IV.ÚS 3430/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3430/24 ze dne 24. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky České provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul, sídlem Malý Val 1553/2, Kroměříž, zastoupené JUDr. et PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2024 č. j. 28 Cdo 2053/2024-142, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2024 č. j. 5 Co 9/2023-118 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. července 2023 č. j. 35 C 5/2022-91, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1. Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, Hroznová 227/17, Brno a 2. podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Martinem Janouškem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se druhému vedlejšímu účastníkovi nepřiznává. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen "SPÚ") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") vyplývá, že SPÚ rozhodnutím ze dne 17. 3. 2015 schválil v souladu s § 9 odst. 3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi") Dohodu o vydání zemědělských nemovitostí uzavřenou dne 9. 12. 2014 mezi druhým vedlejším účastníkem a stěžovatelkou (dále jen "dohoda"). Předmětem dohody bylo vydání v ní definovaných pozemků v k. ú. Dětkovice (dále jen "nemovité věci"), které byly v minulosti součástí velkostatku Pačlavice. Ve správním řízení bylo prokázáno, že výnosem ministra zemědělství ze dne 19. 3. 1948 bylo rozhodnuto podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, o opětovném zabrání pozemkového majetku velkostatku Pačlavice. Dále výměrem Zemského národního výboru v Brně ze dne 20. 4. 1948 byla na veškerý majetek velkostatku Pačlavice zavedena národní správa a rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 18. 9. 1949 bylo rozhodnuto o konečném převzetí lesního-rybničního hospodářství velkostatku Pačlavice. Ústavu milosrdných sester řádu sv. Vincence z Pauly byla ponechána část nemovitých věcí, o jejichž výkupu podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě následně rozhodl Okresní národní výbor v Kroměříži dne 12. 2. 1951, s tím, že o náhradě bude rozhodnuto později. Stěžovatelka (jako oprávněná osoba) ve výzvě k vydání majetku a dopise ze dne 20. 11. 2013 uvedla, že jí za nemovité věci nebyla vyplacena žádná náhrada. SPÚ konstatoval, že v rozhodném období došlo k majetkové křivdě a je dán právní důvod k vydání nemovitých věcí podle § 5 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, neboť k odnětí a k výkupu došlo bez náhrady podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy a zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. 3. Dne 22. 12. 2016 SPÚ obdržel návrh na obnovu řízení od druhého vedlejšího účastníka. SPÚ obnovu řízení povolil v souladu s § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti a důkazy. Druhý vedlejší účastník doložil listiny, z nichž vyplývalo, že v minulosti došlo k určité formě odškodnění stěžovatelky podle mezivládní smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o vypořádání určitých finančních a majetkových otázek ze dne 19. 12. 1974 (dále jen "mezivládní smlouva"). Ze sdělení Zemského finančního ředitelství pro Vídeň, Dolní Rakousko a Burgenland ze dne 28. 4. 1997 (dále jen "sdělení ze dne 28. 4. 1997") vyplynulo, že "Kongregaci Milosrdných sester sv. Vincence de Paul ve Vídni 1060, Gumpendorferstrasse 108" bylo na základě splnění požadavků mezivládní smlouvy poskytnuto odškodnění v částce 640 000 šilinků za zemědělský a lesní majetek. Z prohlášení Konference vyšších představených ženských řeholí v ČR ze dne 26. 4. 2013 (dále jen "prohlášení ze dne 26. 4. 2013") vyplynulo, že stěžovatelka měla vystupovat po dobu své existence pod různými názvy a je právní nástupkyní několika právnických osob, mimo jiné i "Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paula ve Vídni: Gumpendorferstrasse VI". Státní pozemkový úřad, jako odvolací orgán, odvolání stěžovatelky zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žaloba stěžovatelky byla rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 29. 11. 2019 zamítnuta, stejně tak kasační stížnost stěžovatelky zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 11. 2020. Ústavní soud následně ústavní stížnost stěžovatelky odmítl usnesením ze dne 23. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3562/20. 4. V obnoveném řízení SPÚ rozhodnutím ze dne 26. 10. 2021 Dohodu o vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. Dětkovice ze dne 9. 12. 2014 (dále jen "dohoda") neschválil. Po posouzení nových listin dospěl k závěru, že právní předchůdkyně stěžovatelky již byla za majetek, který byl předmětem dohody, odškodněna. Stěžovatelka se žalobou podanou u krajského soudu domáhala schválení dohody. 5. Obnovené řízení bylo projednáno v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Krajský soud napadeným rozsudkem schválení dohody zamítl, neboť na základě nových důkazů rozhodl, že majetková újma (křivda) způsobená odnětím nemovitých věcí byla již dříve kompenzována předchůdkyni stěžovatelky, "Kongregaci milosrdných sester svatého Vincence de Paul ve Vídni 1060, Gumpendorferstraße 108". Kompenzace proběhla na základě plnění mezivládní smlouvy, podle níž měly být definitivně vypořádány nároky rakouských fyzických a právnických osob vůči ČSSR, které vznikly v důsledku podrobení majetku těchto osob československým konfiskačním, znárodňovacím nebo podobným zákonným opatřením. Vrchní soud v Olomouci napadeným rozsudkem ze dne 25. 1. 2024 potvrdil rozsudek krajského soudu, přičemž aproboval závěry krajského soudu. 6. Stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost, neboť otázky stěžovatelkou předestřené v dovolání byly již judikaturou vyřešeny. Nejvyšší soud konstatoval, s poukazem na princip ústavně zaručené autonomie církví a náboženských společností, že v případě právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve, osvědčuje právní skutečnosti týkající se jejich zřizování sama církev. K odkazovanému usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2001 sp. zn. II. ÚS 265/99, pak uvedl, že nejde o nálezovou judikaturu Ústavního soudu a také, že usnesením bylo reagováno na skutkově odlišnou věc. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší soud se dovolacími důvody stěžovatelky věcně nezabýval a pouze vycházel ze skutkových zjištění odvolacího soudu. Podle stěžovatelky o věci rozhodoval senát 28 Cdo, který v napadeném usnesení, odkazoval ve valné většině na judikaturu senátu 28 Cdo, kterou je postupně zužován prostor pro uplatnění církevních restitučních nároků. Specializací senátu 28 Cdo je tak "sjednocována" judikatura Nejvyššího soudu toliko jeho jedním senátem, nikoliv v občanskoprávním kolegiu, poněvadž případný oponentní názor nemá formálně cesty, jak jej procesně občanskoprávnímu kolegiu předložit. Rozhodovací praxe senátu 28 Cdo je přitom ve výsledku vesměs ve prospěch povinných osob. 8. Stěžovatelka především namítá, že SPÚ i obecné soudy nesprávně posoudily otázku, zda v době, kdy byla podle sdělení ze dne 28. 4. 1997 "Kongregaci Milosrdných sester sv. Vincence de Paul ve Vídni 1060, Gumpendorfstrasse 108" vyplacena částka 640 000 šilinků, byla tato právnická osoba kontinuálně právní nástupkyní české, resp. československé předchůdkyně stěžovatelky. Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul vznikla sice zprvu v habsburské monarchii v roce 1832, nyní, ani v dobách komunistické totality, však do rakouské provincie nepatřila. Ve Vídni sídlící kongregace sice měla sídlo v Rakouské republice, nesplňovala však podmínku právního nástupnictví po československé právní předchů