IV.ÚS 3365/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3365/12 ze dne 18. 12. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti E. Š., zastoupeného Mgr. Karlem Jandou, AK se sídlem Konviktská 297/12, 110 00 Praha 1, proti jinému zásahu Obvodního soudu pro Prahu 6, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Stěžovatel napadl ústavní stížností postup Obvodního soudu pro Prahu 6 s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel konkrétně namítal, že jeho věc, vedená Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 P 18/12, byla nesprávně a protiústavně přidělena senátu 39 P a Nc. Proti tomuto postupu stěžovatel brojil již v tomto řízení, avšak předseda tohoto soudu svým přípisem č. j. 31 Spr 680/2012 jeho námitku odmítl, přičemž konstatoval, že přidělení věci proběhlo v souladu s rozvrhem práce přijatým v souladu s ustanoveními § 41 a § 42 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň předseda soudu konstatoval, že stěžovatel může porušení práva na zákonného soudce namítat v případném odvolání proti konečnému rozhodnutí. Stěžovatel uvedl, že svou ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť námitka porušení práva na zákonného soudce by byla podle jeho názoru v odvolání uplatněna opožděně. II. Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám. III. Po doplnění učiněném k výzvě Ústavního soudu formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh nepřípustný. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimky, které z tohoto pravidla Ústavní soud připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stádia řízení a nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje. V projednávané věci stěžovatel brojí proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 6, jímž mělo dojít k zásahu do práva na zákonného soudce v důsledku postupu podle protiústavního rozvrhu práce. Tuto námitku však stěžovatel může řádně a efektivně uplatnit v případném odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně (jak na to ostatně poukázal i předseda Obvodního soudu pro Prahu 6 v přípisu č. j. 31 Spr 680/2012). Vzhledem k výše uvedenému musil Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 18. prosince 2012 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj