IV.ÚS 3402/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3402/22 ze dne 24. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů Barbary-Ann Kathrin Heinich a Pavla Gleicha, obou zastoupených JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 2022 č. j. 20 Co 208/2022-1451, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem, sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") sp. zn. 13 C 316/2019 se podává, že se stěžovatelé žalobou domáhali nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice k bezúplatnému převodu v žalobě specifikovaných pozemků do vlastnictví stěžovatelů jako pozemků náhradních za pozemky jim nevydané podle § 11a a následujících zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon č. 229/1991 Sb."). Rozsah požadovaných pozemků stěžovatelé v průběhu řízení měnili (mimo jiné) částečnými zpětvzetími žaloby, což odůvodňovali v jednom případě nepřevoditelností pozemků, ve druhém hospodárností řízení. Rozsudkem ze dne 10. 6. 2020 č. j. 13 C 316/2019-412 okresní soud na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 5. 6. 2020 zastavil řízení ve vztahu k pozemkům parc. č. X1, X2, X3, X4 a X5 v katastrálním území Ř.. Rozsudkem ze dne 16. 9. 2021 č. j. 13 C 316/2019-1123 okresní soud na základě částečného zpětvzetí žaloby ze dne 2. 6. 2021 řízení zastavil v části, v níž se stěžovatelé domáhali vydání pozemků parc č. X6, X7, X8, X9 a X10 v katastrálním území D. a pozemků parc. č. X11, X12, X13, X14, X15 a X16 v obci a katastrálním území R. (výrok I), uložil vedlejší účastnici povinnost uzavřít se stěžovateli smlouvu o převodu vyjmenovaných pozemků (výrok II), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částku 235 637,57 Kč (výrok III), konstatoval uspokojení restitučního nároku stěžovatelů ve výši 213 373,79 Kč (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů státu (výrok V). Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 12. 2021 č. j. 20 Co 242/2021-1186 rozsudek okresního soudu ve výroku II ohledně pozemku parc. č. 2310/1 (jež byl předmětem smlouvy o převodu pozemků) zrušil s odůvodněním, že nebyla dostatečně prokázána jeho převoditelnost či nepřevoditelnost, dále rozsudek zrušil i v navazujících výrocích III, IV a V, v ostatním rozsudek okresního soudu potvrdil. V průběhu dalšího řízení před okresním soudem vyšlo najevo, že pozemek parc. č. X17, tedy jediný pozemek, o který pokračoval spor, byl pravomocně vydán v jiném restitučním řízení Pavlu Ryšánkovi a Mgr. Zuzaně Buckové (dále jen "původní vedlejší účastníci"), kteří v řízení před obecnými soudy vystupovali jako vedlejší účastníci na straně žalované České republiky - Státního pozemkového úřadu (tedy na straně vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem). Stěžovatelé podáním ze dne 27. 6. 2022 proto vzali žalobu ohledně tohoto zbývajícího pozemku zpět, současně navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v předchozím řízení byli převážně úspěšní. 3. Okresní soud usnesením ze dne 8. 8. 2022 č. j. 13 C 316/2019-1439 řízení ohledně pozemku parc. č. X17 zastavil (výrok I), uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení částky 203 858,40 Kč a 43 243,40 Kč (výrok II) a rozhodl, že původní vedlejší účastníci a ani stát (Česká republika) právo na náhradu nákladů řízení nemají (výroky III a IV). Okresní soud vzhledem k tomu, že jeho původní rozsudek byl krajským soudem převážně potvrzen (zrušen byl v meritu věci jen ohledně jednoho pozemku v hodnotě 36 092,08 Kč oproti hodnotě vydávaných pozemků 177 281,71 Kč), přiznal stěžovatelům za řízení před okresním soudem do rozhodnutí rozsudkem a za navazující odvolací řízení právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Jde-li o řízení před okresním soudem po odvolacím řízení, to sice skončilo zpětvzetím žaloby, tedy z procesního hlediska zavinili zastavení řízení stěžovatelé, okresní soud však použil § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a s ohledem na celkový poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci rozhodl, že vedlejší účastnice nemá na náhradu nákladů řízení u okresního soudu po odvolacím řízení právo. 