IV.ÚS 3400/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3400/20 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti K. Č., zastoupeného Mgr. Radimem Kalabisem, advokátem, sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2020 č. j. 25 Cdo 2600/2020-346, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. ledna 2020 č. j. 71 Co 337/2019-263 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. června 2019 č. j. 32 C 101/2018-161, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a statutárního města Ostrava - městského obvodu Slezská Ostrava, sídlem Těšínská 138/35, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se stěžovatel po vedlejším účastníkovi domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Náhradu požadoval za zásah do svých osobnostních práv tím, že vedlejší účastník, jako pronajímatel, nezajistil dne 11. 6. 2014 a v následující době až do 3. 1. 2017 funkčnost stěžovatelova zvonku s dálkovým otevírám vstupních dveří do domu. Stěžovatel dne 11. 6. 2014 utrpěl infarkt a tvrdil, že nefunkčnost zvonků způsobila, že se k němu nedostala záchranná služba v kratším horizontu, navíc musel ve svém stavu sejít z druhého patra před vchod a záchranářům otevřít. Dále tvrdil, že od 11. 6. 2014 byl v neustálém stresu, že v případě nouze může být poskytnutí rychlé záchranné pomoci zmařeno. Rovněž zmínil, že jeho obavy se naplnily dne 3. 1. 2017, kdy si znovu přivolal záchrannou službu a zvonky opět nefungovaly. Okresní soud zjistil, že stěžovatel byt do 3. 11. 2014 užíval z titulu nájemního práva, k datu 3. 1. 2017 pak bez právního důvodu. Z výslechu lékaře vyplynulo, že na rozsah stěžovatelových zdravotních následků nemělo vliv, že dne 11. 6. 2014 sešel dvě patra, aby záchranné službě otevřel dveře. Dále okresní soud zjistil, že zvonky v systému, jímž lze otevřít vchodové dveře, občas fungovaly a občas nefungovaly. Vyšel z toho, že dne 11. 6. 2014 zvonky nefungovaly, v opačném případě by stěžovatel neměl důvod při telefonátu záchranné službě sdělovat, že zvonky nefungují, a ve svém stavu scházet dvě patra, aby otevřel vstupní dveře. Bylo povinností vedlejšího účastníka jako pronajímatele provádět opravy zvonkového systému, protože nešlo o drobnou opravu, kterou by měli provádět sami nájemci (okresní soud na základě výpovědi technika vyhodnotil, že jde o jednotný systém, který nelze opravovat dílčím způsobem). Protože nájemní vztah trval jen do 3. 11. 2014, zabýval se okresní soud z hlediska zásahu do osobnostních práv jen událostí ze dne 11. 6. 2014, nikoli tvrzenou událostí ze dne 3. 1. 2017, neboť tehdy stěžovatel byt obýval bez právního důvodu a vedlejší účastník tak vůči němu neměl povinnost udržovat zvonky ve fungujícím stavu (zajišťovat nerušené užívání bytu). V řízení nebylo prokázáno, že by závadu na zvonku stěžovatel před 3. 1. 2017 vedlejšímu účastníku nahlásil (skutkové tvrzení, že tak učinil, stěžovatel uvedl až po koncentraci řízení, proto k němu nebylo možno přihlédnout). Vedle toho okresní soud zmínil, že na jiném místě stěžovatel sám tvrdil, že nefunkčnost zvonků oznámil až dne 3. 1. 2017 po druhé události. Okresní soud shledal, že sice k zásahu do stěžovatelových osobnostních práv došlo tím, že neměl k 11. 6. 2014 a v době následující zaručeno nerušené užívání bytu, avšak stěžovatel neučinil kroky, aby tomu předešel. S ohledem na okolnosti věci pak okresní soud uzavřel, že postačí konstatování zásahu do osobnostních práv v odůvodnění, a žalobu zamítl. 