IV.ÚS 3352/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3352/23 ze dne 4. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele O. K., zastoupeného prof. JUDr. Bc. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. října 2023 sp. zn. 43 Nt 1194/2023 a jinému zásahu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí a zásahu 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru kriminality v kyberprostoru (dále jen "policejní orgán") pokračovat v porušování uvedených práv a přikázal obnovit stav před jejich porušením. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že proti stěžovateli je v Rakouské republice vedeno trestní řízení pro zločin těžkého podvodu podle § 146 a § 147 odst. 3 rakouského trestního zákoníku a přečin zločinného spolčení podle § 278 odst. 1 téhož zákoníku. Inkriminovaný skutek je v nařízení prohlídky Ústředního státního zastupitelství pro pronásledování hospodářské kriminality a korupce č. j. 6 St5/20z (se souhlasem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň) nejprve popsán obecně tak, že stěžovatel společně s dalšími osobami měli iniciovat ICO (počáteční nabídku) kryptoměny LoopX a měli umožnit její nákup široké veřejnosti, načež dne 11. 2. 2018 pachatelé zavřeli všechny své účty na sociálních sítích a webové stránky a stali se nekontaktními. Takto měli vylákat částku 5 751 504 EUR. Ke konkrétnímu jednání stěžovatele je uvedeno, že "šetřením na blockchainu" bylo zjištěno, že v zájmovém období se stal příjemcem jednorázové platby ve výši 372,4 ETH (ethereum), "tedy zhruba 318 000 EUR", přičemž "jeho skutečná role při podvodném prodeji tokenu LoopX (LPX) je předmětem dalšího šetření". Je důvodně podezřelý, že nabyl majetek, o němž mu bylo známo, že pochází z trestné činnosti. 3. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") z podnětu policejního orgánu navrhla k výkonu evropského vyšetřovacího příkazu Ústředního státního zastupitelství pro pronásledování hospodářské kriminality a korupce (dále jen "evropský vyšetřovací příkaz") vydání příkazu k provedení domovní prohlídky a v souvislosti s otázkou trestnosti stíhaného jednání podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), uvedla, že stěžovateli přičítané jednání lze právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. a) a c) trestního zákoníku. 4. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným příkazem podle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci nařídil provedení domovní prohlídky, a to konkretizovaného bytu ve vlastnictví stěžovatele. Obvodní soud konstatoval, že tento úkon je neodkladným a neopakovatelným. Dále uvedl, že z hlediska proporcionality je vzhledem k závažnosti prověřované trestné činnosti daný zásah opodstatněný, s ohledem na osobu stěžovatele (podezřelého) nelze postupovat podle § 78 trestního řádu a vyzvat jej k vydání věcí, neboť nelze předpokládat, že by tak učinil dobrovolně, a existuje důvodné podezření, že se v bytě nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které mohou vést k prokázání vazeb mezi jednotlivými osobami a jejich podílu na trestné činnosti. 5. Policejní orgán provedl prohlídku i doručení napadeného příkazu dne 17. 10. 2023. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel považuje ústavní stížnost v plném rozsahu za přípustnou, neboť domovní prohlídka byla provedena k žádosti rakouských orgánů činných v trestním řízení na základě evropského vyšetřovacího příkazu a v České republice bylo řízení skončeno předáním zajištěných důkazů rakouské straně. Samotná domovní prohlídka má původ v napadeném příkazu obvodního soudu, v důsledku čehož předchozí uplatnění žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a městského státního zastupitelství podle § 157a trestního řádu a podnět k výkonu dohledu podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), nepředstavují podmínku pro věcné projednání ústavní stížnosti. 7. K porušení práva na nedotknutelnost obydlí došlo podle stěžovatele tím, že prohlídka vůbec neměla být nařízena, neboť neexistovalo důvodné podezření o jeho účasti na protiprávním jednání a o tom, že by se u něj mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení. Orgány činné v trestním řízení se nezabývaly trestností údajného jednání podle § 47 odst. 2 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci a nařízení domovní prohlídky je neproporcionální vůči sledovanému účelu. Základní práva a svobody jednotlivce musí být šetřena i při plnění mezinárodního závazku orgány veřejné moci [srov. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344)]. 8. Stěžovatel namítá, že podezření o jeho podílu na trestné činnosti související s kryptoměnou LoopX vychází pouze ze zjištění, že údajně obdržel jednorázově kryptoměnu ethereum, která měla pocházet z trestné činnosti. Stěžovatel poukazuje, že předmětem jeho podnikatelské činnosti je intradenní obchodování a směna kryptoměn. Vytýká, že rakouskými orgány tvrzená právní kvalifikace nemá oporu v jejich podkladech, proto neobstojí závěry o proporcionalitě zásahu se závažností údajné trestné činnosti. Z dostupných záznamů nevyplývá jakákoliv relevantní negativní informace o stěžovateli, v minulosti byl prověřován, nikoli však obviněn, necestoval do zájmových zahraničních lokalit, ani nebyl zjištěn jeho vztah k zájmovým osobám. Rovněž v informacích rakouských orgánů chybí dostatečně konkrétní odůvodnění domněnky, že se v bytě nacházejí věci uváděné v příkazu obvodního soudu. 9. Posléze stěžovatel dovozuje, že si obvodní soud nevyjasnil, zda skutek, kterého se evropský vyšetřovací příkaz týká, je trestný i podle práva České republiky. Obvodní soud tudíž nedostál požadavku podle § 47 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Úvaha spočívající v subsumpci skutkových zjištění sdělených cizozemským orgánem pod příslušné ustanovení českého trestního zákoníku chybí, a to jak v podnětu, tak i v napadeném příkazu, který tím nedostál požadavkům formulovaným v nálezu sp. zn. II. ÚS 2597/18. 10. Další okruh výhrad obsažených v ústavní stížnosti se týká neproporcionality domovní prohlídky. Obvodní soud nerespektoval nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271), neboť opomenul řádně posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu. Nezabýval se ani podmínkami stanovenými v § 362 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, které rovněž zahrnují zásadu proporcionality. Obvodní soud nevysvětlil, z jakých důvodů by stěžovatel označené věci nevydal dobrovolně, v důsledku čehož nepřichází do úvahy alternativní postup, např. žádost o vydání věci. Orgány činné v trestním řízení nedostatečně zhodnotily alternativní možnosti dosažení účelu evropského vyšetřovacího příkazu, včetně možnosti požádat rakouské orgány o stanovisko, což vzhledem k rozporu mezi skutkovými tvrzeními o stěžovateli a závěry z nich vyvozenými v podkladech rakouské strany učinit měly. 11. Závěrem stěžovatel brojí proti porušení práva vlastnit majetek, které podle něj nastalo zabavením věcí vymezených v protokolu o provedení domovní prohlídky, zejména elektroniky a kryptoměn. III. Procesní předpoklady řízení před Úst