IV.ÚS 3394/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3394/24 ze dne 4. 6. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Zálešáka, zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2024 č. j. 30 Cdo 1712/2024-452, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne následující. Stěžovatel je úpadcem v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 96/95, které trvá od roku 1996 a dosud neskončilo. Stěžovatel v letech 1991 až do prohlášení konkursu podnikal jako fyzická osoba pod obchodním jménem "FAZAK PRAHA, stavební a obchodní firma". Stěžovatel se domníval, že mu tímto konkursním řízením vznikl nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Své nároky uplatnil v roce 2019 u České republiky - Ministerstva spravedlnosti, která dospěla k závěru, že v konkursním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu (nepřiměřené délce řízení) a poskytla stěžovateli zadostiučinění ve výši 214 167 Kč. 3. Stěžovatel následně podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Po státu se domáhal nároku na přiměřené zadostiučinění ve výši 40 910 000 Kč z titulu nepřiměřené délky konkursního řízení, přičemž z toho částka 40 000 000 Kč odráží zvýšený význam řízení pro stěžovatele. Dále se domáhal nároku na náhradu škody způsobené nesprávnými úředními postupy v konkursním řízení v celkové výši 647 687 208,70 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023 č. j. 20 C 170/2019-327 rozhodl, že stát je povinen zaplatit stěžovateli částku 123 833 Kč (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení ve výši 3 000 Kč (výrok III). 4. Obvodní soud shledal, že délka konkursního řízení je nepřiměřená, neboť ze skutkových okolností nevyplývají žádné skutečnosti, které by délku řízení odůvodňovaly. Přiměřená základní sazba je dle judikatury 20 000 Kč za rok řízení, neboť celková doba řízení je extrémní, a to i s přihlédnutím k tomu, že jde o konkursní řízení, u kterého se delší doba trvání předpokládá. Na přiměřenost výše základní částky nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny či změna životní úrovně. Posuzované konkursní řízení se nachází ve fázi rozvrhového usnesení a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu. Konkursní řízení vykazuje vysokou skutkovou i procesní složitost. Do řízení se přihlásily vyšší stovky věřitelů (včetně zahraničních) a je třeba zpeněžit rozsáhlý majetek. Část majetku byla prodána mimo dražbu a řešilo se velké množství incidenčních sporů. Konkursní správce řádně neplnil svou funkci a v září 2003 došlo k jeho změně. Nová konkursní správkyně musela prověřit stav věci a sanovat postup předchozího konkursního správce. Ve věci opakovaně rozhodoval odvolací i dovolací soud a řešila se žaloba pro zmatečnost. Z důvodu složitosti obvodní soud snížil základní částku o 40 %. Z důvodu, že ve věci opakovaně rozhodovaly soudy tří stupňů soudní soustavy, snížil základní částku o 10 %. Kvůli postupu orgánů veřejné moci zvýšil obvodní soud základní částku o 10 %, neboť řízení prodloužilo nesprávné doručování písemností, změna správce konkursní podstaty, změna konkursního soudce z důvodu nerespektování pokynu odvolacího soudu a zrušení rozhodnutí o zrušení konkursu a rozhodnutí o návrzích na zproštění původního konkursního správce pro nepřezkoumatelnost. 5. Význam řízení pro stěžovatele lze hodnotit jako běžný. Délka řízení nezpůsobila stěžovateli zdravotní potíže, neboť ty vznikly dvěma dopravními nehodami, stárnutím, vyčerpáním z péče o nemocnou manželku apod. Stěžovatel vnímal konkursní řízení citlivě, samotné zpeněžení jeho majetku je ale smyslem konkursního řízení. Konkursní soudy nevěděly, že má stěžovatel zdravotní problémy a nemohly tomu tudíž přizpůsobit svůj postup. Stěžovatel má v současnosti vysoký věk a délku řízení vnímá intenzivněji, proto význam řízení obvodní soud zvýšil o 5 %. Nárok týkající se zdravotního stavu stěžovatele a jeho manželky je samostatným