3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil, avšak z jiných důvodů, když porušení právních povinností nemusí nevyhnutelně znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. Aby šlo o neoprávněný zásah, musí zásah přesáhnout určitou přípustnou intenzitu, což v posuzované věci splněno nebylo. Krajský soud souhlasil s tím, že bylo povinností vedlejšího účastníka zajistit řádné fungování domovních zvonků a systému dálkového otevírání vchodových dveří. Stěžovatel však závadu nahlásil až v roce 2017 s tím, že pak byla ihned zajištěna odborná údržba a kontrola zařízení. Podle krajského soudu se tak lze domnívat, že by shodně postupoval vedlejší účastník i v jiných případech, byla-li by mu závada nahlášena. Z výpovědi uživatelky jiného bytu v domě vyplynulo, že na její zvonek zvonily návštěvy stěžovatele, kterým stěžovatel neotevřel. Stěžovatel neotvíral své domovní dveře ani v době, kdy hlavní panel domovních zvonků byl funkční. Z jeho tvrzení navíc se podává, že zařízení mělo začít fungovat i bez jakéhokoli zásahu vedlejšího účastníka. Za této situace krajský soud nespatřoval v občasné nefunkčnosti domovních zvonků neoprávněný zásah do osobnostních práv stěžovatele. Dodal, že žádným způsobem nezpochybňuje stěžovatelův zdravotní stav a infarkt utrpěný v roce 2014. Dokazováním však bylo zjištěno, že v minulosti stěžovatel využíval záchrannou službu bezproblémově. Otevření vchodových dveří pomocí domácího telefonu není jediným způsobem jejich otevření. Pracovníci záchranné služby výslovně uvedli, že na tyto situace jsou připraveni, pro vstup do domu lze využít více možností (např. sousedy či shození klíčů z okna), v krajním případě hasiče. Záchranná služba tak byla schopna se k pacientovi dostat, ať už s jeho pomocí nebo bez ní. 4. Stěžovatelovo dovolání odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. V jeho odůvodnění zdůraznil, že krajský soud dovodil, že nedošlo k neoprávněnému zásahu, tj. nebyl dán výchozí předpoklad vzniku nároku na kompenzaci nemajetkové újmy. Za tohoto stavu neměla význam právní otázka vznesená v dovolání upínající se k povaze a rozsahu potenciální újmy. Přípustnost dovolání nezaložila ani otázka, z jakých důkazů musí soud vycházet při konstatování zásahu do osobnostních práv, protože ji nemůže založit otázka, jejíž řešení je zřejmé přímo ze zákona, nebo otázka, jejíž řešení nečiní v soudní praxi výkladové obtíže. Jako důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci (§ 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), zákon přitom nepředepisuje, jakými konkrétními důkazními prostředky má být zásah do osobnostních práv prokázán. Navazujícími podotázkami se stěžovatel v podstatě dožadoval, aby Nejvyšší soud přehodnotil správnost skutkových zjištění týkajících se zásahu do osobnostních práv, což se míjí se zákonnou úpravou přípustnosti dovolání. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že vedlejší účastník porušil své povinnosti pronajímatele, protože neudržoval ve funkčním stavu domovní zvonky s dálkovým otevíráním vchodových dveří. Vedlejší účastník musel o poškození zvonků vědět, neboť z výpovědi svědků vyplynulo, že zvonky byly v důsledku chování nájemců a osob z okolí poškozovány velmi často. Vedlejší účastník o situaci věděl a neřešil ji, což stěžovatel považuje za zneužití práva a obecným soudům vytýká, že situaci bagatelizovaly. Okresní soud a krajský soud podle něj vydaly nepřezkoumatelná rozhodnutí. 6. Stěžovatel se podle svých tvrzení byl nucen v důsledku nefunkčnosti zvonků pomalu sunout z druhého patra k pracovníkům záchranné služby v době, kdy byl zasažen infarktem. Tuto situaci měl nalézací soud vzít v potaz a ke zjištění míry zásahu do osobnostních práv ustanovit znalce. Znalecký posudek měl opatřit sám soud nebo měl žalobce v daném směru poučit, což se nestalo. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti