IV.ÚS 3340/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3340/24 ze dne 5. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Ch., zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykovo nám. 91/28, Karviná, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 14 Co 83/2024-199 ze dne 8. října 2024, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezletilého M. Ch., zastoupeného statutárním městem X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka (matka) se domáhá zrušení soudního rozhodnutí uvedeného v záhlaví; tvrdí, že soud porušil její práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Otec nezletilého vedlejšího účastníka (syna), M. Ch., se domáhal návrhem podaným v září 2023 u Okresního soudu v Karviné zvýšení výživného do té doby určeného rozsudkem okresního soudu z ledna 2021, kterým soud schválil dohodu rodičů o péči otce o syna a o výživném ve výši 1 000 Kč. Matka byla (a stále je) invalidní důchodkyně, má operovanou sešroubovanou páteř, zvýšenou srdeční frekvenci a panické ataky. Dosahovala tehdy příjmů přibližně 13 000 Kč včetně dávky invalidního důchodu druhého stupně. Otec měl příjem 20 000 Kč. Oba rodiče prošli v letech 2015 až 2022 úspěšně společně oddlužením. Dopomohlo tomu, že otec z pozůstalosti po svém otci uhradil společný závazek. S matkou v této souvislosti pak uzavřel dohodu, kterou se mu zavázala nahradit částku 151 620 Kč, a to ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně počínaje červencem 2022. 3. V září 2023 podal otec návrh na zvýšení výživného na 4 500 Kč, syn tehdy nastoupil na druhý stupeň základní školy. Matka od listopadu 2023 snížila splátky dluhu otci na 2 000 Kč měsíčně a o sníženou částku zvýšila platbu na výživné a platila tak 3 000 Kč. 4. Okresní soud rozsudkem č. j. 0 P 283/2021-158 ze dne 20. prosince 2023 zvýšil výživné pro syna z 1 000 Kč na 2 500 Kč měsíčně od 1. ledna 2024. Uzavřel, že doba tří let od poslední úpravy poměrů uplynula až v lednu 2024, proto výživné nezvýšil již od září 2023. Samotný nástup na druhý stupeň základní školy nepovažoval za dostatečně podstatnou změnu poměrů. Zohlednil, že ač je matka invalidní ve druhém stupni, fakticky pracuje na plný úvazek, odpovídá to tedy jejím skutečným schopnostem a možnostem. Dluhy matky v potaz nevzal pro charakter výživného jako přednostní pohledávky. 5. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek okresního soudu tak, že výživné zvýšil již od 1. září 2023 a na 4 000 Kč měsíčně. Dlužné výživné od 1. září 2023 do 31. října 2024 ve výši 24 500 Kč uložil matce zaplatit do tří měsíců od doručení rozsudku. 6. Krajský soud doplnil dokazování a učinil (mimo jiné) následující skutková zjištění: od 2. června 2024 byl otci přiznán invalidní důchod druhého stupně ve výši 10 288 Kč. Zaměstnavatel otce ukončil s otcem pracovní poměr ze zdravotních důvodů a otec je veden jako uchazeč o zaměstnání s přiznanou podporou od 1. září 2024 ve výši 19 419 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců. Otec již nežije s družkou. Příjmy otce se kvůli jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti snížily z přibližně 25 000 Kč na 20 886 Kč od října 2023 do května 2024 (nemocenské dávky). Příjem matky ze zaměstnání včetně nemocenských dávek za stejné období a měsíc červen činil v průměru 17 462 Kč, včetně invalidního důchodu činil její měsíční příjem přibližně 24 000 Kč. 7. Krajský soud následně uzavřel, že požadavek na zvýšení výživného již od září 2023 je oprávněný, matce od posledního stanovení výše vzrostly příjmy o 11 000 Kč a synovi se zvýšily jeho odůvodněné potřeby. Stanovená částka se od doporučující sazby podle tabulek Ministerstva spravedlnosti (4 320 Kč) výrazně neliší. I podle krajského soudu je otázka existence dalších závazků a dluhů rodiče pro účely stanovení výživného jakožto prioritní platby bez zásadnějšího právního významu. Vyhodnotil, že reálným možnostem matky odpovídá tříměsíční lhůta k úhradě dlužného výživného. 8. