IV.ÚS 3362/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3362/21 ze dne 8. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Hoškem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021 č. j. 11 Tdo 698/2021-1629, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2021 č. j. 1 To 142/2020-1554 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2020 č. j. 33 T 2/2020-1463, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") uznán vinným, že - ve stručnosti uvedeno - v přesně nezjištěné době, nejméně od srpna 2016 do 7. 9. 2017, se po předchozí vzájemné dohodě s P. H., proti kterému bylo trestní stíhání pro jeho úmrtí zastaveno, podílel na výrobě pervitinu, a to z léků obsahujících pseudoefedrin, které byly P. H. dovážené z Polské republiky, přičemž stěžovatel se s ním o takto vyrobený pervitin dělil a nejméně ve dvou případech ho prodal S. L. Uvedený čin stěžovatel spáchal přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen (rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 2. 2014 sp. zn. 21 T 263/2013). Toto jednání stěžovatele krajský soud právně posoudil jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a za tento zločin a zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. 1 T 9/2018, který vůči němu nabyl právní moci dne 10. 5. 2018, mu podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku stěžovateli dále uložil trest propadnutí věcí konkretizovaných ve výroku o trestu. Současně zrušil výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Rakovníku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pozbyla-li, vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, podkladu. 3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako nedůvodné. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu, odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku krajského soudu není trestným činem, jak jej kvalifikovaly obecné soudy, neboť nenaplňuje znaky takového trestného činu stanovené v § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a to konkrétně "spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech". V popisu skutku je rozvedena toliko jeho spolupráce s P. H., a nikoliv již se svědkyní M. B. J., jakožto třetí osobou nezbytnou pro organizovanou skupinu, a dále pouze spolupráce P. H. se jmenovanou. Stěžovatel o zapojení M. B. J. v době páchání trestné činnosti nevěděl, proto u něj nešlo o vědomou (judikaturou požadovanou) součinnost tří osob při realizování dané trestné činnosti. Absentuje zjištění, že M. B. J. (coby pracovnice lékárny prodávající medikamenty bez ohledu na to, kdo je nákupčím a jak je užije) měla povědomí o existenci jakékoli organizované skupiny, či dokonce o svém členství v ní. Stěžovatel nebyl srozuměn s tím, že léky pocházely z Polské republiky (a tedy že údajná organizovaná skupina působila ve více státech), nevěděl a ani nechtěl vědět, jak a od koho je P. H. získává, a tedy neměl povědomí o zapojení osoby v zahraničí (M. B. J.) do dané trestné činnosti. Stěžovatel zpochybňuje i závěr obecných soudů, že přijal roli při dělbě úkolů vedoucí ke zvýšení šancí na úspěch při páchání trestné činnosti, neboť jednal toliko ve vlastním zájmu. Domnívá se, že lze-li přijmout závěr o jeho zapojení do činnosti organizované skupiny, nečinil tak jako její člen (nebyl natolik zapojen, aby to bylo možné označit za vyšší formu trestné součinnosti), nýbrž jako osoba spolupracující s takovou skupinou, která neměla potřebný počet členů. 6. Dále stěžovatel upozorňuje na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními učiněnými obecnými soudy. Poukazuje na obsah výpovědí svědkyně E. B. a P. H. a na tomto podkladě zpochybňuje správnost jejich hodnocení soudy. Polemizuje se závěry soudů o své vědomosti, že P. H. zajišťoval nákup léků Cirrus v Polské republice od další osoby, jakož i o jejich dohodě o takovém nákupu. Současně namítá, že soudy pominuly část výpovědi P. H. učiněné u hlavního líčení dne 12. 9. 2018, podle které stěžovatel pouze věděl, že vozí léky z Polské republiky, a blíže se o to nezajímal, což podle jeho přesvědčení spolehlivě vyvrací skutkový stav přijatý krajským soudem a "posvěcený" vrchním soudem, že P. H. se daného jednání dopouštěl s jeho vědomím. Rozporuje též závěr soudů o nevěrohodnosti výpovědi svědkyně E. B. a důvody, které je k takovému závěru vedly. Stěžovatel zdůrazňuje výpovědi svědkyň L. F. a E. B., ze kterých vyplynulo, že předmětná varna byla do označeného rodinného domu dovezena pouze několik hodin před zásahem policie. 7. Podle stěžovatele obecné soudy pochybily rovněž tím, že vycházely z výpovědi, kterou spoluobviněný P. H. učinil v řízení před Okresním soudem v Bruntále (následně shledaným věcně nepříslušným). Výslech nemohl být zopakován před krajským soudem z důvodu jeho úmrtí. 8. Stěžovatel za nepřípustný důkaz označuje svoji výpověď z přípravného řízení (ze dne 22. 11. 2017), neboť ji učinil pod vlivem pervitinu, o čemž vyslýchající policista věděl a zneužil toho. Soudy dospěly k závěru, že touto látkou nebyl ovlivněn v míře opodstatňující závěr o jeho nezpůsobilosti k výslechu. Tento poznatek se však opíral pouze o sdělení policisty, který výslech prováděl. Stěžovatel na podporu své argumentace odkazuje na odbornou zprávu MUDr. Ladislava Procházky, znalce pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie, alkohologie, ze které se podává, že předmětnou výpověď nelze označit za dostatečně věrohodnou. Přesná míra ovlivnění výpovědi však již dodatečně zjistitelná není. 9. V další části ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení zásady rovnosti stran v trestním řízení, neboť ke zpřísnění právní kvalifikace jeho jednání došlo až v řízení před soudy, konkrétně před Okresním soudem v Bruntále, který svým postupem suploval roli státního zastupitelství. Posléze stěžovatel argumentuje, že výše trestu odnětí svobody, který mu byl uložen, je zjevně nepřiměřená povaze a dopadům jím spáchané trestné činnosti. Souhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti let je trestem, jenž bývá obvykle uložen za násilné (tragické) trestné činy či trestné činy s daleko větší společenskou škodlivostí. Účel předmětné kvalifikované skutkové podstaty představuje postih nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, s vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti a se značně velkým množstvím drogy, s níž je nakládáno, a nikoliv sankcionování příslušnou trestní sazbou takové trestné činnosti, jako je ta jeho, spočívající ve výrobě celkového množství 240 gramů pervitinu (o jehož polovinu se navíc podělil s P. H.) jen proto, že měl povědomí o tom, že léky opatřené pro tuto výrobu pocházely z Polské republiky, nadto když daná "organizovaná skupina působící ve více státech" se skládala jen ze tří osob a působila ve velmi omezeném území příhraničního česko-polského regionu.