IV.ÚS 3377/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3377/23 ze dne 28. 5. 2024 Kritéria odškodnění v případě nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Berky, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3115/2023-245 ze dne 30. listopadu 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 362/2022-150 ze dne 11. ledna 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 14 C 356/2021-68 ze dne 8. června 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 362/2022-150 ze dne 11. ledna 2023 v části výroku I, kterou byl změněn výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 14 C 356/2021-68 ze dne 8. června 2022, bylo tím, že Městský soud v Praze ani nekonstatoval porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí a konstatování, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv. Konkrétně tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Doplněním ústavní stížnosti ze dne 13. března 2024 a 18. března 2024 se stěžovatel vyjádřil také k závěrům nálezu sp. zn. IV. ÚS 2699/23 ze dne 28. února 2024 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a obsahu vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 14 C 356/2021 se podává, že se stěžovatel v (odškodňovacím) řízení vedeném obvodním soudem domáhal po vedlejší účastnici peněžitého zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem správních orgánů spočívajícím v nepřiměřené délce přestupkového řízení. To vedl Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "Magistrát") pod sp. zn. S-MHMP 29261/2018 ODA-TAX a následně jako odvolací orgán Ministerstvo dopravy, Odbor veřejné dopravy pod sp. zn. 218/2020-190-TAXI. 3. Celková délka přestupkového řízení činila tři roky a jeden měsíc (od 8. ledna 2018 do 9. února 2021). Řízení bylo proti stěžovateli, který provozoval taxislužbu zprostředkovaně přes platformu Uber, vedeno pro podezření ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Přestupku se měl stěžovatel dopustit dne 23. února 2017 tím, že provozoval taxislužbu vozidlem, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Magistrát stěžovatele uznal rozhodnutím ze dne 26. února 2018 vinným ze spáchání přestupku a uložil mu pokutu ve výši 150 000 Kč. Ministerstvo dopravy k odvolání stěžovatele rozhodnutím ze dne 9. února 2021 snížilo pokutu na částku 75 000 Kč. 4. Obvodní soud napadeným rozsudkem uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 22 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu o uložení povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli částku 127 500 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Obvodní soud měl délku přestupkového řízení shodně se stěžovatelem za nepřiměřenou. Vzhledem k tomu, že při takovém nesprávném úředním postupu se vznik nemajetkové újmy presumuje, dovodil, že stěžovateli vlivem nepřiměřené délky řízení vznikla nemajetková újma. 5. Konstatoval, že stěžovateli hrozila vysoká pokuta, že přestupkové řízení je řízením "kvazitrestním", a tak stěžovateli hrozily i další následky, které mohly ovlivnit jeho další podnikání. Dospěl tak k závěru, že je namístě stěžovateli poskytnout zadostiučinění v penězích. Vyšel z dolní hranice základního rozmezí ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. dubna 2011, a v souladu s ním pro první dva roky odškodňovaného řízení vyšel z částky poloviční. S ohledem na okolnosti případu, kdy za zásadní faktor považoval snížený význam řízení konkrétně pro stěžovatele (s ohledem na předvídatelnost výsledku přestupkového řízení, které bylo logickým důsledkem jednání stěžovatele, a s ohledem na osobní nezájem stěžovatele o řízení) snížil výchozí částku 30 000 Kč o 25 % na 22 500 Kč. K okolnosti, že uložená pokuta byla hrazena z účtu právního zástupce stěžovatele, při stanovení výše nepřihlédl, neboť podle něj šlo pouze o způsob úhrady. 6. Rozsudek obvodního soudu napadli odvoláními stěžovatel (zamítavý výrok II a výrok III o náhradě nákladů řízení) i vedlejší účastnice (vyhovující výrok I a výrok III o náhradě nákladů řízení). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku I změnil tak, že se žaloba o 22 500 Kč zamítá, v zamítavém výroku II rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I) a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 7. Odvolání stěžovatele městský soud hodnotil tak, že stěžovatel v něm ani netvrdí žádné podstatné důvody pro vyšší zadostiučinění, pouze nemístně připodobňuje správní řízení k trestnímu, a současně se ztotožnil s obranou vedlejší účastnice, že stěžovateli vzhledem ke konkrétním okolnostem žádná újma nevznikla a tím ani nárok na odškodnění. Jejímu odvolání plně vyhověl. Pro odvolací soud bylo stěžejní zjištění, že pokuta nebyla hrazena z prostředků stěžovatele, nýbrž z účtu právního zástupce stěžovatele s využitím finančních prostředků obchodní korporace Uber B. V., což stěžovatel ani nepopíral. Stěžovatel tak nebyl vlivem přestupkového řízení ohledně svých majetkových poměrů v nejistotě a výsledek přestupkového řízení se také nijak nepromítl do případného omezení jeho dalšího podnikání. Současně odvolací soud hodnotil požadavek stěžovatele na zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za rozporný s vnímáním obecné spravedlnosti a jako ústavně nekonformní, neboť vzhledem k výši uložené pokuty včetně nákladů správního řízení ve výši 76 000 Kč by přiznání požadované částky znamenalo, že by stěžovatel byl za své protiprávní jednání ještě odměněn částkou minimálně 74 000 Kč. 8. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, neboť městským soudem přijatý závěr o absenci vzniku újmy stěžovatele není nepřiměřený zjištěným okolnostem případu a je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu v obdobné skutkové situaci, podle níž obstojí závěr odvolacího soudu o absenci vzniku nemajetkové újmy stěžovatele v důsledku délky správního řízení, k čemuž odkázal na usnesení sp. zn. 28 Cdo 1041/2023 ze dne 5. září 2023. Rovněž zmínil skutkově obdobné věci, avšak za situace nevyvrácení presumpce vzniku nemajetkové újmy, kdy Nejvyšší soud aproboval závěry odvolacího soudu nepřiznávající jinému účastníku nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích za průtažné řízení trvající 5 let, k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 602/2023 ze dne 5. dubna 2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1636/2023 ze dne 8. srpna 2023 jako zjevně neopodstatněná. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti a jejím doplnění nesouhlasí s postupem obecných soudů, v jehož důsledku neobdržel žádnou kompenzaci i přes skutečnost, že jeho věc je zjevně zatížená nepřiměřenou délkou řízení, jejíž příčinnou je extrémní průtah. Stěžovatel poukazuje na řadu jím vedených soudních řízení, ve kterých mu bylo přiznáno za obdobných skutkových okolností buď finanční odškodnění, nebo alespoň bylo konstatováno porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel uvádí, že mu výsledek správního řízení nemohl být předem znám (v této souvislosti uvádí, že rozhodnutím Ministerstva dopravy byla výše pokuty uložené mu Magistrátem snížena z částky 150 000 Kč na částku 75 000 Kč). Skute