IV.ÚS 3348/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3348/22 ze dne 20. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jaroslavy Šafránkové, zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, sídlem Lublaňská 673/24, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2022 č. j. 25 Co 255/2022-154 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. května 2022 č. j. 31 C 172/2020-126, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Didiera N'Djili Ngimbiho, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny a právo na legitimní očekávání nabytí majetku spadající pod ochranu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky požadující zaplacení odměny za poskytnuté služby ve výši 43 788 Kč s úrokem z prodlení (I. výrok), uložil vedlejšímu účastníkovi (v řízení zastoupeného opatrovníkem jako osoba neznámého pobytu) povinnost zaplatit stěžovatelce 4 150 Kč s úrokem z prodlení (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok). Obvodní soud zjistil, že stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi poskytovala právní pomoc ve věci jeho pobytu na území České republiky, za což sjednali hodinovou odměnu stěžovatelky ve výši 3 800 Kč za každou započatou účelně vynaloženou hodinu k vyřízení věci a kromě toho se vedlejší účastník zavázal hradit stěžovatelce režijní paušál ve výši 800 Kč za každý úkon právní služby. Obvodní soud došel k závěru, že stěžovatelka vzdor poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neprokázala provedení a účelnost všech jí tvrzených úkonů právní služby, zejména účtovaných porad s klientem. Soud tak vyšel z toho, že stěžovatelka prokázala jen sedm úkonů právní služby, za které byl vedlejší účastník stěžovatelce povinen zaplatit celkem 32 200 Kč. Vedlejší účastník stěžovatelce zaplatil zálohu na právní služby ve výši 28 050 Kč, proto stěžovatelce dluží jen částku 4 150 Kč s příslušenstvím. 3. K odvolání obou účastníků řízení (vedlejší účastník podal odvolání jen do výroku o náhradě nákladů řízení a stěžovatelka podala odvolání proti zamítavému výroku a též do výroku o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil zamítavý výrok rozsudku obvodního soudu ve věci samé (I. výrok) a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit na náhradě nákladů České republice - obvodnímu soudu za obě fáze řízení, přičemž o výši a splatnosti této částky bude rozhodnuto obvodním soudem v samostatném usnesení (II. a III. výrok). K odvolacím námitkám stěžovatelky městský soud zejména uvedl, že neprokázala uskutečnění tvrzených porad s klientem (vedlejším účastníkem), přitom ho mohla požádat o potvrzení uskutečnění těchto porad na konci právního zastoupení. V odůvodnění dále městský soud podrobně poukázal na rozpory v tvrzení stěžovatelky, kdy a za jakých okolností se porady s vedlejším účastníkem měly uskutečnit, a byla-li stěžovatelka městským soudem upozorněna na další pochybení ve vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby vůči vedlejšímu účastníkovi, pak uvedla, že odměnu účtovala jen za některé činnosti. Prokazovala-li stěžovatelka uskutečnění porad s vedlejším účastníkem pomocí jí vedeného advokátního spisu nebo diáře, městský soud poukázal zejména na to, že poznámky stěžovatelky jsou mnohdy nečitelné, byly zjevně zpětně doplňované (takže například u konkrétního termínu je uvedeno poskytnutí právní pomoci více klientům, nikoliv jen vedlejšímu účastníkovi), a stěžovatelka vedlejšího účastníka ve svých podkladech označuje pokaždé jinak. Dále městský soud poukázal na časový rozpor mezi tím, kdy měla stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi poskytovat právní pomoc, a kdy poskytnutí takové pomoci bylo reálné na základě údajů zjištěných soudem z veřejné listiny. Stěžovatelka též věrohodně neprokázala, kdy došlo k ukončení poskytování právních služeb vedlejšímu účastníkovi; i s ohledem na to dospěl městský soud k závěru, že ze smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem neplyne oprávnění stěžovatelky požadovat po vedlejším účastníkovi placení záloh (který jí je ovšem opakovaně poskytl) a že ani po skončení smluvního vztahu stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi neposkytla řádné vyúčtování poskytnutých služeb (podle městského soudu stěžovatelka zaslala vedlejšímu účastníkovi až 4. 11. 2019 zálohovou fakturu). Na základě toho městský soud uzavřel, že doposud nebylo prokázáno, že by stěžovatelce vznikl nárok na plnění za provedené činnosti ve prospěch vedlejšího účastníka, neboť mu takové služby zatím nebyly řádně vyúčtovány; už z tohoto důvodu se městský soud nemohl podrobněji zabývat správností stěžovatelčina nároku na plnění. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že došlo k tak extenzivnímu porušení podústavního práva, že to dosahuje ústavněprávní intenzity, neboť výklad obecných soudů v její věci je nepřípadný a porušuje mimo jiné princip legitimního očekávání. Stěžovatelka se domnívá, že všechny nároky uplatňované v soudním řízení po vedlejším účastníkovi doložila svými podklady z advokátního spisu. Konkrétně rozporuje městským soudem tvrzený nesoulad, kdy měla vedlejšímu účastníkovi poskytovat právní pomoc při jeho zadržení cizineckou policií a tím, kdy vedlejší účastník měl být reálně zadržen. Otázky vzbuzuje také závěr městského soudu, že obvodní soud mlčky uzavřel, že je mezinárodně příslušný k projednání a rozhodnutí daného sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem. Věrohodnost stěžovatelkou tvrzených porad s vedlejším účastníkem podle jejího názoru plyne z toho, že porady byly uskutečňovány zejména v návaznosti na postup orgánů veřejné moci v řízení o pobytu vedlejšího účastníka na území České republiky. 5. Dále stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že kdyby vedlejšímu účastníkovi předkládala k podpisu potvrzení o konání jednotlivých porad, mohlo by to vážně narušovat jejich vzájemnou důvěru jako důvěru mezi advokátem a jeho klientem. Poskytla-li stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi během jednoho roku sedm porad, měly obecné soudy zohlednit složitost daného případu, která si uvedené porady vyžadovala. Vedlejší účastník e-mailem potvrdil, že mu faktura od stěžovatelky za poskytnuté právní služby byla doručena, proto nemůže obstát závěr městského soudu, že stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi nedoložila řádné vyúčtování svých služeb. Dochází-li z tohoto důvodu městský soud k názoru, že žaloba stěžovatelky je předčasná, stěžovatelka se domnívá, že předčasná není a naopak, kdyby žalobu nepodala, hrozilo by promlčení jejího nároku. Ostatně ani obvodní soud stěžovatelku o předčasnosti žaloby nepoučil, a to ani v kontextu toho, že by k prokázání včasnosti měla doplňovat důkazy nebo tvrzení. Závěr městského soudu o předčasnosti žaloby stěžovatelka považuje v souladu s judikaturou Ústavního soudu za nepředvídatelný. I podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 33 Cdo 5240/2016) vznikne advokátovi právo na jeho odměnu zánikem právního vztahu založeného smlouvu o poskytování právních služeb. Městský soud naopak v napadeném rozsudku nesprávně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2006 sp. zn. 29 Odo 846/2003, když tento rozsudek se týkal smlouvy o díle a není tak aplikovatelný na odměnu advokáta. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za překvapivá, a nikoliv řádně odůvodněná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústa