IV.ÚS 3375/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3375/17 ze dne 19. 6. 2018 N 115/89 SbNU 749 Formalistické posouzení práva na náhradu nákladů řízení při částečném zpětvzetí žaloby před zaplacením soudního poplatku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 19. června 2018 sp. zn. IV. ÚS 3375/17 ve věci ústavní stížnosti společnosti DARE - EUROOKNA, s. r. o., se sídlem Sochorova 3032/2, Brno, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem, se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 23 Cdo 2988/2017-536 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2017 č. j. 8 Cmo 272/2014-512 o náhradě nákladů řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 23 Cdo 2988/2017-536 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2017 č. j. 8 Cmo 272/2014-512 bylo porušeno právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 č. j. 23 Cdo 2988/2017-536 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 1. 2017 č. j. 8 Cmo 272/2014-512 se ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. II. 2. Z obsahu napadených usnesení a ústavní stížnosti se podává, že stěžovatelka se žalobou ze dne 10. 12. 2004 domáhala po žalované společnosti Kaláb-stavení firma, spol. s r.o., (dále jen "vedlejší účastník") zaplacení jistiny a smluvní pokuty. Dne 21. 3. 2005 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 76 708 Kč, který však neuhradila. Podáním ze dne 14. 10. 2005 vzala žalobu částečně zpět, a to v částce smluvní pokuty ve výši 1 363 091 Kč. Soud prvního stupně vydal dne 31. 10. 2005 usnesení, kterým řízení o smluvní pokutě zastavil. Po zaplacení soudního poplatku ve výši 7 580 Kč byl vydán platební rozkaz pro zaplacení částky 189 318,20 Kč s příslušenstvím, který byl na základě odporu vedlejšího účastníka zrušen, a ve věci bylo následně několikrát rozhodováno. 3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 6. 2014 č. j. 16 Cm 163/2004-400 (v pořadí třetím) uložil vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovatelce částku 166 789,35 Kč a ve výroku III s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záleželo na znaleckém posudku, uložil vedlejšímu účastníku, aby stěžovatelce zaplatil náklady řízení ve výši 541 460,36 Kč, dále rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit státu na nákladech řízení částku 26 680,95 Kč. 4. Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 29. 10. 2014 č. j. 8 Cmo 272/2014-424 potvrdil výrok ve věci samé a výrok rozsudku prvního stupně o náhradě nákladů řízení změnil tak, že se vedlejšímu účastníkovi nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení, a změnil výrok o náhradě nákladů řízení České republiky. Pokud jde o náklady řízení, uvedl, že mělo být rozhodováno podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a při posuzování poměru procesního úspěchu měla být zohledněna i částka smluvní pokuty, ohledně níž byla žaloba vzata zpět. Odvolací soud nicméně právo na náhradu nákladů vedlejšímu účastníkovi nepřiznal, což odůvodnil odkazem na § 150 o. s. ř. 5. Následně Nejvyšší soud na základě dovolání vedlejšího účastníka rozhodnutím ze dne 28. 8. 2015 č. j. 23 Cdo 591/2015-453 zrušil nákladové výroky a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, když zjistil, že odvolací soud nesprávně aplikoval § 150 o. s. ř. 6. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. 2. 2016 č. j. 8 Cmo 272/2014-482 rozhodl opět tak, že vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů nepřiznal (a rozhodl o povinnosti stěžovatelky i vedlejšího účastníka zaplatit náklady řízení České republiky a o nákladech odvolacího a dovolacího řízení), když v souladu s právním názorem dovolacího soudu posoudil majetkové poměry účastníků a okolnosti věci a dospěl znovu k závěru, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, které brání přiznání náhrady nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi. 7. Vedlejší účastník znovu podal dovolání, na jehož základě dovolací soud usnesením ze dne 16. 11. 2016 č. j. 2 Cdo 1533/2016-493 opět zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolací soud při aplikaci § 150 o. s. ř. dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Podle dovolacího soudu odvolací soud vzal do úvahy pouze jednu z okolností, které je třeba zkoumat, a to majetkové poměry účastníků, a při jejich posuzování vycházel pouze z výkazu zisku a ztráty, čímž dospěl k nesprávnému závěru ohledně toho, zda lze po stěžovatelce spravedlivě požadovat, aby nahradila náklady řízení vedlejšího účastníka. Dále uvedl, že skutečnost, že žaloba byla vzata zpět před prvním jednáním ve věci, nemůže být důvodem zvláštního zřetele hodným pro aplikaci § 150 o. s. ř. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalovaná činila procesní úkony až po zpětvzetí předmětné části žaloby. 8. Vrchní soud v Olomouci poté usnesením ze dne 10. 1. 2017 č. j. 8 Cmo 272/2014-512 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 196 112 Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu vyšel z toho, že ohledně smluvní pokuty bylo řízení zastaveno na základě zpětvzetí žaloby stěžovatelky z jiných důvodů než pro chování vedlejšího účastníka. S ohledem na to, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, odvolací soud vyšel při určení výše nákladů řízení z poměru procesního úspěchu a neúspěchu účastníků a tento poměr vypočetl 12,2 % ku 87,8 % ve prospěch vedlejšího účastníka a dovodil, že vedlejší účastník má právo na náhradu 75,6 % účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Dovolací soud dovolání stěžovatelky ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 20. 9. 2017 odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolatelkou předestřená otázka, zda zpětvzetí části žaloby před zaplacením soudního poplatku a následné zastavení soudního řízení v této části má dopad na posouzení poměrného úspěchu stran ve věci při posuzování výše náhrady nákladů řízení, není právní otázkou, která by v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena. V tomto směru odkázal na svou judikaturu sp. zn. 33 Cdo 2890/2017a 6 Cz 74/67. 10. V odůvodnění zdůraznil, že úprava rozhodování soudu o náhradě nákladů v případě zastavení řízení neumožňuje soudu rozhodnout bez dalšího (automaticky) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. c) s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. se uplatní při rozhodování o náhradě nákladů řízení i tehdy, pokud dojde k zastavení řízení ohledně i jenom části uplatněného nároku, aplikace tohoto zákonného ustanovení není podmíněna zastavením celého řízení. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. V projednávané věci je přitom nepochybné, že zastavení řízení o smluvní pokutě zavinila stěžovatelka zpětvzetím žaloby před prvním jednáním ve věci, přičemž důvod tohoto zpětvzetí neuvedla. III. 11. Stěžovatelka s právními závěry soudů ohledně své povinnosti hradit náklady řízení žalované nesouhlasí. Je přesvědčena, že soudy chybně posoudily úspěch a neúspěch stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Zdůrazňuje, že za část žaloby obsahující požadavek na úhradu smluvní pokuty nebyl uhrazen soudní poplatek a toto řízení bylo zastaveno ještě dříve, než byly zahájeny jakékoliv úkony související s daným řízením. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení tak nemůže být brána v potaz i původně požadovaná částka smluvní pokuty, když ohledně této částky nebyly splněny podmínky řízení a dané řízení by i bez zpětvzetí žaloby bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Úspěšnost ve věci by měla být posuzována k požadované částce jistiny s příslušenstvím, za kterou byl uhrazen soudní poplatek a o níž se vedlo celé řízení. Nejvyššímu soudu vytýká, že se v plném rozsahu nevypořádal s nastolenou otázkou týkající se práva na náhradu nákladů při částečném zpětvzetí žaloby ještě před zaplacením soudního poplatku. Poukazuje na to, že rozhodnutí, na která odkazuje Nejvyšší soud, na věc plně nedopadají. Napadená rozhodnutí považuje za extrémně nespravedlivá. IV. 12. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti uv