IV.ÚS 3380/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3380/20 ze dne 9. 2. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. G., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem, sídlem Revoluční 551/6, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2020 č. j. 3 Tdo 751/2020-459, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2020 č. j. 6 To 599/2019-424 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 21. října 2019 č. j. 7 T 84/2019-379, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Mostě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě (dále jen "okresní soud") uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), kterého se dopustil stručně uvedeno tím, že dne 30. 10. 2015 v Mostě v e-mailové komunikaci s obchodní společností ČSOB Pojišťovna, a. s., při vyřizování pojistné události ze dne 7. 9. 2015 na její dotaz nepravdivě odpověděl "...vozidlo před nehodou nebylo poškozeno...", ačkoliv ve skutečnosti toto vozidlo před touto pojistnou událostí bylo předmětem pojistné události ze dne 17. 6. 2013, přičemž část nově uplatňovaných pojištěných škod v rozsahu 145 191 Kč, a to poškození výztuhy předního nárazníku, horního krytu motoru, snímače radaru mrtvého úhlu, řídící jednotky Distronic a kompresoru pérování, nemohla být způsobena při nyní uplatňované pojistné události, avšak částečně odpovídá poškození vozidla způsobeného při předchozí pojistné události ze dne 17. 6. 2013, kdy k vyplacení pojistného plnění nedošlo. Za to byl stěžovatel podle § 210 odst. 1 trestního zákoníku a § 67 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k peněžitému trestu v počtu dvě stě denních sazeb v částce čtyři sta korun českých, tedy celkem osmdesát tisíc korun českých. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), byla poškozená ČSOB Pojišťovna, a. s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Okresní soud na základě výsledků provedeného dokazování uzavřel, že stěžovatel je ze spáchání posuzované trestné činnosti usvědčován listinnými důkazy, znaleckým posudkem a nahrávkami hovorů s poškozenou pojišťovnou, které jsou založeny ve spise. K námitce stěžovatele, že nebyla zachována totožnost skutku, okresní soud uvedl, že obžaloba i usnesení podle § 160 trestního řádu se zabývají dopravní nehodou vozidla Mercedes Benz ze dne 7. 9. 2015 a uplatněné škody z této nehody u poškozené ČSOB Pojišťovny, a. s. Již v původní skutkové větě výroku uvedeného usnesení je uvedeno, že při dané dopravní nehodě nemohlo dojít k poškození části vozidla a nemohly být poškozeny součástky v hodnotě 145 191 Kč. Tato tvrzení obsahuje i skutková věta obžaloby. Okresní soud proto shledal, že totožnost skutku byla zachována. Jako účelové a nepravdivé posoudil tvrzení stěžovatele, že vozidlo bylo po dopravní nehodě z roku 2013 opraveno. Stěžovatel podle okresního soudu na základě učiněných skutkových zjištění uvedl nepravdivé informace při jednání s pojišťovnou při řešení pojistné události. Jeho cílem bylo získat další pojistné plnění za poškození, které mu bylo odškodněno již v roce 2013. Jednal tak v úmyslu minimálně nepřímém a svým jednáním naplnil zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. 4. Odvolání stěžovatele proti rozsudku okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné, přičemž se plně ztotožnil s argumentací okresního soudu a náležitě se vypořádal i s námitkou týkající se totožnosti skutku. 5. Dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. V odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že stěžovatel v dovolání pouze opakoval výhrady uplatněné již v řízení před okresním a krajským soudem, se kterými se oba soudy řádně vypořádaly. K námitce porušení totožnosti skutku Nejvyšší soud uvedl, že jde o námitku procesního charakteru, která uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu (ani žádný jiný ze zákonného katalogu dovolacích důvodů) nenaplňuje. Poukázal na to, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy "skutek" a "popis skutku". Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede o skutku a nikoli o popisu skutku. Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Totožnost skutku současně neznamená, že mezi skutkem uvedeným ve sdělení obvinění a skutkem popsaným v žalobním návrhu obžaloby a skutkem uvedeným v rozsudku musí být plná shoda. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i jak již bylo naznačeno, v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku nebo při částečném zachování totožnosti jednání a následku. Totožnost skutku je také zachována v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2002 sp. zn. II. ÚS 143/02 (U 21/27 SbNU 261), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 6. Nejvyšší soud shledal, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 13. 12. 2017, podané obžalobě a odsuzujícím rozsudku okresního soudu jsou obsaženy identické údaje týkající se jednání stěžovatele, podle kterých při dopravní nehodě ze dne 7. 9. 2015 nemohlo dojít k poškození části vozidla zn. Mercedes Benz v takovém rozsahu, jak jím bylo deklarováno, proto nemohly být poškozeny součástky na tomto vozidle v hodnotě 145 191 Kč. Dodal, že skutečnost, že v popisu skutku v obžalobě na rozdíl od popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání je navíc uvedeno, že "... vozidlo před nehodou nebylo poškozeno ...", nemůže ve své podstatě totožnost skutku změnit. Rozhodující je, že popis skutku musí obsahovat slovní vyjádření těch skutkových okolností, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Ze spisového materiálu je zřejmé, že v přípravném řízení státní zástupce podle § 174 odst. 2 písm. d) trestního řádu věc vrátil k doplnění vyšetřování a na základě tohoto pokynu pak byl vyžádán další důkaz v podobě emailové komunikace mezi obviněným a poškozenou ČSOB Pojišťovnou, a. s., a na takto nově opatřený důkaz pak bylo reagováno upřesněním skutku v podané obžalobě na rozdíl od popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud uzavřel, že stěžovateli nelze přisvědčit, že by ve věci nebyla zachována totožnost skutku. 7. K námitce stěžovatele, že jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky trestného činu pojistného podvodu, která vyžaduje úmyslné zavinění, Nejvyšší soud uvedl, že jde sice z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu o námitku právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou, neboť stěžovatel ji opřel výhradně o argumentaci založenou na vlastní verzi skutkového děje. Ve skutečnosti tak nebrojil proti právnímu posouzení skutku, nýbrž pouze nesouhlasil se skutkovými závěry soudů a snažil se prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů. Přitom Nejvyšší soud