IV.ÚS 3355/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3355/21 ze dne 25. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů I. D. a V. D., zastoupených V. D., advokátem, proti výrokům II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2021 č. j. 91 Co 292/2021-89 a výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. července 2021 č. j. 20 C 161/2020-59, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Cestovní kancelář S.E.N., s. r. o., sídlem Korunní 1171/79, Praha 3 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených výroků napadených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení ve zbývající části o zaplacení částky 4 232,20 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 27 371,37 Kč (výrok II.). Takto soud rozhodl v řízení, ve kterém se stěžovatelé žalobou doručenou soudu dne 13. 4. 2020 po vedlejší účastnici nejprve domáhali zaplacení částky 64 490 Kč s příslušenstvím, představující zálohu za zájezd, kterou vedlejší účastnice odmítala stěžovatelům vrátit zpět, přestože od smlouvy o zájezdu, kterou s vedlejší účastnicí uzavřeli, odstoupili na základě § 2535 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Před zahájením jednání vzali stěžovatelé dne 4. 6. 2020 žalobu v částce 60 257,80 Kč zpět, neboť vedlejší účastnice tuto částku stěžovatelům dne 13. 5. 2020 uhradila. Obvodní soud proto řízení v této části usnesením ze dne 26. 8. 2020 č. j. 20 C 161/2020-17 zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 4 232,20 Kč s příslušenstvím. Dalším podáním ze dne 25. 2. 2021, učiněným také před zahájením jednání, vzali stěžovatelé svoji žalobu i ve zbývající části o zaplacení částky 4 232,20 Kč s příslušenstvím zpět. Obvodní soud následně s odkazem na § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), řízení ve sporné části zastavil, neboť stěžovatelé vzali žalobu v celém rozsahu před prvním jednáním zpět. Výrok o nákladech řízení obvodní soud odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 145 o. s. ř., a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelům náklady řízení ve výši 27 371,37 Kč. Obvodní soud vyšel z toho, že vedlejší účastnice zavinila zastavení řízení v části 60 257,80 Kč (tuto částku uhradila stěžovatelům až po podání žaloby) a stěžovatelé zavinili zastavení řízení ohledně částky 4 232,20 Kč. Stěžovatelé tak byli úspěšní v rozsahu 93,44 % a neúspěšní v rozsahu 6,56 %, mají tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86,88 %. Obvodní soud stěžovatelům nepřiznal odměnu za zpětvzetí žaloby ze dne 25. 2. 2021, neboť tímto úkonem stěžovatelé zavinili podle § 146 odst. 2 o. s. ř., že řízení bylo ve zbývající části zastaveno, a to bez jakéhokoliv přičinění či zavinění vedlejší účastnice. Nepřiznal jim ani náhradu nákladů řízení za jakékoliv jejich další ve věci učiněné písemné vyjádření, neboť v nich nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, které nemohly být sepsány již v žalobě, stěžovatelé dále podle soudu nevysvětlili důvodnost a účelnost porady se svým právním zástupcem dne 1. 6. 2020. Obvodní soud dále nepřiznal stěžovatelům náhradu nákladů řízení o předběžném opatření. 3. Proti výroku II. usnesení obvodního soudu podali stěžovatelé i vedlejší účastnice odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodl, že řízení o odvolání vedlejší účastnice se zastavuje (výrok I.), a dále rozhodl, že usnesení obvodního soudu se ve výroku II. potvrzuje (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Městský soud přisvědčil obvodnímu soudu, že v této věci je třeba o nákladech řízení rozhodnout podle § 146 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť řízení bylo zastaveno a procesní zavinění na zastavení řízení nese v rozsahu částky 60 257,80 Kč vedlejší účastnice, stěžovatelé procesně zavinili zastavení řízení v rozsahu částky 4 232,20 Kč. V řízení tak byli převážně úspěšní stěžovatelé, kteří mají proti převážně neúspěšné vedlejší účastnici právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Neúspěch vedlejších