4. Krajský soud napadeným usnesením usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud vyšel z toho, že ve výsledku byli stěžovatelé v řízení úspěšní v rozsahu uspokojení svého dosud nevypořádaného restitučního nároku jen co do hodnoty cca 213 000 Kč (pozemky v hodnotě cca 177 000 Kč, ohledně nichž bylo žalobě pravomocně vyhověno, a pozemek parc. č. X17 v hodnotě cca 36 000 Kč, jehož nevhodnost k převodu stěžovatelům vyšla najevo až v závěru řízení a není tak ohledně něj dáno procesní zavinění stěžovatelů na zpětvzetí žaloby). Ve zbytku (cca 206 000 Kč) se však vedlejší účastnice žalobě ubránila, resp. žaloba byla vzata v tomto rozsahu stěžovateli zpět nikoliv pro chování vedlejší účastnice ve vztahu k žalovanému nároku, tj. aniž by na tom nesla jakékoliv procesní zavinění. Procesní úspěch obou stran proto hodnotil krajský soud jako v zásadě stejný. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé s rozhodnutím krajského soudu a jeho důvody nesouhlasí. Tvrdí-li krajský soud, že stěžovatelé již ke dni podání žaloby museli vědět, že pět jimi zvolených náhradních pozemků nacházejících se v katastrálním území Ř. v hodnotě 164 000 Kč, ohledně nichž vzali dne 5. 6. 2020 žalobu zpět, je na ně nepřevoditelných z důvodu, že u nich byla v katastru nemovitostí zapsána poznámka o zahájení pozemkových úprav, pominul, že v době podání žaloby poznámka o zahájení pozemkových úprav nebyla zákonnou překážkou převoditelnosti. Tou se stala až na základě novely zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "zákon č. 503/2012 Sb.") s účinností ode dne 1. 11. 2019 (čl. I bod 11 zákona č. 229/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Nadto podle judikatury Nejvyššího soudu z doby podání žaloby zahájení pozemkových úprav překážkou převoditelnosti pozemků nebylo. Stěžovatelé konstatují, že není jejich chybou, že se svých práv museli domáhat soudní cestou proti vedlejší účastnici, která jim soustavně odmítá jakýmkoli způsobem vyjít při uspokojování jejich restitučních nároků vstříc. V této souvislosti stěžovatelé poukazují na sankční a prevenční charakter institutu hrazení nákladů soudního řízení neúspěšným účastníkem řízení. Zásadní pochybení krajského soudu stěžovatelé spatřují v tom, že jako tarifní hodnotu sice určil hodnotu náhradních pozemků, které byly stěžovatelům přisouzeny, ale výsledné náklady řízení snížil o hodnotu pozemků, ohledně kterých bylo řízení zastaveno. Podle názoru stěžovatelů měl odvolací soud postupovat podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznat jim náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť měli plný úspěch ve věci. K uvedenému přistupuje, že rozhodující pro posouzení úspěchu ve věci je úspěšnost stěžovatelů v řízení o nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice převést na stěžovatele jimi označené pozemky. V okamžiku, kdy soudy rozhodly o oprávněnosti žaloby stěžovatelů na nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice ohledně převodu náhradních pozemků, tak byli stěžovatelé ve věci plně úspěšní podle § 142 odst. 1 o. s. ř., byť ohledně některých náhradních pozemků bylo řízení (nikoliv vinou stěžovatelů) zastaveno. Nepostupoval-li krajský soud uvedeným způsobem, upřel stěžovatelům právo na náhradu nákladů řízení, když jejich úspěch ve věci "zkrátil o hodnotu pozemků v katastrálním úz