IV.ÚS 3407/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3407/20 ze dne 9. 2. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Vanke, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 854/25, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. září 2020 č. j. 50 To 320/2020-83 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. srpna 2020 č. j. 4 PP 100/2020-75, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") byla podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 1138 dnů - tj. zbytku trestu uloženého rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2007 sp. zn. 1 T 10/2005 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2017 sp. zn. 4 To 31/2007 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, z něhož byl stěžovatel podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 24. 10. 2012 sp. zn. 1 PP 59/2012, přičemž o tom, že zbytek trestu odnětí svobody v trvání 1138 dnů vykoná, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2017 sp. zn. 1 PP 59/2012, a v trvání dvanácti měsíců z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 8 T 46/2018. 3. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že stěžovatel vykonal polovinu uloženého trestu, čímž splnil první podmínku podmíněného odsouzení podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku. Dále shledal, že i když stěžovatel za dobu výkonu trestu získal sedm odměn a nebyl kázeňsky trestán, není toto hodnocení dostačující pro splnění druhé podmínky podmíněného propuštění, tj. že ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení. Okresní soud k osobě stěžovatele zjistil, že od roku 1987 byl v pěti případech soudně projednáván, a to vždy pro trestnou činnost majetkového charakteru. Zdůraznil, že z anamnézy stěžovatele je patrné, že rizikovost jeho chování souvisí s jeho osobností. Ve věznici se mimo jiné aktivně zapojil do speciálního výchovného programu VZOR, zúčastnil se semináře směřujícího k rozšíření protidrogových služeb, projevuje se u něj účelově nebývalá ochota zapojovat se, být potřebný a výjimečný. Opakovaně se však u něj řešily projevy chování překračující běžné společenské normy, a to přehnaná úslužnost, lichocení, podbízivé manipulativní tendence. Z důvodu nevhodného chování k vychovatelce byl vyřazen z výstupního oddílu. Z uvedených důvodů okresní soud konstatoval, že aktuálně není stanovený program zacházení plněn. Dále okresní soud poznamenal, že stěžovatel vykonává dva tresty odnětí svobody, přičemž u trestu uloženého Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2005 jde o zbytek trestu po podmíněném propuštění v trvání 1138 dnů. Stěžovatel byl Městským soudem v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 215/2015 odsouzen pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Naposledy byl pak odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2018 sp. zn. 8 T 46/2018 pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Podle okresního soudu je zřejmé, že stěžovatel poté, co byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl původně uložen ve výměře deseti let, opakovaně páchal trestnou činnost majetkového charakteru, přičemž bagatelizoval své poslední odsouzení. Okresní soud podotkl, že z hlediska nápravy je v první řadě nutné, aby si stěžovatel přiznal svoji vinu v plném rozsahu, neboť až poté může dojít k jeho nápravě. Uzavřel proto, že druhá zákonná podmínka pro podmíněné propuštění nebyla naplněna. 4. Okresní soud nepovažoval za splněnou ani třetí zákonnou podmínku podmíněného propuštění, tedy prognózu vedení řádného života v budoucnosti, neboť stěžovateli byla v minulosti poskytnuta příležitost vést řádný život na svobodě podmíněným propuštěním z dlouhodobého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tento částečně vykonaný nepodmíněný trest však na stěžovatele neměl výrazný nápravný vliv, když ve zkušební době podmíněného odsouzení opakovaně páchal další trestnou činnost majetkového charakteru. Proto podle okresního soudu nelze v současné době důvodně očekávat, že stěžovatel povede po podmíněném propuštění řádný život. 5. V závěru odůvodnění rozhodnutí okresní soud dodal, že nerozhodoval o přijetí nabízené záruky, neboť písemně podaná záruka obsahovala pouze jeden podpis a nebylo v ní uvedeno, že byla projednána se členy zájmového sdružení občanů. Bylo v ní pouze zmíněno, že zájmové sdružení občanů (bez specifikace jednotlivých členů a jejich podpisů) bylo zevrubně informováno o chování stěžovatele a dosavadním průběhu trestu. V záruce chybí jakékoliv bližší podrobnosti, zda jednotliví členové byli seznámeni s osobou stěžovatele, s povahou a motivy jeho trestné činnosti, zda mají se stěžovatelem jakoukoliv osobní zkušenost, jakož i jakými výchovnými prostředky a opatřeními by v případě přijetí záruky chtěli na stěžovatele výchovně působit, příp. které nedostatky v jeho chování hodlají odstranit. Z uvedených důvodů okresní soud posoudil danou nabídku záruky po formální stránce za nezpůsobilou napomoci k splnění účelu případného podmíněného propuštění, proto o ní nerozhodoval. 6. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu byla ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že okresní soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, nezohlednil dodané podklady a řádně se nevěnoval otázce, zda se polepšil. Poukazuje na údajně nepravdivý závěr hodnocení věznice ze dne 10. 8. 2020 o tom, že neplní program zacházení, když z hodnocení věznice ze dne 30. 6. 2020 plyne pravý opak. Okresní soud podle něj své rozhodnutí založil výlučně na jeho minulosti, čímž porušil nejen zákaz dvojího přičítání stanovený v čl. 40 odst. 5 Listiny, ale i zásadu nulla poena sine lege vymezenou v čl. 39 Listiny. 8. Dále stěžovatel poukazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se dokazování s tím, že z protokolu o veřejném zasedání ze dne 27. 8. 2020 není podle něj zjevné, že bylo prováděno dokazování hodnocením věznice z 10. 8. 2020. Takový postup považuje za rozporný s čl. 38 odst. 2 Listiny. Okresní soud podle stěžovatele při svém rozhodování nezohlednil skutečnosti, že ve výkonu trestu úspěšně absolvoval program "Zastav se, zamysli se, změň se", že vyráběl ochranné roušky a další výrobky a že byl od roku 2018 ve věznici Ostrov knihovníkem, nástěnkářem, kulturním referentem aj. Stěžovatel tvrdí, že zlepšuje své znalosti a schopnosti s cílem uplatnit se ve společnosti (učí se anglicky), získává náhled na svoji trestní minulost, upřímně lituje svého jednání a snaží se odčinit škodu způsobenou trestným činem, který spáchal. 9. U podmínky očekávání vedení řádného života je stěžovatel přesvědčen, že okresní soud se nezabýval příčinami a důvody jeho předchozí trestné činnosti a nevzal v úvahu žádné informace vypovídající o tom, že jsou u něj vytvořeny předpoklady pro vedení řádného života. Jako irelevantní odmítl význam skutečností, že doložil své bydliště, zaměstnání, nabídku převzetí záruky za dovršení jeho nápravy za spolupůsobení zájmového sdružení občanů - organizace zaměstnavatele a že má funkční sociální a rodinné zázemí. 10. Obecným soudům také vytýká, že nevyčkaly řádného a rozsáhlého odůvodnění jeho stížnosti, když písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí okresního soudu mu bylo doručeno dne 9. 9. 2020. Dne 12. 9. 2020 požádal okresní soud o lhůtu 14 dnů k odůvodnění stížnosti a požádal o zaslání protokolů z veřejných zasedání. Dne 21. 9. 2020 mu byly protokoly z veřejných zasedání doručeny a téhož dne byl spis pos