IV.ÚS 3367/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3367/20 ze dne 26. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného JUDr. Lenkou Rivolovou, advokátkou, sídlem Na Truhlářce 1455/13, Praha 8 - Libeň, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2020 č. j. 58 Co 223/2020-1619 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. února 2020 č. j. 14 Nc 655/2013-1437, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé K. H. a 2) V. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 3. 9. 2020 č. j. 58 Co 223/2020-1619, a to do rozhodnutí o podané ústavní stížnosti. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 16. 12. 2016 č. j. 14 Nc 655/2013-875 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 24. 3. 2016 č. j. 58 Co 55/2016-950 byla první vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") svěřena do střídavé péče obou rodičů s vymezením intervalů střídání. Tímto rozsudkem bylo rozhodnutí o výživném rodičů vyloučeno k samostatnému projednání. 4. Napadeným rozsudkem obvodního soudu bylo stěžovateli jako otci (dále též "otec") stanoveno výživné na nezletilou počínaje dnem 1. 9. 2013 částkou 2 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 1. 2016 částkou 3 500 Kč měsíčně (výrok I.) a současně bylo rozhodnuto, že toto výživné je splatné vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám druhé vedlejší účastnice jako matky nezletilé (dále jen "matka"), (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném placeném otcem (výrok III.). Matce bylo s účinností od 1. 1. 2016 stanoveno výživné pro nezletilou ve výši 2 500 Kč měsíčně (výrok IV.), které je splatné vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok V.), dále bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném placeném matkou (výrok VI.) a o nákladech řízení (výrok VII.). 5. Proti rozsudku obvodního soudu podala odvolání matka. V záhlaví uvedeným rozsudkem městského soudu byl rozsudek obvodního soudu ve výrocích o vyživovací povinnosti otce (výroky I. až III.) změněn tak, že otec je povinen s účinností od 9. 9. 2013 přispívat na výživu nezletilé částkou 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2016 částkou 3 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném placeném otcem (výrok I.) Výrokem II. byl rozsudek obvodního soudu ve výrocích o vyživovací povinnosti matky (výroky IV. až VI.) změněn tak, že matka je povinna s účinností od 1. 1. 2016 přispívat na výživu nezletilé částkou 1 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2020 částkou 3 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám otce a dále bylo rozhodnuto o dlužném výživném placeném matkou (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně stanovily výši výživného obou rodičů. Rozhodnutí městského soudu není náležitě a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Městský soud se tak dopustil nepřípustné libovůle a zatížil své rozhodnutí vadou, která svojí intenzitou dosahuje porušení práva na soudní ochranu. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že matka se s nezletilou bez jeho souhlasu odstěhovala do 50 km vzdáleného bydliště. V této souvislosti stěžovateli vznikly zvýšené náklady spojené s pořízením nových věcí pro nezletilou, dopravní náklady a došlo k traumatickému zatížení stěžovatele i nezletilé. 8. Stěžovatel namítá, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, jde-li o náklady na jeho dovolené a finanční dary na matčiny dovolené. Soudy dále nevzaly v úvahu potenciální nepeněžité příjmy matky spočívající v možnosti bezplatně užívat byt 3 + 1 v Praze pro své bydlení. Soudy dále nezjišťovaly, proč matka vykonávala pouze nekvalifikovanou práci za minimální mzdu a svá zaměstnání opakovaně měnila, když v řízení nebylo prokázáno, že by výdělkové možnosti matky byly objektivně limitovány jejím zdravotním stavem. Soudy nezkoumaly možnosti matky spojené s jejím uplatněním na pracovním trhu v místě bydliště, s přihlédnutím k její kvalifikaci. Odpovídající příjem přitom matka získala až od října 2019, soudy však nezjišťovaly vynaložení jejího úsilí na pracovní zařazení již od roku 2013. Městský soud u matky na rozdíl od stěžovatele nezjišťoval výši jejích pravidelných plateb, soudy dále nepřihlédly ke skutečnosti, že matka byla ve všech řízeních před soudy, na rozdíl od stěžovatele, zastoupena advokátem. 9. Městský soud nepřihlédl ani k aktuální epidemiologické situaci, nehodnotil pracovní úvazek stěžovatele, jeho charakter a výši jeho platu. Úvaha městského soudu, že jeho schopnosti odpovídají příjmům ve výši 50 000 Kč měsíčně, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Stěžovatel namítá, že mu sice byla poskytnuta možnost navrhnout důkazy, ale obecné soudy se těmito jeho návrhy nezabývaly, tedy opominuly jejich provedení. 10. Městský soud nepřihlédl k rozdílným příjmům stěžovatele, ani k podmínkám, za nichž probíhala jeho péče o nezletilou v jednotlivých obdobích, ani k aktuálním podmínkám daným celosvětovou ekonomickou situací. V důsledku takového postupu městský soud dostatečně nezjistil skutkový stav, neboť měly být zjištěny skutečné příjmy a náklady každého z rodičů spojené s péčí o nezletilou. Soud stanovil stěžovateli výživné od roku 2020 údajně i s přihlédnutím k dopravním nákladům do základní školy v místě bydliště matky, aniž by je vyčíslil, ve více než čtyřnásobné výši než matce. 11. Stěžovatel poukazuje na to, že v řízení bylo prokázáno, že matka před právy nezletilé upřednostnila své vlastní zájmy, když změnila místo svého bydliště i bydliště nezletilé, bez ohledu na své vzdělání vykonávala nekvalifikovanou pracovní činnost za minimální mzdu, způsobila nutnost nákladů vydávaných stěžovatelem na dopravu nezletilé do základní školy v místě jejího bydliště, přičemž se jakkoli odmítala podílet na jejich úhradě. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 14. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 15. V posuzované věci stěžovatel brojí proti rozhodnutím obecných soudů o výživném, které je povinen platit na nezletilou dceru. Ústavní soud zastává obecně rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy, a do rozhodování soudů zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu. 16. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele je jen pokračující polemikou s dostatečně odůvodněnými závěry obou obecných soudů, které již ve věci rozhodovaly, přičemž stěžovatelovy argumenty jsou prakticky totožné s těmi, které stěžovatel uplatnil již v řízení před těmito soudy. Námitky stěžovatele postrádají ústavněprávní rozměr. 17. Z odůvodnění