IV.ÚS 3388/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3388/20 ze dne 30. 9. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2 - Nové Město, a ústavní stížnosti stěžovatelů M. B., t. č. ve Věznici Valdice, I. B., t. č. ve Věznici Světlá nad Sázavou, a (téhož) M. D., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupených Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem, sídlem Na Bělidle 830/2, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2020 č. j. 4 Tdo 553/2020-28281, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2019 č. j. 6 To 81/2018-27156 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. srpna 2018 č. j. 52 T 7/2017-26785, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami IV. ÚS 3388/20 a II. ÚS 3399/20 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 12. 1. 2021 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1, čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, čl. 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie, "čl. IX Deklarace práv člověka a občana", čl. 11 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uznal všechny stěžovatele a obviněného L. M. (dále jen "obviněný M.") vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a odsoudil stěžovatele M. D. (dále jen "stěžovatel D.") podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a zároveň mu podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku uložil trest propadnutí náhradní majetkové hodnoty, a to stříbrných a zlatých slitků v počtu kusů a gramáži specifikované ve výroku rozsudku, stěžovatele M. B. (dále jen "stěžovatel B.") podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku rovněž zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou a stěžovatelce I. B. (dále jen "stěžovatelka B.") podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Výroky podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o uplatněných nárocích jednotlivých poškozených na náhradu škody. Součástí rozsudku byl i výrok o vině, trestu a náhradě škody obviněného M. 3. Stěžovatelé se podle krajského soudu dopustili shora označeného trestného činu jednáním spočívajícím v tom, že společně po předchozí vzájemné dohodě a součinnosti s předem rozdělenými úlohami, v zištném úmyslu získat neoprávněný prospěch vylákáním služeb od poškozených spočívajících v automobilové přepravě zboží a za tyto služby od počátku nezaplatit, pod nevážně míněným příslibem včasné a řádné úhrady, v období nejméně od 8. 8. 2012 do prosince 2012 včetně, v okrese Třebíč, převážně z kanceláře tehdejšího sídla obchodní společnosti A (dále jen "A") podvodně se vydávající a vystupující jako zaměstnanci či zástupci obchodní společnosti B (dále jen "B"), kdy stěžovatelka B. převážně vystupovala a jednala pod smyšleným jménem jako dispečerka mezinárodní kamionové přepravy B, stěžovatel B. vystupoval a jednal zejména pod smyšlenými jmény jako obchodní zástupce pro mezinárodní dopravu B či její jednatel a stěžovatel D. vystupoval a jednal pod smyšlenými jmény jako zaměstnanec B, a následně za pomoci jimi vytvořených webových stránek B, kde nepravdivě prezentovali tuto společnost jako velkou autodopravní společnost se specializací na mezinárodní kamionovou dopravu s více než 45 vlastními vozidly, provozující vlastní čerpací stanici a vlastnící skladovací prostory, ač věděli, že tyto údaje jsou nepravdivé, vyhledávali na internetu poptávky různých subjektů po dopravě zboží a nabízeli prostřednictvím webových stránek B služby spočívající v provedení této dopravy zboží v České republice a do zahraničí, a to ve všech případech za nepřiměřeně výhodných cenových podmínek hluboko pod hranicí běžné ceny ostatních přepravců, resp. v některých případech odkoupili zakázky na přepravu od A, a to za ceny výrazně vyšší, než za jaké je tato společnost získala od svých zákazníků, a následně po získání zakázky na provedení přepravy zboží, aniž by ji ve skutečnosti provedla B, sjednávali jejím jménem prostřednictvím internetových stránek různých dopravních firem (poškozených) na tyto přepravy objednané u B další jiné dopravce (poškozené), a to za běžné přepravní ceny, tedy ceny vyšší, než byly ujednány s objednateli přepravy u B, resp. než za jaké byly některé zakázky na přepravu přeprodány od A, a poté po provedení přepravy, ačkoli věděli, že objednatelé společnosti B vesměs uhradili dohodnutou cenu za provedenou přepravu zboží, stěžovatelé a obviněný M. poškozeným přepravcům, kteří ve skutečnosti tuto přepravu provedli, fakturovanou službu řádně neuhradili a ponechali si takto získané finanční prostředky pro svoji osobní potřebu. Tímto způsobem postupovali nejméně v 357 případech specifikovaných ve výroku rozsudku a poškozeným přepravcům způsobili škodu v celkové výši 9 194 015,44 Kč (bod I. rozsudku krajského soudu). Dále všichni stěžovatelé po předchozí vzájemné dohodě a součinnosti (v některých případech také s obviněným M.) s předem rozdělenými úlohami, v zištném úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch vylákáním dodání zboží od poškozených a za toto nezaplatit, s nevážně míněným příslibem včasné a řádné úhrady, v průběhu měsíce října 2012 až do 19. března 2013 v okrese Třebíč, podvodně vystupovali jako zaměstnanci či zástupci B, převážně prostřednictvím e-mailů z kanceláře A, pod smyšlenými jmény nejprve stěžovatelé D., B. a B. rozesílali jako zástupci B na vytipované společnosti a OSVČ pod záminkou navázání co nejvýhodnější obchodní spolupráce nabídku na přihlášení se do fiktivního výběrového řízení na prodej předem vybraného, specifikovaného sortimentu zboží, přičemž jakmile takto oslovení poškození projevili zájem o obchodní spolupráci a zaslali svoje cenové nabídky, tak je stěžovatelé kontaktovali s tím, že toto výběrové řízení vyhráli, následně na to jim zaslali závaznou objednávku či kupní smlouvu s podmínkou, že platba za odebrané zboží bude od B provedena na základě vystavených faktur se splatností nejméně 30 dní bankovním převodem z účtu, a následně stěžovatelé za B zajistili odvoz objednaného zboží od dodavatelů, a to vždy pouze neoznačenými dopravními prostředky, kdy takto uvedené zboží odvážel v jednotlivých případech obviněný M., který vystupoval pod smyšleným jménem a který byl stěžovatelem D. vybaven razítkem a falešným průkazem zaměstnance B a falešným pověřením k vyzvednutí zboží na téže jméno, a uvedené úkony byly stěžovateli činěny s cílem, aby zástupci poškozených subjektů nemohli zjistit, kdo za společnost B reálně jedná a vystupuje a kam je zboží odváženo, kdy obviněný M. s ohledem na to, že věděl o tom, že za B jednají osoby pod smyšlenými jmény a sám zcela vědomě vystupoval pod falešnou identitou, zástupcům poškozených subjektů odmítal předložit svůj doklad totožnosti, věděl, že je součástí skupiny pachatelů realizujících podvodné odběry zboží, což mu bylo zřejmé i s ohledem na způsob odvozu zboží v neoznačených vozidlech, na počet a různost sortimentu odváženého zboží, jakož i s ohledem na způsob skladování tohoto zboží v neoznačené skladovací hale. Tímto způsobem postupovali v celkem 216 případech specifikovaných ve výroku ro