IV.ÚS 3363/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3363/24 ze dne 12. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené JUDr. Zuzanou Pechtorovou, advokátkou, sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2024 č. j. 17 Co 44/2024-673, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a V. K. a nezletilého O. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla "krácena na právech rodiče pečovat o své nezletilé dítě a vychovávat ho" a že "bylo porušeno její právo na soudní ochranu a ochranu před zasahováním do rodinného života bez vážného, zákonem podloženého důvodu". 2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatelka se u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhala nahrazení souhlasu otce (prvního vedlejšího účastníka) s odstěhováním nezletilého vedlejšího účastníka (tj. jejich syna, dále jen "nezletilý") do Švédského království, kam se stěžovatelka odstěhovala po založení nového manželství. Městský soud rozsudkem ze dne 12. 10. 2023 č. j. 22 P 28/2021-462 návrh matky zamítl (I. výrok), nezletilého svěřil do střídavé péče rodičů (II. výrok), uložil oběma rodičům vyživovací povinnosti (III. a IV. výrok), konstatoval změnu předchozí úpravy (V. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (VI. výrok). V odůvodnění městský soud uvedl, že stěžovatelka uzavřela sňatek se svým nynějším manželem, který byl v době posledního rozhodování jejím partnerem, a nejde tudíž o takovou změnu poměrů, která by byla důvodná pro vyhovění jejímu návrhu. Pokud stěžovatelka považuje za změnu poměrů prodej domu, v němž s nezletilým bydlela, šlo podle městského soudu o kroky, kterými stěžovatelka směřovala k vytvoření podmínek pro odstěhování s nezletilým do Švédského království, a nejde tak o žádné objektivní okolnosti, ale o okolnosti, které jsou zapříčiněny jednáním stěžovatelky a jejího současného manžela. Městský soud dále zdůvodnil, které okolnosti zvažoval při rozhodování o svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, poukázal na bezproblémovou péči otce o nezletilého, na jeho spokojenost, pokud se nacházel v péči otce, na navázání vztahu s otcovskou babičkou, a poté, co neshledal žádné nedostatky v péči otce o nezletilého, rozhodl o jeho svěření do střídavé péče, přičemž podrobněji upravil její podmínky. 3. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž namítla, že městský soud neprovedl dokazování o zázemí bydlišť rodičů a o domácnost stěžovatelky ve Švédském království se nijak nezabýval, že nebylo přihlédnuto dostatečně k názoru nezletilého a k důkazům o chování otce ke stěžovatelce, jeho úmyslné neochotě vycházet s ní, a to i při péči o nezletilého. Při rozhodování nevycházel z konkrétní situace rodičů a nevyužil všech dostupných prostředků, které soudy mají. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") po doplnění dokazování napadeným rozsudkem potvrdil I. výrok rozsudku městského soudu (I. výrok), změnil jeho II. výrok a nezletilého svěřil do péče otce (II. výrok), upravil styk stěžovatelky s nezletilým a podmínky jeho průběhu (III. výrok), změnil výroky o výživném a stěžovatelce uložil povinnost platit výživné, včetně dlužného výživného (IV. výrok), konstatoval změnu předchozí úpravy (V. výrok), vyslovil předběžnou vykonatelnost rozsudku (VI. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (VII. výrok). Podle krajského soudu není v zájmu nezletilého, aby vycestoval do Švédského království, především je třeba přihlédnout k tomu, že nezletilý dosud vyrůstal v České republice, navštěvoval zde předškolní zařízení a udržoval pravidelný styk s otcem v rámci soudem upraveného styku. Dalším neméně významným důvodem pro neudělení souhlasu s vystěhováním je skutečnost, že nezletilého příští rok čeká nástup do základní školy a je tedy v jeho zájmu, aby byl na tento vstup řádně připraven povinnou docházkou do předškolního zařízení. Není vhodné mu tuto životní etapu ztěžovat odstěhováním do Švédského království, neboť nezná švédský jazyk, a dosud nemůže mít vytvořeny dostatečné sociální vazby se