IV.ÚS 341/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 341/24 ze dne 4. 9. 2024 Postup soudu podle § 37a trestního řádu (vyloučení zvoleného obhájce) a právo vyjádřit se k němu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů R. M., A. M. a A. M., zastoupených Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem, sídlem Jičínská 1346/6, Praha 3 - Vinohrady, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1050/2023, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Postupem Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1050/2023, jímž Nejvyšší soud vrátil stěžovatelům jejich podání ze dne 10. 5. 2023 označená jako dovolání bez věcného vyřízení, byla porušena práva stěžovatelů na přístup k soudu zaručená čl. 36 odst. 1 a práva na obhajobu zaručená čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Nejvyššímu soudu se zakazuje, aby pokračoval v zásazích porušujících práva stěžovatelů na přístup k soudu zaručená čl. 36 odst. 1 a práva na obhajobu zaručená čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a přikazuje se mu, aby pokračoval v řízení o podáních stěžovatelů ze dne 10. 5. 2023. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelé napadli jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1050/2023, konkrétněji v tom, že jejich podání, označené jako dovolání, podané ve věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 47 T 5/2021, jim bylo přípisem Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2024 vráceno bez věcného vyřízení podle § 265d odst. 2 trestního řádu. Tvrdí, že tímto postupem byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem městského soudu ze dne 31. 3. 2022 sp. zn. 47 T 5/2021 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 16. 12. 2022 sp. zn. 9 To 53/2022 byli stěžovatelé uznáni vinnými spácháním zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za toto jednání byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v rozmezí 5 let až 5 let a 9 měsíců. Daná trestná činnost měla mít charakter neoprávněných odpočtů DPH. 3. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu městského soudu sp. zn. 47 T 5/2021, stěžovatelé prostřednictvím advokáta Mgr. Vladimíra Holce podali během dne 10. 5. 2023 postupně každý zvlášť podání, označená jako dovolání (č. l. 10799 a násl. spisu městského soudu), ke kterým byly přiloženy plné moci datované 24. 4. 2023, zplnomocňující tohoto advokáta k zastupování v dovolacím řízení (v dřívějších fázích řízení byli stěžovatelé zastupováni jinými obhájci). K obdobnému podání prostřednictvím tohoto advokáta došlo také za obchodní společnost X. Nejvyšší soud však obchodní společnosti X a stěžovatelům tato podání vrátil přípisem bez věcného vyřízení. 4. Ve vztahu k podání společnosti X. Nejvyšší soud uvedl, že podle § 34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, nemůže osoba, která je obviněná v téže věci, činit úkony v řízení za stíhanou právnickou osobu. Tedy nemůže ani zvolit stíhané právnické osobě obhájce. Zplnomocnění Mgr. Vladimíra Holce obhájcem obviněné právnické osoby od spoluobviněných fyzických osob tak bylo právně neúčinné. Mgr. Vladimír Holec v projednávané věci vystupoval a jednal jako opatrovník stíhané právnické osoby X, což znamená, že po dobu běhu lhůty k podání dovolání, a v případě, že by dovolání bylo podáno, tak i po dobu, dokud o něm nebude rozhodnuto, byl z pozice opatrovníka jediný oprávněn za uvedenou společnost X jednat a vystupovat, tedy i zmocnit případného obhájce k podání dovolání. Zároveň ovšem sám za tuto právnickou osobu dovolání podat nemohl, neboť postavení opatrovníka a obhájce jsou dvě různé procesní role, které nelze zaměňovat ani slučovat, jak i stvrzuje konstantní judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. 6 Tdo 1175/2021 a v něm připomínané judikáty). 