účastníků ve shora uvedeném rozsahu městský soud shodně s obvodním soudem nepovažoval za neúspěch v poměrně nepatrné části podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Městský soud však nepovažoval za správný závěr obvodního soudu o tom, že stěžovatelé nemají nárok na náhradu nákladů řízení o předběžném opatření, protože v tomto řízení byli neúspěšní. Městský soud konstatoval, že obvodní soud postupoval správně, zabýval-li se tím, jaké účtované náklady stěžovatelé v této věci vynaložili účelně. Městský soud shledal jako neúčelné úkony: nedatované vyjádření stěžovatelů doručené soudu dne 10. 9. 2020, poradu právního zástupce s klienty přesahující jednu hodinu dne 1. 6. 2020, poradu o procesních otázkách (částečné zpětvzetí žaloby a náklady řízení) v délce přesahující jednu hodinu. Stěžovatelům by tak v případě plného úspěchu ve věci vzniklo právo na náhradu nákladů za řízení před obvodním soudem ve výši 39 885,80 Kč. Stěžovatelé však byli v řízení úspěšní pouze v rozsahu 86 %, měli by tak proti převážně neúspěšné vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 302 Kč. Městský soud dále s ohledem na námitky vedlejší účastnice zvažoval, zda v dané věci nejsou dány podmínky pro použití moderačního práva podle § 150 o. s. ř. Stěžovatelé vyčíslili své náklady za řízení před obvodním soudem ve výši 65 925 Kč, což vedlejší účastnice považovala za nemravné, neboť žaloba byla podle jejího názoru předčasná, vedlejší účastnice stěžovatelům téměř celou částku uhradila již 26. den po doručení elektronického platebního rozkazu, stěžovatelé přesto činili další neúčelné úkony, než vzali žalobu zpět, navíc byly účtovány duplicitně a právní zástupce stěžovatelů je blízkým příbuzným stěžovatelů. Stěžovatelé namítali, že jsou spotřebitelé a starobní důchodci, vedlejší účastnice je podnikatelkou disponující nezanedbatelnými peněžními částkami. Městský soud však přisvědčil vedlejší účastnici, že z chování stěžovatelů po zaplacení částky 60 257,80 Kč vedlejší účastnicí stěžovatelům jeden měsíc po podání žaloby je patrná jejich snaha o neúměrné navyšování nákladů řízení. Stěžovatelé činili neúčelná podání soudu (jak již bylo rozvedeno výše), a nepřistoupili na nabídku vedlejší účastnice ze dne 26. 5. 2020 na ukončení sporu o zbývající částce 4 232,20 Kč dohodou, na základě které by vedlejší účastnice zaplatila stěžovatelům náklady řízení ve výši 15 778,40 Kč. Stěžovatelé nadále trvali na zaplacení celé žalované částky, tj. i částky 4 232,20 Kč a náhradě nákladů řízení ve výši 41 211 Kč. Stěžovatelé nijak nezpochybnili tvrzení vedlejší účastnice, že právní zástupce stěžovatelů je jejich blízký příbuzný. Podle městského soudu nelze ani přehlédnout, že stěžovatelé jsou manželé, v řízení vystupují ve vzájemné shodě, stěžovatel má vysokoškolské právní vzdělání. Jejich požadavek na náhradu nákladů řízení ve výši 65 925 Kč proto městský soud považoval shodně s vedlejší účastnicí za nemravný. Obvodní soud přiznal stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 27 371,37 Kč. Ačkoliv se městský soud neztotožnil se závěry obvodního soudu o výpočtu nákladů řízení, výslednou částku považoval za přiměřenou. Městský soud spatřoval důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř., v tom, že vedlejší účastnice zaplatila stěžovatelům téměř celou žalovanou částku 26. den po doručení elektronického platebního rozkazu, že stěžovatelé poté nepřijali nabídku vedlejší účastnice na smírné vyřešení věci, že stěžovatel má právní vzdělání, přesto se on a jeho manželka nechali zastoupit advokátem, který je jejich blízkým příbuzným, a že jejich právní zástupce trval na aplikaci § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, čímž došlo k neúměrnému navýšení nákladů řízení, aniž by s každým úkonem právní služby bylo spojeno zvýšené úsilí právního zástupce. Městský soud proto usnesení obvodního soudu v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení jako věcně správné potvrdil, když využil svého moderačního práva a částku 34 302 Kč, kter