svými vrstevníky tak, jak je tomu v České republice. Krajský soud také uvedl, že stěžovatelka v podstatě začala činit veškeré kroky k tomu, aby dosáhla souhlasu s odstěhováním nezletilého, aniž by blíže respektovala skutečnost, že přirozeným prostředím, ve kterém nezletilý dosud vyrůstal, nebylo Švédské království, ale Česká republika, že zde má nezletilý svého otce, se kterým má navázán silný citový vztah, a že zde má i vazby s dalšími rodinnými příslušníky, s nimiž se stýká. Stěžovatelka sice deklarovala, že by nezletilého ke styku s otcem do České republiky pravidelně vozila, a to na své náklady, nicméně nelze odhlédnout jednak od velké vzdálenosti místa bydliště stěžovatelky a otce a dále od skutečnosti, že stěžovatelka je dosud finančně závislá na svém manželovi, který není povinen stěžovatelce náklady na cestovné s nezletilým do České republiky za účelem styku otce s nezletilým financovat. Soud také zohlednil dosavadní přístup stěžovatelky k nerespektování soudních rozhodnutí (opakované vycestování stěžovatelky s nezletilým bez souhlasu otce i přes nařízené opatření městského soudu, kterým jí bylo uloženo zdržet se vycestování s nezletilým mimo území České republiky bez písemného souhlasu otce, což vedlo k vydání předběžného opatření o svěření nezletilého do péče otce), který významným způsobem zpochybňuje její příslib vozit nezletilého ke styku s otcem do České republiky. Jelikož stěžovatelka odvíjí svůj další život od života ve Švédském království, dospěl krajský soud k závěru, že není možné ponechat nezletilého ve výlučné péči stěžovatelky a ani aplikovat střídavou péči tak, jak o ní rozhodl městský soud, a to proto, že v zájmu nezletilého je, aby měl jedno pevné zázemí v jedné rodině a v jedné zemi. Cestováním nezletilého každý měsíc za otcem by byl nezletilý neúměrně zatěžován zejména, pokud by nastoupil do školního zařízení ve Švédském království a musel plnit tamní školní povinnosti. Krajský soud také zpochybnil, zda by stěžovatelka byla schopna zajišťovat styk otce s nezletilým, když i ona má v úmyslu dokončit studium švédského jazyka, musí navštěvovat školu a hodlá začít podnikat, případně se sama nechat zaměstnat. Otec by tak byl zcela odkázán na vůli stěžovatelky, zda mu nezletilého ke styku do České republiky přiveze či nikoliv a zda bude soudní rozhodnutí o úpravě jeho styku s nezletilým respektovat, což dosud nečinila. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka upozorňuje, že městský soud nenahradil souhlas otce nezletilého s vystěhováním, nicméně stanovil střídavou péči, čímž zjevně zohlednil pouze odstup bydlišť rodičů nezletilého a tuto okolnost předřadil před ostatní podstatné skutečnosti. 5. Orgán sociálněprávní ochrany dětí podle stěžovatelky zúžil svoji roli v soudním řízení pouze na zásah odstupu bydlišť do pohody života dítěte přejížděním mezi Českou republikou a Švédským královstvím. Výchovnou způsobilostí rodičů, zejména stěžovatelky, vztahem syna k ní se nezabýval téměř vůbec. Tím došlo ke zjednodušení podkladů pro rozhodnutí ve věci, aniž by došlo ke zjišťování podstatných okolností. 6. Krajský soud rozhodl způsobem, kterým vzal v potaz přejíždění mezi Švédským královstvím a Českou republikou a přizpůsobil tomu rozsah poměru péče stěžovatelky a otce nezletilého v neprospěch stěžovatelky, neboť zpřísnil rozhodnutí městského soudu tak, že otci syna svěřil do výlučné péče a stěžovatelce určil poměrně široký styk, který nepochybně obsahově spíše připomíná střídavou, byť nerovnoměrnou střídavou péči. To ji omezuje v možnosti zajistit si zdroj příjmů, ačkoliv má povinnost vyživovat nezletilého. Stěžovatelka má za to, že pro tak zásadní rozhodnutí a omezení jejího rodičovského práva, měl být přednostně zpracován znalecký posudek, kterým by byl zjištěn skutečný zájem dítěte, zjištěna preference dítěte a to, zda by nedošlo k odcizení od rodinného života stěžovatelky a nemělo to na dítě negativní dopad. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán napadený rozsudek. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžova