IV.ÚS 3377/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3377/12 ze dne 16. 5. 2013 N 86/69 SbNU 373 Porušení čl. 11 odst. 1 Listiny přehnaně formalistickým posouzením podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 16. května 2013 sp. zn. IV. ÚS 3377/12 ve věci ústavní stížnosti Bohumila Šibravy, zastoupeného JUDr. Janou Palečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Vltavská 15, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2012 č. j. 51 Co 43/2012-94, kterým byla v odvolacím řízení zamítnuta stěžovatelova žaloba o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2012 č. j. 51 Co 43/2012-94 se ruší, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnické zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Odůvodnění I. Část rekapitulační 1. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 30. 8. 2012 se Bohumil Šibrava (dále též jen "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o zaplacení částky 44 392,76 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu"), sestávající z částky uhrazené soudnímu exekutorovi v celkové výši 22 264,76 Kč, nákladů na poradenství, zajištění dokumentace a ověřování ve výši 16 560 Kč a nákladů na právní pomoc advokáta ve výši 5 568 Kč. I.A Zjištěné skutečnosti 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 14 C 86/2010 vyplývají následující skutečnosti. Exekuční řízení 3. Dne 12. 9. 2006 Obvodní soud pro Prahu 9 (dále též jen "exekuční soud") vydal platební rozkaz (exekuční titul), kterým bylo žalovanému Bohumilu Šibravovi, IČ XXX, uloženo uhradit oprávněné AB-Credit, a. s., se sídlem v Praze, částku 3 636,26 Kč s příslušenstvím a na nákladech předchozího řízení 6 133,50 Kč. V rozhodnutí označený žalovaný se jménem a příjmením shodoval se stěžovatelem, který však bydlel na jiné adrese, jako osoba nikoliv samostatně výdělečně činná nepodnikal, a tudíž mu nebylo přiděleno žádné IČ. 4. Dne 23. 3. 2009 exekuční soud usnesením nařídil exekuci [postupem podle § 44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, (dále jen "exekuční řád")] výše uvedeného pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu, přičemž v usnesení osobu povinného identifikoval správně jako Bohumila Šibravu, IČ XXX, nesprávně však připojil datum narození, které bylo datem narození stěžovatele; provedením exekuce pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu pro Prahu 5 JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., (dále též jen "soudní exekutor"). 5. Dne 19. 11. 2009 soudní exekutor vydal exekuční příkazy na exekuci přikázáním pohledávek z účtů stěžovatele u peněžního ústavu ČSOB, a. s., a u peněžního ústavu GE Money Bank, a. s., přičemž osobu povinnou identifikoval správně jako Bohumila Šibravu, IČ XXX, nesprávně však uvedl bydliště a rodné číslo (což byly identifikační údaje stěžovatele). 6. V průběhu exekučního řízení tak orgány veřejné moci nepozorností, nedostatkem pečlivosti či zanedbáním zaměnily osobu povinného za osobu stěžovatele. Soudní exekutor při identifikaci povinného patrně vycházel pouze z nesprávného data narození uvedeného exekučním soudem v usnesení o nařízení exekuce (aniž by přihlédl k ostatním zcela správným údajům o bydlišti) a podle tohoto data narození vyhledal adresu z evidence obyvatel. 7. Dne 21. 11. 2009 stěžovatel obdržel od svého peněžního ústavu GE Money Bank, a. s., zprávu SMS o zablokování debetní karty; k dotazu mu bylo sděleno, že se tak stalo na základě příkazu soudního exekutora. 8. Stěžovatel uvedl, že soudního exekutora bezodkladně kontaktoval, a namítal, že v jeho případě došlo k omylu a že není tou správnou osobou povinného; přesto mu bylo soudním exekutorem předloženo vyúčtování všech nákladů s tím, že pokud chce neprodleně odblokovat účty, musí vše hned zaplatit. Dne 23. 11. 2009 stěžovatel u soudního exekutora uhradil v hotovosti celou požadovanou částku, převzal usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkazy, které téhož dne soudní exekutor zrušil. Řízení o náhradu škody 9. Následně se stěžovatel jako žalobce domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") přiznání náhrady škody ve shora uvedené výši, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 646/2009 a v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 5 pod sp. zn. 06/EX 1926/09. 10. Dne 1. 9. 2011 nalézací soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě žalovanou částku (výrok I) a povinnost zaplatit ve stanovené lhůtě k rukám právní zástupkyně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 18 751 Kč (výrok II). V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 5 a 13 zákona o odpovědnosti za škodu, přičemž v důsledku tohoto postupu a v příčinné souvislosti s ním vznikla žalobci škoda; žalobce neměl možnost navrhnout zastavení exekuce ani podat odvolání proti jejímu nařízení, neboť příslušná rozhodnutí mu před blokací účtů nebyla doručena a o nařízení exekuce se dozvěděl až poté, co mu byl účet u peněžního ústavu zablokován. K nesprávnému úřednímu postupu došlo nejprve chybou soudu, který přiřadil datum narození stěžovatele k identifikačnímu číslu žalovaného; poté si exekutor nevšiml, že stěžovatel osobou samostatně výdělečně činnou nikdy nebyl. 11. Dne 1. 6. 2012 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalované a soudního exekutora (jako vedlejšího účastníka) rozsudek nalézacího soud změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 12. Podle odvolacího soudu se v daném případě nemohlo jednat o odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, tj. porušení pro státní orgán závazných procesních pravidel, jež se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Soudem zjištěné datum narození se stalo obsahem rozhodnutí soudu o nařízení exekuce a za těchto okolností může přicházet v úvahu toliko odpovědnost za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu; nesprávný úřední postup nelze shledat ani na straně exekutora, který nepochybil při vydání exekučních příkazů a doručování povinnému. "Bylo poté jen a jen na žalobci, jaký procesní postup zvolí, a měl-li za to, že je proti němu vedena exekuce neoprávněně, mohl využít svého základního procesního práva a podat odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Žalobce však žádnou procesní obranu nepoužil, byť procesní předpisy umožňují právě tímto způsobem dosáhnout nápravy případných vad rozhodnutí soudu I. stupně." Odvolací soud uzavřel, že v projednávaném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu a nebyly splněny ani podmínky odpovědnosti ve smyslu § 8 tohoto zákona. I.B Průběh řízení před Ústavním soudem 1. Argumentace stěžovatele 13. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh řízení před obecnými soudy a tvrdil, že rozsudkem odvolacího soudu bylo porušeno základní právo "na ochranu dobrého jména, tedy i ochranu vlastní identity, na ochranu vlastního majetku a na soudní ochranu" dle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 14. Stěžovatel uvedl, že odvolací soud naprosto pominul skutečnost, že při výkonu exekuce byl místo majetku povinného postižen jeho majetek, neboť v usnesení o nařízení exekuce byla uvedena správná adresa povinného, na níž stěžovatel nikdy nebydlel. Měl za to, že nebyl účastníkem exekučního řízení dle § 36 exekučního řádu, a tudíž mu nepříslušelo činit v tomto řízení jakékoliv procesní úkony; v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. I. ÚS 2320/11 (dostupné na http://nalus.usoud.