely, uvádí celou řadu konkrétních námitek, které lze stručně shrnout takto: V prvé řadě namítá průtahy v celkovém trestním řízení, zvláště pak ve vazebním řízení. Dále stěžovatel argumentuje údajnou podjatostí soudců krajského soudu, resp. senátu tohoto soudu 9 To, přičemž dodává, že ani jeho ústavním stížnostem nebylo v této otázce vyhověno. Stěžovatel tvrdí, že podjatost soudců senátu 9 To je dána již tím, že soudce krajského soudu N. je poškozenou osobou v souvislosti s prošetřováním trestné činnosti stěžovatele. Dále stěžovatel poukazuje na to, že celkem 27 soudců trestního úseku krajského soudu se zapojilo do "petiční kampaně", která se přímo týkala stěžovatele; to prý zpochybňuje nepodjatosti všech soudců trestního úseku krajského soudu, resp. krajského soudu jako celku. Podjatost označených soudců dovozuje stěžovatel rovněž z formulací uvedených v jejich rozhodnutích. Obecné soudy podle názoru stěžovatele porušily zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, k čemuž došlo údajně zejména tím, že obhajoba neměla přístup ke spisu vedeného krajským soudem pod sp. zn. 53 T 6/2016. Jeho žádosti o nápravu zůstaly ze strany obec