IV.ÚS 3370/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3370/10 ze dne 23. 2. 2012 N 38/64 SbNU 447 Prohlídka jiných prostor a pozemků provedená před zahájením trestního stíhání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 23. února 2012 sp. zn. IV. ÚS 3370/10 ve věci ústavní stížnosti 1. TechnoInspect, s. r. o., se sídlem Musílkova 172/58, Praha 5, (dříve SED servis, s. r. o., se sídlem Husova 402, Louny) a 2. LEGIOS, a. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4-Nusle, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Lounech dne 13. 10. 2010 č. j. 0 Nt 1019/2010-9, návrhu na vydání usnesení o naléhavosti věci a návrhu na vydání předběžného opatření. Výrok I. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaný Okresním soudem v Lounech dne 13. 10. 2010 č. j. 0 Nt 1019/2010-9 se ruší. II. Policii České republiky se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatelek podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Policii České republiky se přikazuje obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zabavené při prohlídce jiných prostor provedené dne 13. 10. 2010, specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, sepsaném dne 13. 10. 2010 Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expoziturou Ústí nad Labem, ČTS: OKFK-257/TČ-2009-049026. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 29. 11. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a zakázal policejnímu orgánu pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv, resp. obnovil stav před porušením. 2. Stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedly, že dne 13. 10. 2010 vydal Okresní soud v Lounech (dále též jen "okresní soud") příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků č. j. 0 Nt 1019/2010-9, a to konkrétně sklepních prostor bytového domu na adrese Doudlebská 1334/2, Praha 4-Nusle. Tyto prostory užívá na základě nájemní smlouvy stěžovatelka č. 1, přičemž v nich byly umístěny rovněž movité věci náležející stěžovatelce č. 2. Samotná prohlídka byla provedena Policií České republiky, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expoziturou Ústí nad Labem, dne 13. 10. 2010 a došlo při ní k odnětí movitých věcí uvedených v protokolu o provedení domovní prohlídky ČTS: OKFK-257/TČ-2009-049026. Odňaté věci náležely stěžovatelce č. 2, nicméně v době odnětí se nacházely v oprávněné držbě stěžovatelky č. 1, obě stěžovatelky proto mají zájem na jejich navrácení. 3. Stěžovatelky namítaly, že ačkoliv k nařízení a provedení prohlídky došlo ve fázi před zahájením trestního stíhání, nebyl napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků odůvodněn jako úkon neodkladný či neopakovatelný ve smyslu § 160 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelky v této souvislosti odkázaly na judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou např. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005 (N 196/39 SbNU 91), sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263) a sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297), dle níž takový nedostatek odůvodnění konstituuje porušení ústavně zaručených práv osob, které byly příkazem dotčeny. Kromě toho stěžovatelky poukázaly na skutečnost, že napadený příkaz neuváděl žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, jež je vyšetřována policejním orgánem, nespecifikoval, k jakému období se má tato trestná činnost vztahovat, a ani nezmiňoval, proč jsou pro její vyšetření důležité účetní doklady obchodních společností v něm uvedených a proč tyto nebylo možno zajistit jinak než právě prostřednictvím prohlídky jiných prostor. Dle názoru stěžovatelek byl protiústavní rovněž postup policejního orgánu při provádění prohlídky, neboť nebyl proveden předchozí výslech podle § 84 trestního řádu a policejní orgán neučinil výzvu k vydání věci ve smyslu § 78 trestního řádu. Stěžovatelky měly za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena jejich ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), proto navrhly, aby Ústavní soud rozhodl jak je uvedeno výše a aby předmětnou věc projednal přednostně jako naléhavou a aby vydal předběžné opatření, kterým by Policii České republiky zakázal pokračovat v zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelek spočívajícím v zadržování věcí odňatých stěžovatelkám při prohlídce provedené na základě napadeného příkazu. II. 4. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis okresního soudu sp. zn. 0 Nt 1019/2010. 5. Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, ve svém vyjádření zdůraznila, že prohlídka byla provedena na základě povolení vydaného v souladu s ustanoveními trestního řádu. Dále policejní orgán poukázal na fakt, že jeho podnět státnímu zástupci i samotný návrh státního zástupce na vydání příkazu k provedení prohlídky byly řádně odůvodněny, včetně poukázání na nezbytnost provést prohlídku jako úkon neodkladný a neopakovatelný ve smyslu § 160 odst. 4 trestního řádu; skutečnost, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon byla uvedena rovněž v protokolu o provedení prohlídky. Následně policejní orgán obsáhle rekapituloval předmětnou trestní věc, která počala vytýkacím řízením správce daně vůči stěžovatelce č. 2 (tehdy pod obchodní firmou LOSTR, a. s.), a to kvůli nadměrně vysokému odpočtu daně z přidané hodnoty v roce 2009 v řádu desítek miliónů korun. Dne 20. 11. 2009 byly zahájeny úkony trestního řízení k objasnění podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně. Zástupci stěžovatelek (i dalších obchodních společností) komunikovali v dané věci s územním finančním orgánem v minimální míře, resp. se zpožděním a písemnosti předkládali neúplné a chronologicky neuspořádané. Podle policejního orgánu tím záměrně protahují řízení (před územním finančním orgánem), což zřejmě budou dělat i nadále až do doby uplynutí zákonem stanovené lhůty pro řízení. Policejní orgán měl tedy obavu ze zmaření, zničení nebo ztráty důkazního materiálu, což byl i hlavní důvod neodkladnosti zmíněné prohlídky. Z téhož důvodu také nebyla činěna výzva k vydání věci dle § 78 trestního řádu. Předchozí výslech nemohl být proveden, neboť na místě nebyl přítomen nikdo ze statutárních orgánů či zaměstnanců stěžovatelek. K odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků se policejnímu orgánu nepřísluší vyjadřovat, nicméně výslovné neuvedení úkonu jakožto neodkladného nic nemění na tom, že policejní orgán postupoval v souladu se zákonem. 6. Okresní soud v Lounech toliko stručně odkázal na odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. 7. Stěžovatelky reagovaly na výše uvedená vyjádření replikou, v níž setrvaly na námitkách uvedených v ústavní stížnosti. Argumenty Policie České republiky odmítly stěžovatelky jako spekulativní a nerelevantní, a to včetně závěru, že jimi podaná ústavní stížnost má být prostředkem k bránění ve vyšetřování. Následně stěžovatelky zaslaly Ústavnímu soudu další přípis, v němž upozornily, že Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 3073/10 ze dne 10. 3. 2011 (N 41/60 SbNU 483) vyhověl ústavní stížnosti ve skutkově obdobném případu, který se týkal příkazu k domovní prohlídce a k prohlídce jiných prostor vydaných v tentýž den a v téže věci jako příkaz napadený touto ústavní stížností. 8. Jelikož Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, dotázal se stěžovatelek a účastníků řízení, zda souhlasí s tím, aby od něj bylo upuštěno. Všichni účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, Ústavní soud proto rozhodl bez nařízení ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. III. 9. Ústavní soud následně napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Ze spisu okresního soudu sp. zn. 0 Nt 1019/2010 Ústavní soud zjistil, že dne 13. 10. 2010 podala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a odst. 1 trestního řádu. Tento návrh velmi podrobně popisuje vyšetřovanou trestn