IV.ÚS 3367/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3367/18 ze dne 25. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelky A. Neinver Czech, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, zastoupené Mgr. Milošem Felgrem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, v substituci Mgr. Janem Dobrým, BA, advokátem se sídlem a adresou pro doručování Clifford Chance Prague LLP, organizační složka Jungmannova 24, Praha 1 a stěžovatelky B. KIRO development s. r. o., se sídlem Praha 3 - Vinohrady, Slezská 2310/115, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Nevolou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 č. j. 23 Cdo 4384/2017-620, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017 č. j. 55 Co 431/2016-466 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2016 č. j. 65 C 58/2013-410, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Městského soudu v Praze a 3. Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a za účasti A. Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, B. Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1 a C. České republiky - Ministerstva dopravy, se sídlem nábřeží L. Svobody 1222/12, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Společná ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ve společné ústavní stížnosti ze dne 9. 10. 2018, doplněné podáním ze dne 19. 10. 2018, se obchodní společnost Neinver Czech, s. r. o. a KIRO development s. r. o. (dále jen "žalované" nebo "stěžovatelky") domáhaly, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí, vydaná ve věci zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozhodčím nálezem ze dne 15. ledna 2013 sp. zn. Rsp 1794/12 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "rozhodčí soud") rozhodl o uzavření kupních smluv ve výroku blíže specifikovaných (výrok 1), o nákladech řízení (výrok 2) a o zamítnutí ostatních návrhů (výrok 3). Dne 15. 3. 2016 rozsudkem č. j. 65 C 58/2013-410 Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") k žalobě Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvkové organizace se sídlem v Praze (dále jen "žalobce") rozhodčí nález sp. zn. Rsp 1794/12 ze dne 15. ledna 2013 rozhodčího soudu zrušil (výrok I). Dne ze dne 1. 2. 2017 rozsudkem č. j. 55 Co 431/2016-466 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalovaných rozsudek obvodního soudu ze dne 15. 3. 2016 č. j. 65 C 58/2013-410 potvrdil (výrok I). Dne 19. 6. 2018 usnesením č. j. 23 Cdo 4384/2017-620 Nejvyšší soud dovolání žalovaných odmítl (výrok I). Poté, co rozsudek obvodního soudu o zrušení nálezu nabyl právní moci, žalované podaly k obvodnímu soudu návrh, aby obvodní soud ve smyslu § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pokračoval v jednání ve věci samé zahájené na základě žaloby podané dne 5. září 2012 u rozhodčího soudu (tedy ve věci, ve které se konalo rozhodčí řízení) a tuto věc rozhodl. Podrobnější obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadených, blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout. III. Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě byla ústavní stížností napadena rozhodnutí civilních soudů všech stupňů za situace, kdy řízení ve věci samé pokračuje u obvodního soudu, a tudíž ve věci stěžovatelek nebylo s konečnou platností pravomocně rozhodnuto. Za této procesní situace k nápravě stěžovatelkami tvrzeného zásahu do základních práv a svobod není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatelkám jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelky nadále domnívaly, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2018 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj