IV.ÚS 3359/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3359/17 ze dne 6. 3. 2018 N 43/88 SbNU 591 K procesnímu nástupnictví podle § 107 a § 107a občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 6. března 2018 sp. zn. IV. ÚS 3359/17 ve znění opravného usnesení ze dne 28. března 2018 ve věci ústavní stížnosti Cashdirect alfa, s. r. o., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Pražská 24, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017 č. j. 23 Cdo 4495/2016-419, Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016 č. j. 29 Co 73/2016-387 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 12. 2015 č. j. 17 C 145/2010-371, jimiž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o zaplacení částky 229 693 736,60 Kč s příslušenstvím, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, zastoupené JUDr. Pavlou Boučkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kořenského 15/1107, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usneseními Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, č. j. 23 Cdo 4495/2016-419, Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 29 Co 73/2016-387*), a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 12. 2015, č. j. 17 C 145/2010-371, bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2017, č. j. 23 Cdo 4495/2016-419, Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 29 Co 73/2016-387*) a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 12. 2015, č. j. 17 C 145/2010-371, se zrušují. ________________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 28. 3. 2018 Odůvodnění A. Skutkové a právní okolnosti věci 1. Obchodní společnost EUROPRINT Modřany, a. s., vlastnila tiskařský stroj, který měla u vedlejší účastnice - obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, (dále jen "pojišťovna") pojištěný pro případ škody. Dne 31. 7. 2006 nastala podle stěžovatelky pojistná událost, při které byl v důsledku rozsáhlého úmyslně založeného požáru zničen pojištěný tiskařský stroj. Obchodní společnost EUROPRINT Modřany, a. s., postoupila pohledávku z pojistné události na obchodní společnost Cashdirect alfa, s. r. o., (dále jen "stěžovatelka"). Ve smlouvě o postoupení pohledávky strany ujednaly, že pohledávku bude vymáhat pro postupníka (stěžovatelku) postupitelka jako nepřímá zástupkyně podle § 530 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen "o. z."). V mezidobí se právní nástupkyní obchodní společnosti EUROPRINT Modřany, a. s., stala původní žalobkyně v této věci, obchodní společnost EPREMO, a. s., vymazaná z obchodního rejstříku dne 29. 5. 2013 (dále jen "původní žalobkyně"), která se žalobou podanou dne 30. 7. 2010 domáhala proti vedlejší účastnici (pojišťovně) zaplacení pojistného plnění ve výši 159 682 000 Kč z pojistné události (zničení tiskařského stroje), náhrady škody ve výši 65 433 009,90 Kč a ušlého zisku za odmítnuté zakázky ve výši 4 191 597,70 Kč. Původní žalobkyně tak podala žalobu o zaplacení celkem 229 693 736,60 Kč s příslušenstvím, a to jako tzv. nepřímý zástupce věřitele (stěžovatelky v této věci) na základě § 530 o. z., což ovšem nebylo známo ani žalované pojišťovně, ani obecným soudům. V průběhu řízení stěžovatelka odvolala dne 7. 1. 2013 smluvní oprávnění původní žalobkyně k vymáhání pohledávky, která dne 17. 1. 2013 podala podle smlouvy návrh na vstup stěžovatelky do řízení podle § 107a o. s. ř. B. Řízení o vstoupení stěžovatelky do řízení podle § 107a o. s. ř. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. 1. 2013 č. j. 17 C 145/2010-220 nepřipustil vstup stěžovatelky namísto dosavadní žalobkyně podle § 107a o. s. ř. z důvodu singulární sukcese, protože dospěl k závěru, že původní žalobkyně neodvozovala svoji aktivní legitimaci v řízení od postavení nepřímého zástupce stěžovatelky (§ 530 o. z.), avšak od uzavřené pojistné smlouvy se žalovanou pojišťovnou. Pohledávka přitom byla na stěžovatelku postoupena ještě před podáním žaloby, takže k tvrzení o postoupení ze dne 15. 4. 2009 nebylo možné přihlédnout s ohledem na koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., neboť první jednání ve věci bylo skončeno dne 3. 5. 2012 a návrh na vstup nového účastníka řízení spolu s přiznáním nepřímého zastoupení byl podán až 17. 1. 2013. Účinky převodu práva nastaly ještě před podáním žaloby, a nebyly tak podle nalézacího soudu naplněny předpoklady pro postup podle § 107a o. s. ř. 3. Městský soud v Praze rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil usnesením ze dne 23. 5. 2013 č. j. 29 Co 153/2013-240 s odůvodněním, že ve věci nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., které se vztahují také na právní skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. C. Řízení o procesním nástupnictví stěžovatelky podle § 107 o. s. ř. 4. Vzhledem k nastalé procesní situaci se původní žalobkyně (aby se vůbec domohla meritorního projednání svého nároku) a stěžovatelka dohodly 24. 5. 2013 na ukončení smlouvy o postoupení pohledávky, takže vymáhanou pohledávku měla nabýt zpět do vlastnictví původní žalobkyně, která bezprostředně poté (29. 5. 2013) zanikla bez likvidace - poté následovalo více fúzí, na jejichž konci se stala právní nástupkyní původní žalobkyně stěžovatelka. Tato skutečnost byla obecným soudům oznámena dne 9. 9. 2013 spolu s návrhem na pokračování v řízení se stěžovatelkou jakožto právní nástupkyní podle § 107 odst. 3 o. s. ř. (univerzální sukcese). 5. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 2. 2014 č. j. 17 C 145/2010-262 nepřipustil, aby bylo pokračováno v řízení se stěžovatelkou podle § 107 o. s. ř. s odůvodněním, že dohoda o ukončení smlouvy o postoupení pohledávky je neplatná, takže trvá stav, který byl dán již v době, kdy rozhodovaly obecné soudy o vstupu stěžovatelky do řízení podle § 107a o. s. ř. (viz výše). Procesní postup stěžovatelky byl označen za snahu o obcházení procesních pravidel. 6. Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 28. 8. 2014 č. j. 29 Co 267/2014-299; uvedl, že se stěžovatelka pokusila účelově zneužít procesní úpravu. 7. Nejvyšší soud zrušil obě výše uvedená rozhodnutí usnesením ze dne 26. 8. 2015 č. j. 23 Cdo 773/2015-365 a věc vrátil zpět nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že procesní nástupnictví podle § 107 o. s. ř. je odvozeno od hmotněprávního nástupnictví, a souvisí tedy s otázkou věcné legitimace ve sporu. Procesním nástupcem účastníka řízení je proto ten, kdo podle hmotného práva převzal po zaniklém účastníkovi právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Nižším soudům proto uložil, aby vyšetřily, zda existuje procesní nástupce původního žalobce, a jestliže by navíc umožňovala povaha věci v řízení pokračovat, aby rozhodly o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř.; v opačném případě aby řízení zastavily. D. Ústavní stížností napadená rozhodnutí 8. Obvodní soud pro Prahu 1 následně usnesením ze dne 22. 12. 2015 č. j. 17 C 145/2010-371 zastavil řízení o zaplacení částky 229 693 736,60 Kč s příslušenstvím, protože původní žalobkyně zanikla ke dni 29. 5. 2013 a bylo třeba rozhodnout o jejím procesním nástupnictví ve smyslu § 107 o. s. ř. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka nenabyla oprávnění k vymáhání předmětné pohledávky v daném řízení, neboť byla jejím vlastníkem na základě smlouvy o postoupení pohledávky již ode dne 15. 4. 2009, tj. ještě před podáním žaloby. Původní žalobkyně soudně vymáhala pohledávku stěžovatelky pouze jako její nepřímý zástupce ve smyslu § 530 o. z. Zmocnění k nepřímému zastoupení však stěžovatelka dne 7. 1. 2013 dobrovolně odvolala a žalobkyně poté zanikla, aniž by zpět pohledávku nabyla - dohoda o ukončení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 5. 2013 je podle soudu neplatná. Nalézací soud proto následně nepřipustil, aby se stěžovatelka ocitla v postavení původní žalobkyně, protože pohledávku podle něj nezískala v důsledku vstupu do jejích práv (§ 107 o. s. ř.), nenabyla pohledávku po zahájení řízení (§ 107a o. s. ř.), původní žalobkyně nebyla v okamžiku svého zániku nositelkou hmotného práva k vymáhání pohledávky a nebyla ve sporu aktivně legitimována. 9. Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 12. 5. 2016 č. j. 29 Co 73/2016-387. Podle odvolacího soudu stěžovatelka nezískala pohledávku v důsledku právního nástupnictví, a tak by byl nepřípustně (dodatečně) zhojen nedostatek věcné žalobní legitimace, který stíhal původní žalobkyni. 10. Nejvyšší soud dovolání zamítl usnesením ze dne 19. 7. 2017 č. j. 23 Cdo 4495/2016-419, neboť původní žalobkyně nebyla ke