nárokem (který neuplatnil) a který dle judikatury nelze odškodňovat podle zákona č. 82/1998 Sb. 6. Co se týče majetkové újmy, neshledal obvodní soud odpovědnostní titul státu. Stát odpovídá za nesprávný úřední postup konkursního správce pouze tehdy, když je dána odpovědnost za nesprávný úřední postup konkursního soudu, který spočívá v zanedbání dohledu nad výkonem funkce konkursního správce. Rozhodnutí konkursního soudu nebyla pro nezákonnost změněna ani zrušena a konkursní soud nezanedbal dohled nad konkursním správcem. Konkursnímu soudu nebyly známy žádné skutečnosti, které by důvodně nasvědčovaly tomu, že konkursní správce postupuje nesprávně. První podnět nasvědčující nesprávnosti jeho postupu obdržel konkursní soud až v roce 2001, načež začal jednat. Některé stěžovatelovy nároky navíc neměly souvislost s konkursním řízením a k podezření na korupční praktiky původního konkursního správce se nemohl obvodní soud vyjadřovat. 7. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudek v rozsahu 647 687 208,70 Kč zrušil a řízení zastavil, protože stěžovatel vzal v tomto rozsahu žalobu zpět (výrok I), změnil zamítavý výrok II obvodního soudu tak, že stát je povinen zaplatit stěžovateli částku 143 510 Kč a ve zbytku rozsudek potvrdil (výrok II), a uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení ve výši 3 300 Kč (výrok III). Obvodní soud založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Městský soud nicméně vyhodnotil kritéria užitá obvodním soudem v jiném poměru. Z důvodu skutkové a procesní složitosti snížil částku o 20 %, z důvodu rozhodování soudů na více úrovních snížil o 10 %, z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvýšil o 10 % a z důvodu významu řízení pro stěžovatele zvýšil o 10 %. Z celkové základní částky 535 000 Kč po zohlednění korekcí náleží stěžovateli celkem 481 500 Kč. Obvodní soud též správně posoudil skutečnost, že se stěžovatel náhrady škody na zdraví nedomáhá a správně posoudil, že za škodu případně odpovídá konkursní správce (a nikoli stát), a že řada stěžovatelem tvrzených skutečností nemá příčinnou souvislost s konkursním řízením. 8. Stěžovatel podal dovolání a Nejvyšší soud jej napadeným usnesením odmítl. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění. Nejvyšší soud se výslednou částkou zabývá jen tehdy, pokud by byla zjevně nepřiměřená, což zde není. Nejvyšší soud posuzuje jen správnost základních úvah nižších soudů. Dle judikatury je za první 2 roky řízení a následně za každý rok řízení užita základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, která se dále modifikuje. Civilní soudy se neodchýlily od ustálené judikatury, neboť vyšly ze základní částky 20 000 Kč. Délka konkursního řízení je sice extrémní, ale nelze tvrdit, že by zadostiučinění ve výši 481 500 Kč bylo zjevně nepřiměřené. Co se týče nesprávného hodnocení kritéria složitosti věci a stěžovatelova nesouhlasu s tím, že se při nepřiměřené délce řízení neodškodňuje poškození zdraví, nevymezuje stěžovatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v této části je proto dovolání vadné. Námitka, že civilní soudy nerozhodly o celém žalobním návrhu (o dvou nárocích se samostatným skutkovým základem), nemohou založit přípustnost dovolání a míjí se s obsahem spisu, neboť stěžovatel uvedl, že nárok na náhradu nemajetkové újmy požaduje toliko z nepřiměřené délky řízení, načež byl vyzván k doplnění tvrzení. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními i skutkovými závěry civilních soudů. Otázka náhrady nemajetkové újmy za bezmála 30 let trvající řízení nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Civilní soudy se odchýlily od své rozhodovací praxe a měly navýšit základní částku o cca 300 %, nesprávně vyhodnotily složitost konkursního řízení. Konkursní správci a konkursní soudci postupovali nekvalifikovaně. První konkursní správce postupoval zcela nesprávně. Vzhledem k pochybením nelze snižovat základní č