IV.ÚS 3383/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3383/13 ze dne 12. 5. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti společnosti PROCUSYS a. s., se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 - Smíchov, IČ: 24774065, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 666/2013 ze dne 12. 9. 2013 a proti postupu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, výnosů a praní peněz, I. oddělení, při prohlídce jiných prostor na jeho základě realizované a zajištění věci při této prohlídce, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 666/2013 ze dne 12. 9. 2013 a uložení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky a obnovit stav před porušením tím, že vydá movitou věc (stolní počítač) zabavenou při prohlídce jiných prostor, specifikovanou v protokolu o provedení této prohlídky č. j. OKFK-2392/TČ-2012-251202 ze dne 13. 9. 2013. S ústavní stížností spojila stěžovatelka návrh na projednání věci jako naléhavé dle § 39 zákona o Ústavním soudu. Výše označeným příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to areálu administrativních budov nacházejících se na adrese Praha 5 - Košíře, Pod Kotlářkou 151/3, včetně pozemků a staveb v příkazu blíže vymezených, jež jsou ve vlastnictví společnosti CI Property, a. s., IČ: 28159012. Na základě tohoto příkazu provedla Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odbor daní, výnosů a praní peněz, I. oddělení, ve dne 13. 9. 2013 prohlídku uvedených prostor. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že příkaz k domovní prohlídce zcela nedostatečně, ve smyslu závěrů nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 536/06, sp. zn. IV. ÚS 1780/07, sp. zn. II. ÚS 298/05, sp. zn. I. ÚS 3369/10, sp. zn. I. ÚS 515/12 a dalších, vysvětluje, proč má být prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena ve stadiu před zahájením trestního stíhání, tj. provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Odůvodnění neopakovatelnosti prohlídky chybí zcela, pročež ve zbytku je obecné, kusé a nepřesvědčivé, resp. neodkladnost nařízené prohlídky je odůvodněna jen tautologicky; neobsahuje žádný konkrétní argument či důkaz, podle kterého by bylo možné usuzovat na důvodnost obavy ze "zmaření, zničení nebo ztráty důkazních prostředků". Soudem použitá argumentace v podstatě jen parafrázuje zákonnou definici neodkladného úkonu, což je z hlediska judikatury Ústavního soudu nepřípustné. Uvedenou vadu podle stěžovatelky nelze napravit interpretací odůvodnění příkazu, či nahradit interpretací podnětu policejního orgánu a státního zástupce, neboť nejsou nezávislým soudním orgánem, který jako jediný má právo vydat příkaz k provedení prohlídky. Stěžovatelka zpochybnila rovněž existenci věcných důvodů pro provedení prohlídky v režimu neodkladného úkonu, dovolávajíc se judikatury Ústavního soudu, která stanoví, že v situaci, kdy orgány činné v trestním řízení jsou na základě dosavadních poznatků schopny stíhání zahájit, je na místě, ledaže by již i takové zdržení mohlo vést ke zmaření důkazu, aby toto zahájení nejprve provedly, a teprve následně, třebas i okamžitě poté, přistoupily k danému úkonu. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4183/12 platí, že "neodkladnost úkonu nemůže být založena tím, že trestní stíhání dosud nebylo zahájeno, nýbrž musí se jednat o situaci, kdy ani zahájeno být nemohlo." Tato podmínka podle stěžovatelky naplněna nebyla. Dále stěžovatelka poukázala na to, že příkaz neobsahuje podrobnější informace o okruhu podezřelých osob, přestože zásah do práv k bytu či jinému prostoru je v režimu neodkladnosti povolený pouze za situace, kdy je dáno důvodné a tedy popsatelné podezření proti konkrétní osobě. Za zásadní nedostatek napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků stěžovatelka pak označila skutečnost, že není adresován jí jako nájemkyni nebytových prostor v předmětném areálu, ve kterých byla prohlídka provedena, kterážto vada jednak vyvolala nezákonnost této prohlídky, a zřejmě vedla i k tomu, že jí příkaz k prohlídce a protokol o provedení prohlídky do dne podání ústavní stížnosti nebyly doručeny. Pochybení spatřovala stěžovatelka konečně také v tom, že v příkazu k prohlídce nebyly dostatečně vymezeny skutkové či jiné okolnosti, jež by jeho vydání opravňovaly vzhledem k povaze práva na soukromí a osobní svobodu, které bylo následnou prohlídkou prostor omezeno a porušeno. Není zde uvedeno žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, jež má být vyšetřována policejním orgánem, není v něm specifikováno, k jakému konkrétnímu období se má údajná trestná činnost vztahovat, mlčí o tom, proč jsou pro vyšetřování policie důležité věci v držení stěžovatelky. Z příkazu není možné zjistit, proč se v prostorách užívaných stěžovatelkou měly nacházet doklady související s údajnou trestnou činností třetích osob, proč nebylo možno užít jiných způsobů, které zná procesní předpis pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení, a zejména o jaké konkrétní věci by se vlastně mělo jednat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobila kritice i způsob provádění samotné prohlídky. Policejnímu orgánu přitom vytkla, že prohlídku konal v nepřítomnosti zaměstnanců stěžovatelky, zapříčiněnou odstávkou elektrické energie v areálu, což bylo policejnímu orgánu známo. Z protokolu o prohlídce dále nevyplývá, zda se policie vůbec pokusila kontaktovat stěžovatelku a provést přechozí výslech dle § 84 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V protokolu zahrnutou formulaci "zástupce spol. PROCUSYS a. s. nebyl kontaktní" považovala stěžovatelka za nepřezkoumatelnou. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že stejně jako příkaz, ani protokol o provedení prohlídky neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti vypovídající o neodkladnosti úkonu. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a na event. kasaci pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. V dané souvislosti nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě prohlídky jiných prostor a pozemků jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. Nic takového v posuzované věci zjištěno ovšem nebylo. Stran námitek stěžovatelky směřujících do odůvodnění příkazu k prohlídce, Ústavní soud poukazuje na poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. trestního řádu, který stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nevymezuje. Rozsah odůvodnění se tedy dovozuje především z judikatury [např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)], v souladu s níž musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit, přičemž nepostačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Na druhou stranu však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelný