IV.ÚS 3369/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3369/16 ze dne 17. 1. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele: A. T., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, Praha 5, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2016 a vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16 stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, kterým bylo rozhodnuto o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilou dcerou. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2016 a vedené pod sp. zn. III. ÚS 3451/16 stěžovatel brojil proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, který stěžovateli uložil pokutu 2.000,-Kč za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že krajský soud uložil stěžovateli za opakované porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou pokutu ve výši 5.000,-Kč. Dále stěžovatel dne 21. 10. 2016 doplnil ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. III. ÚS 3451/16 o podání, ve kterém navrhl odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, a usnesení téhož soudu ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333. Tento návrh pak doplnil dalším podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 10. 2016. V řízení o těchto ústavních stížnostech je stěžovatel zastoupen advokátem JUDr. Zdeňkem Koschinem (doloženo plnou mocí ze dne 3. 10. 2016 a ze dne 14. 10. 2016). Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016 bylo rozhodnuto, že ústavní stížnosti dosud vedené pod spisovými značkami IV. ÚS 3369/16 a III. ÚS 3451/16 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16. Pro úplnost je třeba poznamenat, že 18. 10. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání advokáta Mgr. Jana Kutěje, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 1 P 30/2015-219, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2016, č.j. 1 P 30/2015-199, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 4. 2016, č.j. 1 P 30/2015-269, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí. Toto podání nebylo vedeno jako samostatná ústavní stížnost, ale bylo založeno do spisů sp. zn. IV. ÚS 3369/16 a sp. zn. III. ÚS 3451/16, v rámci kterých byly evidovány ústavní stížnosti téhož stěžovatele týkající se totožné věci. V tomto podání bylo avizováno jeho upřesnění ve lhůtě deseti dnů, ke kterému však nedošlo. K podání také nebyla přiložena speciální plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem a advokát speciální plnou moc nedoložil ani po výzvě ze strany Ústavního soudu, na kterou nijak nereagoval, a to přestože byl informován, že pokud tuto speciální plnou moc nedoloží, nebude k jeho podání dále přihlíženo. Z tohoto důvodu se Ústavní soud tímto podáním dále nezabýval a vycházel toliko z ústavních stížností zpracovaných JUDr. Zdeňkem Koschinem, spojených usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016 ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16. II. Podle přesvědčení stěžovatele došlo rozhodnutími obecných soudů k porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 32 odst. 4, v čl. 36 odst. 1, odst. 4 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel zpochybňuje postup obecných soudů, které podle něj posuzovanou problematiku naprosto formalisticky zjednodušily, nepřihlédly k veškerým důležitým aspektům a jednaly v rozporu s právy dítěte. Ve věci se podle jeho mínění mělo projevit také zakořeněné stranění soudů matce, jakož i lokální patriotismus, když stěžovatel je z Prahy, zatímco matka nezletilé je místní. V důsledku rozhodnutí soudů byl styk nezletilé se stěžovatelem nepochopitelně zúžen, což bude mít dle jeho názoru nepochybně neblahý vliv na její psychický stav. Stěžovatel má za to, že soudy věc posoudily právně chybně a k úpravě styku došlo bez odpovídající opory v provedeném dokazování. Pro vyjádření se k odborným otázkám byl soudem ustanoven znalec z oboru dětské psychologie, PhDr. Rostislav Nesnídal, jeho znalecká expertíza však dle vlastních zkušeností stěžovatele nebyla odborně relevantní a stěžovatel tak soudu předložil vyjádření zástupce katedry psychologie Filosofické fakulty University Karlovy v Praze, PhDr. Václava Mertina. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že obecné soudy vycházely z původního posudku, aniž by však jakkoliv reagovaly na informace od odborníka dle stěžovatele nepochybně profesně zkušenějšího, PhDr. Václava Mertina, tedy aniž by dbaly výhrad ke správnosti původního posudku a reflektovaly návrh na zpracování posudku revizního. Ve vztahu k ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu, týkajícím se pokut uložených stěžovateli za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, stěžovatel uvádí, že důvodem, proč soudy akceptovaly návrh na výkon rozhodnutí, bylo konstatování, že nedodržuje dobu, kdy má nezletilou matce vracet. V této souvislosti stěžovatel podotýká, že pokud nezletilou opakovaně vracel později, bylo to z toho důvodu, že v době, kdy k předání mělo dojít, nezletilá spala a následně jí bylo třeba dát najíst. Postup obecných soudů stěžovatel považuje i v tomto ohledu za naprosto formalistický. Soudy si podle něj posuzovanou problematiku zjednodušily a jednaly jen na základě úpravy, kterou si rodiče předtím dohodli, aniž by však řádně dbaly na práva nezletilé. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 21. 10. 2016 pak stěžovatel k ústavní stížnosti připojil také návrh na odložení vykonatelnosti těchto usnesení. III. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je přitom právě záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je oproti tomu založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ustálená rozhodovací praxe je přitom taková, že v rodinněprávních věcech Ústavní soud zasahuje jen výjimečně; je tomu tak zejména proto, že svěření nezletilého dítěte do výchovy jednomu z rodičů či do jejich střídavé výchovy, stanovení výše výživného nebo úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do výchovy nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá výhradně do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je tak především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a zohlednily, jaký výchovný model je pro dítě nejvhodnější a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému nebylo svěřeno do péče. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). IV. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 11. 2014 č.j. 4 Nc 3047/2014-54, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do výchovy matky. Stěžovatel se zavázal přispívat na výživu nezle