5. Ve vztahu ke stěžovatelům Nejvyšší soud uvedl, že jelikož uvedený advokát byl ustanoven opatrovníkem spolustíhané a následně odsouzené právnické osoby X, a po celou dobu trestního řízení za ni vystupoval a jednal, není přípustné, aby se pro dovolací řízení stal obhájcem spoluobviněných této právnické osoby. Dle Nejvyššího soudu uvedená procesní postavení (obhájce obviněných a opatrovník obviněné právnické osoby) jsou v konfliktu a priori ze své podstaty. Dochází totiž k obdobné situaci, jakoby stíhaný advokát - opatrovník obhajoval nejen sám sebe, ale zároveň by měl vystupovat jako obhájce spoluobviněných fyzických osob, ačkoli z titulu postavení opatrovníka vykonával a uplatňoval veškerá práva obviněné právnické osoby. Analogicky lze tuto procesní situaci připodobnit té, kterou upravuje § 35 odst. 2 trestního řádu, podle nějž je advokát, který je v téže věci obviněným, vyloučen z obhajoby nejen své osoby, ale i spoluobviněných. Z uvedených důvodů danému advokátovi procesní postavení obhájce stěžovatelů nevzniklo. 6. V návaznosti na tyto závěry Nejvyšší soud nepovažoval učiněná písemná podání za dovolání zaslaná prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje § 265d odst. 2 trestního řádu. Též poznamenal, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání již uplynula, a dovolání tak nyní účinně podat nelze. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé uvádějí, že si zvolili (podle § 37 odst. 1 trestního řádu) obhájce pro podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a pro zastupování v řízení o tomto dovolání, udělili mu písemnou plnou moc a na základě toho jeho prostřednictvím podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Tentýž zvolený obhájce je ostatně také zastupoval a nadále zastupuje při úkonech vykonávacího řízení před městským soudem, který platnost volby obhájce nezpochybňuje. Stejně tak není zpochybňována tato volba při projednávání v této trestní věci podaného návrhu na obnovu řízení. Zpochybňována je pouze Nejvyšším soudem. 8. Právo na obhajobu zvoleným obhájcem je zaručeno Listinou. V rovině trestního řádu je pak možnost omezení svobodné volby obhájce omezena v zásadě na situace závažné kolize zájmů zastupovaných osob (§ 37a odst. 2 trestního řádu), kolize procesních postavení (§ 35 odst. 2 a 3 trestního řádu), nebo maření průběhu řízení [§ 37a odst. 1 písm. b) trestního řádu]. V každém případě však tato situace musí být posuzována individuálně tak, aby nedošlo ke krácení práva obviněného na obhajobu, důsledkem čehož je procesní postup (§ 37a trestního řádu, zejména jeho odst. 3 a 4), který v případě vyloučení zvoleného obhájce z obhajoby musí být vždy respektován, neboť obviněnému zaručuje možnost se k vyloučení obhájce vyjádřit, eventuálně nechat rozhodnutí přezkoumat nadřízeným soudem. Přístup aplikovaný Nejvyšším soudem se tomuto zákonnému rámci vymyká, je pro stěžovatele překvapivý, a omezuje jejich právo na obhajobu a přístup k soudu. 9. Do svobodného výběru obhájce lze zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek (nález ze dne 13. 1. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1855/08). Stěžovatelé si obhájce zvolili udělením plné moci s pověřením k podání dovolání a tyto plné moci jsou ve spise založeny. Argumentace Nejvyššího soudu o tom, že postavení obhájce takto nevzniklo, by byla platná pouze v případě, že by vznik postavení obhájce byl vyloučen ex lege. O takový případ by se mohlo jednat, pokud by byl za obhájce zvolen již jednou vyloučený advokát (§ 37 odst. 2 věta třetí trestního řádu) nebo pokud by byla za obhájce zvolena osoba, která není advokát (§ 35 odst. 1 trestního řádu). Tak tomu však ve stížností napadené věci není, a proto nelze považovat učiněnou volbu za neplatnou samu o sobě. Pokud by byly dány (jiné) důvody pro vyloučení obhájce, pak jej lze z obhajoby vyloučit jen postupem podle § 37a trestního řádu. 10. I kdyby tak byl například správný právní názor Nejvyššího soudu o možnosti použití analogie k § 35 odst. 2 trestního řádu (což ovšem dle stěžovatelů není - viz dále), pak by nečinil zvolení obhájce neplatným bez dalšího, ale mohl by být jen důvodem pro vyloučení obhájce podle § 37a trestního řádu. V případě, že v řízení nastane situace předpokládaná v § 35 odst. 2 trestního řádu, předseda senátu nebo v přípravném řízení soudce rozhodne u zvoleného obhájce podle § 37a odst. 1 písm. a) o jeho vyloučení z obhajování (Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád, Komentář; 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013,