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Matka namítá, že krajský soud nezohlednil její stávající majetkovou situaci. Vypočítává měsíční náklady na základní potřeby týkající se bydlení (13 500 Kč), zdraví (1 500 Kč) a výkonu práce (1 500 Kč) a splátky dluhu otci (4 000 Kč). Uvádí, že otec odmítl přistoupit na snížení splátek dluhu a zvýšení výživného pro syna. Matce tedy hrozí zesplatnění a úhrada celého dluhu otci. Tvrdí, že stanovené výživné může reálně vést k jejímu předlužení. Domnívá se, že zvýšením na soudem stanovenou částku je trestána za snahu splácet veškeré závazky, a i přes invaliditu pracovat tak, aby se vyhnula insolvenci. Rozhodnutí krajského soudu ji nutí vykonávat práci navzdory zdravotnímu stavu, riziku jeho zhoršení a lékařským doporučením. Konečně není z napadeného rozsudku patrné uvážení soudu, proč považuje stanovenou výši za přiměřenou. Rozhodnutí tak vykazuje libovůli, bylo neočekávatelné a nebyl úplně zjištěn skutkový stav. Je tak v rozporu s jejím právem na soudní ochranu. Finančně likvidační je i stanovený dluh na výživném bez možnosti splátek, přičemž soud nezkoumal její schopnosti v uložené lhůtě dluh splatit ve smyslu nálezu sp. zn. II. ÚS 979/13. Matka je tak nucena žít životem dlužníka a vybírat si, které ze závazků neuhradí. To narušuje její důstojnost a osobní čest. 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. 10. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 0 P 283/2021, jmenoval nezletilému opatrovníka (statutární město X) a vyzval ho, jakož i otce a krajský soud, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 11. Krajský soud pouze odkázal na závěry obsažené v odůvodnění napadeného rozsudku. Otec na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval vůbec. Ústavní soud proto má za to, že se otec vzhledem k poučení, kterého se mu ve výzvě dostalo, vzdal postavení vedlejšího účastníka ve smyslu § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu. Nevyjádřil se ani syn (jeho opatrovník). 12. Ústavní soud ustáleně zastává zdrženlivý a obzvláště rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování ve věcech týkajících se stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především záležitostí obecných soudů, které v řízení mají k dispozici odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Ústavní soud do jejich rozhodování zasahuje toliko při extrémním vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi úzký. Posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu závislé na posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné, obecný soud je nicméně povinen jasným a přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se pohybuje jeho volná úvaha, na základě níž dospěl k závěru o určení výše výživného [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06 ze dne 12. září 2006 (N 158/42 SbNU 297)]. 13. Stanovení výživného je vždy toliko snahou přiblížit se přirozenému stavu, kdy je výživa zajišťována v rámci funkční rodiny. Obecné soudy nemohou být pouhými počtáři, je proto nezbytné učinit úvahu, zda jimi stanovená výše výživného nevytváří znatelnou až neslušnou nerovnost mezi poměry dětí a povinného rodiče (nález sp. zn. IV. ÚS 2173/23 ze dne 24. ledna 2024). 14. Taková nerovnost v posuzované věci nenastala. Poměry otce a matky jsou do značné míry srovnatelné, avšak na otci leží primární povinnost péče o syna a úhrady jeho potřeb, a to jak běžných, tak mimořádných. Krajský soud sice na samé hranici, ale z ústavněprávního hlediska ještě dostatečně, vymezil rámec, v němž se pohybovala jeho volná úvaha o určení výše výživného. Provedl dostatečné dokazování o výdělkových i dalších poměrech rodičů, četnosti pracovních neschopností a výše nemocenských dávek, výdělků jejich druha/družky a na jejich základě následně určil výši výživného. S přihlédnutím k obsahu spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí o výši běžného výživného z ústavněprávního hlediska obstojí a nevyžaduje jeho kasační zásah. Ústavní soud neshledal, že by zjištění soudu byla v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo že by soud způsobem vyvolávajícím neústavnost nereflektoval požadavky plynoucí ze zákonných ustanovení týkajících se výživného pro dítě. Krajský soud mohl závěr o výši výživného odůvodnit důkladněji či přesvědčivěji a podrobněji pracovat v odůvodnění se skutkovými zjištěními (např. výdaji rodičů a zdravotním stavem). Na druhou stranu zvýšení výživného o 3 000 Kč u třináctiletého syna, který začal navštěvovat vyšší vzdělávací stupeň, za situace, kdy se příjmy matky od posledního stanovení výživného zvýšily o 11 000 Kč, tedy